"...je vždycky lépe vzdát se evropských dotací, než sem pustit migranty." (bouřlivý potlesk, provolávání “ano”, 6. 9. 2017), prohlásil prezident Zeman v Novém Jičíně.

Jeden z jeho typicky si protiřečících argumentů, když mimochodem jindy a jinde zase opakovaně prohlašuje: Jsem pro vyhlášení referenda o setrvání či vystoupení z Evropské unie (EU), ale hlasoval bych v něm pro setrvání České republiky (ČR) v EU. Přitom ve skutečnosti stojí ČR v Bruselu stále ještě před rozhodnutím přijmout většinové rozhodnutí Evropského parlamentu (EP) ani ne tak už o kvótách, jako o ochotě ČR podílet se solidárně na přijímání uprchlíků z Blízkého východu.

Zejména, když se ČR a její vyjednavači nesnažili na svou stranu získat aspoň hlasy členských států, které podle ministra Chovance názor ČR sdílely. A prosadit tedy, že názor ČR zastává třetina parlamentů členských států, na základě čehož by Komise svůj návrh musela přezkoumat a rozhodnout, zda jej zachová, pozmění nebo stáhne. (Tento mechanismus se nazývá v EP „žlutá karta".) Nebo jednoduše ČR neměla na své straně požadovanou třetinu parlamentů členských států, jak by se zdálo ze slov bývalých členů vlády ministra Chovance a premiéra Sobotky a před volbami raději “zaspala“, než aby šla s pravdou ven.

Prezident Zeman si tak připravuje půdu pro další blufování, když mluví o vzdání se eurodotací, přestože ve skutečnosti, pokud se ČR nevzpamatuje ze své umíněné sebezahleděnosti, nepůjde o eurodotace, ale případně o sankce za každého odmítnutého uprchlíka.

Jak nesmyslně se v tuto chvíli jeví nedávné rozhodnutí vlády podpořené všemi parlamentními stranami, které na něm neznámo z jakých fatálních důvodů nadále setrvávají, ukazuje další z netolerantních výroků prezidenta Zemana proneseného v TV Barrandov, 14. 12. 2017, v relaci Týden s prezidentem. V tomto posledním případě podle mne šlo o výrok s rasistickým podtextem:

„Národní zájem tedy je, nepouštět sem tyto migranty (rozumějme, jak podotýká předtím M. Zeman „žádné muslimské ilegální“), protože narušují naši kulturu.“

Prezident Zeman by měl vysvětlit, jak se - prašť jako uhoď - legálně či ilegálně utíká z bombardovaných a dlouhodobě válčících zemí a omluvit se přinejmenším pozůstalým obětí, které se v moři utopily (dosud 33 tisíc, o dalších statitisících mrtvých ve válce, v níž většina umírala s holýma rukama nemluvě).

Ať už se k prezidentovi Zemanovi některé parlamentní strany halasně přihlašují a některé zásadně vymezují, nebo jen mlčí, jsou s ním de facto na jedné lodičce jedné neudržitelné linie české zahraniční politiky. Ta prezentuje malou Českou republiku navenek jako ostrov nesnášenlivosti, ukřičené nenávisti, s českým příspěvkem ve staronové podobě dnes nekonstruktivního europokrytectví.

Že si to neuvědomuje většina české společnosti, proto do jisté míry nemůže překvapit. Proč si to neuvědomují vládnoucí politici, hlava nebere. Stejně jako proč tuto klíčovou otázku spojenou s dalším směřováním ČR, tak zarputile brání s prezidentem Zemanem na straně proputinovské politiky, usilující mimo jiné skrze výše nadhozenou otázku o chaos a destabilizaci Evropské unie.