Se skluzem několika dní připojuji přepis komentáře Igora Lukeše (IL), profesora historie a mezinárodních na Univerzitě v Bostonu, odvysílaného na ČT24* 15. 11. 2019.


Opět s velkou erudovaností a znalostí tamní situace ve věci impeachmentu (odvolání, sesazení) prezidenta Trumpa upozorňuje na prezidentovu primitivnost argumentace a hrubost. Profesor Lukeš uvádí skutečnosti okolo přepisu Trumpova rozhovoru s ukrajinským prezidentem Zelenským
na pravou míru, respektive poukazuje na onen přepis telefonátu, který byl v této souvislosti relevantní, nikoli druhý, který byl zmiňován Bílým domem.

Nemohl jsem se ubránit jednak lítosti, že ve Spojených státech jsou na tom s demokracií ve vztahu k prezidentovi a dalším vysokým úředníkům americké administrativy rozhodně dál než v Česku. A jednak kvůli pocitu, že i přes rozdílný demokratický systém v USA a v Česku, něco podobného v české politice sledujeme v bleděmodrém s prezidentem Zemanem a premiérem Babišem.

Až na to, že návrh Senátu na ústavní žalobu proti prezidentovi Zemanovi zabalila Poslanecká sněmovna, včetně sedmdesáti poslanců, kteří se neobtěžovali do Sněmovny na její projednání ani přijít. A rozhodnutí zastavit vyšetřování premiéra Babiše nebo ho znovu vrátit nechalo Městské státní zastupitelství v Praze zase na krku nejvyššímu státnímu zástupci. Prezident Zeman už varoval, že v takovém případě uplatní abolici. To jest, aby se trestní stíhání pro určitý trestný čin nezahajovalo, a pokud již zahájeno bylo, ale nebylo doposud pravomocně skončeno, aby bylo zastaveno.

Přepis rozhovoru pro facebook

IL: Pan prezident tvrdí, že vyšetřování ani téměř nesleduje, že je to bezvýznamné, že je to nudné, že je to hon na čarodějnice, který je předem odsouzen ke krachu. Myslím, že chápu, proč to říká, ale impeachment tedy odsouzení sněmovnou, to vůbec není maličkost. Pokud by k tomu nakonec mělo dojít, byl by pan prezident teprve třetím prezidentem v amerických dějinách s touhle černou skvrnou, byť by jistě díky podpoře Senátu nakonec v úřadě zůstal.

Myslím, že vážnost situace i z jeho pohledu nakonec dokresluje, že během výpovědi, jak jste řekl v úvodu (moderátor Jiří Václavek, JV) velvyslankyně Marie Yovanovitchové, ji pan prezident na sociálních sítích dost nevybíravě napadl.

JV: Bílý dům také zveřejnil přepis rozhovoru Donalda Trumpa s ukrajinským prezidentem Zelenským, co klíčového se z něj dozvídáme.

IL: No víte, včera svědčili Taylor (velvyslanec) a George Kent (náměstek ministra zahraničních věcí USA), dnes jak jsme slyšeli, velvyslankyně Yovanovitchová. A všichni tři vypověděli, že pan prezident a jeho lidé nelegálně zastavili pomoc Ukrajině, pokud za to prezident Zelenský veřejně neprohlásí, že jeho vláda vyšetřuje syna Trumpova politického rivala Joea Bidena. Přepis tohoto dalšího telefonu mezi Trumpem a Zelenským tentokrát z dubna tohoto roku (2019) měl snad ukázat, že se v něm Trump nesnaží Zelenského vydírat, nesnaží se ho korumpovat, což je pravda.

Ale o tomhle hovoru to nikdo nikdy netvrdil. Naopak vyšetřovatelé to tvrdí o telefonátu z 21. července tohoto roku.

JV: A potom je tu případ poradce prezidenta Trumpa pana Stoneho odsouzeného soudem za angažmá v kampani před posledními prezidentskými volbami. Toto je další zásadní příběh v tuto chvíli. Jak nepříjemný pro Donalda Trumpa je?

IL: No, jak jste řekl v úvodu, naprosto správně ho porota uznala vinným v pěti bodech lhaní vyšetřovatelům. V jednom bodě maření vyšetřování a v jednom bodě ovlivňování svědků. Když tohle dáte dohromady, tak mu za to soud pravděpodobně naloží pěkných pár let. A proto je to zásadní vítězství pro vyšetřovatele. Je to porážka pro pana prezidenta, který teď bude pod velkým tlakem svého starého přítele Stonea amnestovat, i když politicky to pro něho bude velice složité.

JV: Pod jak velkým tlakem je prezident Trump ve světle prezidentských voleb, které se uskuteční v příštím roce. Je na tuto souvislost ještě příliš brzy, anebo skutečně můžeme o tom tlaku mluvit už dnes.

IL: Určitě můžeme mluvit o tlaku už dnes. Nakonec jak tahle kauza postavení pana prezidenta ovlivní, to myslím, že nikdo není schopen říct. Není totiž vůbec těžké najít dva lidi, dva stejně příjemné inteligentní lidi, dobře se chovající lidi, kteří sledují ty samé události stejně pečlivě a přitom jeden z nich uzavře, že prezident je nevinnou obětí svých politických nepřátel, zatímco ten druhý naopak bude tvrdit na základě stejných důkazů, že pan prezident představuje nebezpečí pro Spojené státy, že zneužívá úřad ve vlastní prospěch a chová se jako agent cizí mocnosti. Dva rozumní lidé a přesto dva odlišné názory. A skoro přesně tak je tahle země rozdělena na dva tábory, které ztratily společnou řeč. To jsme dnes celý den mohli vidět při vyšetřování v Kongresu.

JV: Dá se říct, že ten příkop je stále hlubší?

IL: Já myslím, že ano. Je to nesmírně smutná záležitost. Vzpomínám si, když jsem před více než čtyřiceti lety do téhle země přišel, s jakou chutí jsem sledoval komunikace v kongresu, kde kongresmani, kteří spolu třeba i zásadně nesouhlasili, byli schopni být skutečně přáteli. Přirozeně jazyk, který používali byl nesmírně lichotivý, byl elegantní a tak dále. Dnes na sebe mluví ironickým, zlým tónem, který dřív prostě by byl nepřijatelný v tak vznešeném prostoru, jakým je americký kongres.

JV: Pane profesore, děkuji, přeji hezký den.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10253218159-zpravy-ve-23/219411023001115/