Článek Nouriela Roubiniho*: „Svět se už nemusí sice obávat strmého růstu amerického Federálního rezervního systému, ale za problémy, které před ním leží se skrývá riziko další studené války.“

Války, která není východiskem, ale možná jedinou obranou před čínským komunismem, ruským putinismem, Trumpovou tendencí k novodobému americkému izolacionismu a Evropou znovu lavírující a ustupující před touto nebezpečnou reálpolitikou, dodávám za sebe.

NEW YORK - 14. června 2019 - Minulé léto jsem se svým kolegou Brunellem Rosou identifikovali deset potenciálních rizik, která by mohla spustit recesi v USA a světě v roce 2020. Devět z nich je stále ve hře.

Mnohé z nich se týkají Spojených států. Obchodní války s Čínou a dalšími zeměmi spolu s omezeními v oblasti migrace, přímých zahraničních investic a transferů technologií by mohly mít hluboké důsledky pro globální dodavatelské řetězce, což by zvýšilo hrozbu stagflace (zpomalení růstu spolu s rostoucí inflací). Riziko zpomalení růstu v USA se nyní stává akutnější, protože legislativní daňové pobídky z roku 2017 ztrácejí na své účinnosti.

A od našeho vstupního komentáře dynamika a kvas amerických akciových trhů mezitím vyprchaly. Existují i ​další rizika spojená s nárůstem novějších forem zadlužení, a to i na mnoha rozvíjejících se trzích, kde je mnoho půjček denominováno v cizích měnách (snížení hodnoty platidel). Vzhledem k tomu, že schopnost centrálních bank jako poskytovatelů úvěrů v poslední instanci je stále více omezena, jsou nelikvidní finanční trhy náchylné k tzv. „Flash crashům“ (blesková zhroucení) a dalším narušením. Jedno z takových narušení by mohlo přijít z USA od prezidenta Donalda Trumpa a jeho pokušení vyvolat krizi v oblasti zahraniční politiky („wag the dog“- vrtěti psem) se zemí jako je Írán. To by mohlo podpořit jeho domácí elektorát, ale také vyvolat ropný šok.

Kromě USA vyvolává neklid i křehkost růstu v Číně, zatížené dluhy, a některých dalších rozvíjejících se trhů, stejně jako hospodářská, politická, finanční a politická rizika v Evropě. Horší je, že výběr politických nástrojů, použitelných jako odpověď na krizi, zůstává napříč vyspělými ekonomikami omezený. Měnové a fiskální intervence a zpětné pojistky soukromého sektoru používané po finanční krizi v roce 2008 nelze dnes aplikovat se stejným účinkem.

Desátý faktor, který jsme zkoumali je politika úrokových sazeb Federálního rezervního systému USA. Po zvýšení sazeb jako odpovědi na procyklické fiskální stimuly Trumpovy administrativy reverzoval Fed v lednu kurz. Při pohledu do budoucna Fed a další hlavní centrální banky s velkou pravděpodobností sníží sazby, aby zvládly různé otřesy globální ekonomiky.

Zatímco obchodní války a potenciální ropné špičky představují riziko na straně nabídky, ohrožují také agregátní poptávku a tím i růst spotřeby, protože tarify a vyšší ceny pohonných hmot snižují disponibilní příjem. S takovou nejistotou se společnosti pravděpodobně rozhodnou snížit kapitálové výdaje a investice.

Za těchto podmínek by dostatečně silný šok mohl vyvolat globální recesi, i kdyby centrální banky rychle reagovaly. Konec konců, v letech 2007-2009 FED a ostatní centrální banky zareagovaly agresivně na šoky, které vyvolaly globální finanční krizi, ale neodvrátily “Velkou recesi“. Dnes Fed začíná s referenční sazbou 2,25-2,5% ve srovnání s 5,25% v září 2007. V Evropě a Japonsku jsou centrální banky již v záporném teritoriu a budou čelit limitům, jak daleko pod nulovou hranici mohou jít.
A s nafouknutými rozvahami z následujících cyklů kvantitativního uvolňování (QE) by centrální banky čelily podobným omezením, pokud by se vrátily k rozsáhlým nákupům aktiv.

Na fiskální straně má dnes většina vyspělých ekonomik ještě vyšší schodky a větší veřejný dluh než před globální finanční krizí, což ponechává malý prostor
pro stimulaci výdajové politiky. A jak jsme se společně s Rosou shodli, „finanční pomoc ve finančním sektoru bude v zemích s oživujícími se populistickými hnutími
a vládami téměř platebně nesolventními nemožná“.

Mezi rizika, která by mohla spustit recesi v roce 2020, si zvláštní pozornost zaslouží čínsko-americká obchodní a technologická válka. Konflikt by mohl eskalovat více způsoby. Trumpova administrativa by se mohla rozhodnout rozšířit tarify na čínský vývoz v hodnotě 300 miliard dolarů, který dosud nebyl ještě dotčen. Nebo zakázat Huawei a dalším čínským firmám používat americké komponenty, což by mohlo vyvolat proces de-globalizace v plném rozsahu, protože společnosti usilují zajistit své dodavatelské řetězce. Kdyby se tak stalo, Čína by měla několik možností, jak se proti USA bránit, například uzavřením svého trhu pro USA, například uzavřením svého trhu americkým nadnárodním společnostem, jako je Apple.

Podle takového scénáře by šok na trzích po celém světě stačil k tomu, aby se dosáhlo globální krize bez ohledu na to, co dělají hlavní centrální banky. Se současným napětím, které již podráží důvěru podnikatelů, spotřebitelů a investorů a zpomaluje globální růst, by další eskalace přivedla svět do recese. Vzhledem k rozsahu soukromého a veřejného dluhu by z toho pravděpodobně vyplynula další finanční krize.

Jak Trump, tak čínský prezident Xi Jinping vědí, že je v zájmu jejich zemí, aby se vyhnuli globální krizi, takže mají v následujících měsících podnět k nalezení kompromisu. Obě strany však stále zesilují nacionalistickou rétoriku a pokračují v opatřeních oko za oko, zub za zub. Zdá se, že Trump a Xi si myslí, že dlouhodobá ekonomická a národní bezpečnost jeho země může záviset na tom, že to nebude ale ona, od které se zajiskří tváří v tvář nové studené válce. A pokud každý z nich skutečně věří, že ten druhý bude tím prvním, od něhož vzejde jiskra, riziko hrozného střetu je opravdu vysoké.

Je možné, že se Trump a Xi sejdou na jednání během summitu G20 28. - 29. června v Osace. Ale i kdyby souhlasili s opětovným zahájením jednání, rozsáhlá dohoda
o vyřešení mnoha sporných bodů by byla daleko. Vzhledem k tomu, že se obě strany dále rozcházejí, prostor pro kompromisy se zmenšuje a riziko globální recese
a krize v již tak křehké globální ekonomice roste.

Pracovní překlad pro facebook.

*Nouriel Roubini, profesor ekonomie na Newyorské universitě Leonarda N. Stern School of Business a generální ředitel společnosti Roubini Macro Associates, globální makroekonomické poradenské firmy v New Yorku Associates. Byl seniorním ekonomem pro mezinárodní otázky v Radě ekonomických poradců Bílého domu během Clintonovy administrativy. Pracoval pro Mezinárodní měnový fond, Federální rezervní systém USA a Světovou banku.

**https://www.project-syndicate.org/commentary/trade-war-recession-crisis-2020-by-nouriel-roubini-2019-06?utm_source=Project+Syndicate+Newsletter&utm_campaign=5f37d54059-sunday_newsletter_16_6_2019&utm_medium=email&utm_term=0_73bad5b7d8-5f37d54059-93790197&mc_cid=5f37d54059&mc_eid=69b164faf4