Na okraj letošního udělování státních vyznamenání na Pražském hradě u příležitosti. stoletého výročí vzniku Československa.

Z udělování státních vyznamenání si Zemanova hlava, bohužel, také hlava tohoto státu, udělala hradní trucpodnik. Figurují v něm Zemanovi příznivci, někteří představitelé profláknuté povolené socialistické zábavy, dnes zábavního průmyslu. Dále jména, která jsou neodmyslitelně spojena s komunistickou ideologií, podporou vražedného srbského nacionalismu a proputinovské politiky.

Je Zemanovou krutou a záštiplnou ironií, že tento trucpodnik zaštiťuje vysokými vyznamenáními, které udělil prvorepublikovým osobnostem in memoriam.

Jména Antonína Švehly, Josefa Bílého, Stanislava Čečka, Karla Husárka, kteří sloužili Masarykovým ideálům, se tak stala součástí tohoto Zemanova hradního trucpodniku, jenž byl a zůstává urážejícím a nedůstojným výsměchem lidem, proti němuž se již nemohou bránit. S pravděpodobností hraničící s jistotou, by patřili mezi ty, kteří by tomuto Zemanovu trucpodniku svá jména a životy nepropujčili a odmítli by se na něm podílet ze zásadních a mravních důvodů.

Nic na tom nemění ani smutná stafáž jejich potomků, kteří vyznamenání přebírali. Obdobně smutně vyzněla vyznamenaná plejáda jmen významných českých sportovců, z nichž někteří za sebe poslali na Hrad své manažery. Chtě nechtě tak potvrdili, jakou důležitost pro ně státní vyznamenání osobně znamená, respektive, že víc než ideály, za něž se mimo jiné také udělují, reprezentují byznys, jenž má před nimi téměř vždy přednost.

P. S.: Berte ode mne tento příspěvek, že si zmíněné prvorepublikové představitele nespojuji se jménem prezidenta Zemana, i kdyby jim dal iks vyznamenání, postavil iks pomníků, pojmenoval po nich iks ulic.

A doufám, že na tuto nedůstojnou frašku slušní lidé přistoupit nemohou. A i když jí nemohou zabránit, tak ji aspoň slušně odsoudí a dají tak najevo, že tohle prezidentovi Zemanovi nikdy nespolknou.