My o voze a prezident Zeman o koze
Pochopili jsme z odpovědi vlastně jen to, co už víme, ale proti čemu neustále v Zemanově politice brojíme. Že jsme ve skutečnosti jen tou kozou (aspoň mečící) a pan prezident oním státotvorným vozem, do něhož si na své cestě ke světlým putinovským dneškům, které by chtěl proměnit v český zítřek, zapřáhl nezanedbatelnou část české veřejnosti.
Ale ani jí to nelze mít za zlé, že při své strastiplné každodenní pouti za chlebem, věří svému potentátovi víc než sobě. Ten ji navíc laská svým žoviálním majestátem, v jehož stínu si duše stresované nekončícím přívalem nových a nových - neúhledných a znepokojivých - skutečností mohou s úlevou vydechnout: myslí přece jako my.
Že se dozvědí - jak tomu bylo i tentokrát - jen půl pravdy a půl Zemana, jim pochopitelně unikne také. Vydání kohokoliv, jak se píše v odpovědi, se děje sice na základě rozhodnutí ministra spravedlnosti. Předcházejí mu ale neopominutelné zprávy českého ministerstva zahraničních věcí hodnotící stav lidských práv, zejména pak jak je dodržováno právo na spravedlivý proces v zemi, která o vydání - v našem případě – dokonce mezinárodně hledané osoby žádá. A to ponecháváme stranou české ministerstvo vnitra, jehož úloha a význam zejména v případě, jakým byl vazebně zadržovaný Alí Fajád, vůbec nejsou okrajové.
Vynechá se při tom i důležitý věcný a časový kontext, který představují rozhodnutí dvou soudních instancí o vydání Alího Fajáda a maličkost, že “cesta“ pěti českých občanů do Libanonu v červenci 2015, pozdějších rukojmích, byla přinejmenším u dvou z nich služební povahy. Advokát Alího Fajáda, který se jí také zúčastnil, se ani nenamáhal vyčkat na soudní rozhodnutí o vydání Alího Fajáda, k němuž došlo v září 2015, a které bylo potvrzeno vrchním soudem 30. 11. 2015.
Vše shrnuto pod zemanovský kobereček slov, že „pan prezident se k této otázce již několikrát veřejně vyjádřil“. V jeho interpretaci - potažmo ve vyjádření pana Hakaufa - slovo vyjádřit se znamená z našich otázek učinit otázku a i tu pak obejít vyjádřením, „tudíž není zapotřebí dalšího komentáře“. Jak se říká, takový názor je rána do palice a nestojí ani za fajfku tabáku, i toho cigaretového, kterého si pan prezident dopřává (a budiž mu upřímně dopřáván), určitě v lepší kvalitě, než jaký nám naservíroval ze speciální machor-tabatěrky.
Tím spíše, že prezident Zeman v tom určitě nebyl nevinně, jak řekl na letošní besídce s občany v Plzni, kde dále uvedl, „... jsem obdržel dopis od únosců už před několika měsíci a ten obsahoval návrh na výměnu těchto pěti zadržených lidí za Alí Fajáda. Já jsem ten dopis konzultoval s ministrem zahraničí, doporučil jsem mu, aby se uskutečnilo vydání Alí Fajáda nikoliv těmto únoscům, ale libanonským úřadům, což je podstatný rozdíl. Pak jsem to 16. prosince 2015 konzultoval s premiérem Sobotkou s týmž doporučením a ministr zahraničí Zaorálek mě několik dní předem informoval, co se připravuje...“
Myslíme si, že tato poslední (a určitě ne poslední) komedie pro českou veřejnost proběhla, ne jakoby, ale v režii prezidenta republiky. Ten, jak předpokládáme podle slov vedoucího oddělení styku s veřejností (jak cudně štítivé označení), „nato však může mít vlastní názor, který mu nelze upírat“. Svými rozvrzanými houslemi mu to smutně potvrdila i vláda. Páni Stropnický a Pelikán předhozeni veřejnosti a médiím místo toho, aby se na pořadu dne octla politická odpovědnost vlády a Bezpečnostní rady státu v čele s jejím premiérem. A jak bývá u nás již zvykem, se toto naše souvládí vzájemně knokautovalo.
Nezbývá nám než jen dodat, že takhle by se lidem lhát nemělo, zvláště když si je zmiňovaní politici berou každou chvíli do úst a při volbách dvojnásob. Člověk pak chtě nechtě přijímá další skutečnosti z českého politického světa jako velkou švejkárnu, anžto lepší časy a odpovědi
od našich potentátů očekávat zatím nemůžeme; a mnozí z nás s pěnou u úst, a někteří dokonce s poplašňákem v kapse, je ani očekávat nechtějí. Vystačí si s časy pana prezidenta Zemana. вот молодец...
Heřman Chromý a Vladimír Líbal
Příloha 1:
Vážení pánové,
pan prezident se k této otázce již několikrát veřejně vyjádřil, tudíž není zapotřebí dalšího komentáře. Je na místě podotknout, že o vydání kohokoliv, který je vČR zadržen, rozhoduje ministr spravedlnosti, nikoliv prezident republiky, který na to však může mít svůj vlastní názor, který mu nelze upírat.
S pozdravem Mgr. Martin Hakauf, vedoucí Oddělení styku s veřejností, Kancelář prezidenta republiky
Kancelář prezidenta republiky
Hrad 1, nádvoří č. p. 1
119 08 Praha 1
Česká republika
Příloha 2:
NAPIŠTE PREZIDENTOVI
Pane prezidente Zemane,
uvědomujete si,
že Vaším rozhodnutím podpořit nevydání Alího Fajáda a Chálida Marabího justici Spojených států, přispíváte k ohrožení bezpečnosti a životů nekontrolovatelného počtu bezbranného obyvatelstva,
že společně s českou vládou pohrdáte rozhodnutím českých soudních instancí, které potvrdily, že vydání jmenovaných osob do USA nic nebrání a že vážné a nebezpečné skutky, ze kterých jsou podezíráni, jsou trestné i podle českého práva,
že způsob unesení a zadržování českých občanů v Libanonu, vykazující teroristické praktiky, a následné vyhovění žádosti libanonských úřadů o vydání libanonského občana, tuto teroristickou činnost legitimizuje, místo aby ji kriminalizovala,
že Spojené státy s Talibánem vedou vyhlášenou válku již od roku 2001, a že v této válce jste se postavil na stranu vlády, jejíž součástí je libanonské hnutí Hizballáh (Alláhova strana) pověstného svou teroristickou činností?
Heřman Chromý a Vladimír Líbal