Ano, byl jsem překvapen, když jsem v obsáhlém rozhovoru Moniky Le Fay* s badatelem Miroslavem Vodrážkou, jehož článků si vážím, narazil mimo jiné na informaci o spolupráci MUDr. Höschla s StB.

Nepatřím ovšem k těm, kteří osobně vynášejí soudy nad bezprostředními objekty komunistického režimu v Československu, neřku-li jeho obětmi. Pokud se k této tématice vyjadřuji, snažím se soustředit především na totalitní podstatu komunistického režimu a jeho přetrvávající důsledky. Proto jsem také nepochopil některé útoky na Moniku Le Fay, která se na danou tématiku ptala a zaznamenala odpovědi Miroslava Vodrážky. A to nejen k panu Höschlovi, ale i dalším jménům, která v této souvislosti rovněž padla. Možná k tomu došlo proto, že rozhovor nepřineslo žádné sdělovací médium. Veřejnoprávní televizi tento rozhovor zjevně nezapadal do vzpomínkových oslav k výročí 17. listopadu 1989. A tak kde jinde mohl skončit než na síti. A tam podle mého názoru vyvolal více zkratkovitých emocí, než by si informace o této smutné kapitole života Cyrila Höschla zasluhovaly.

Do jisté míry k tomu přispělo “neprůstřelné“ vyjádření pana Höschla, které všechny skutečnosti uvedené Miroslavem Vodrážkou odmítlo s doprovodným dobrozdáním Ivana Havla. V tu chvíli jsem ovšem považoval za svou povinnost doplnit tento sled vyjádření o svůj názor. Stojí za ním poměrně dost výslechů a zkušeností s praktikami StB v letech 1973-1974 až 1989. Zásadně se rozcházejí s naivní představou Cyrila Höschla o spolupráci s StB, jak ji prezentuje ve svém vyjádření. Přesto si nečiním, a ani nemohu činit nárok na absolutní pravdu a připouštím, že Höschlova odůvodnění nepostrádají jistou logiku a fakta.

Za důležité ovšem považuji, aby jak na síti, tak i jinde zazněly chronologicky a na jednom místě základní informace, nebo chcete-li názory z několika pohledů. Nejsou vyčerpávající, ale snad pomohou k vytvoření si vlastního názoru.

Z obsáhlého rozhovoru Moniky Le Fay s badatelem Miroslavem Vodrážkou a jeho vyjádřením ke spolupráci MUDr. Cyrila Höschla se Státní bezpečností:

StB založila na MUDr. Cyrila Höschla v roce 1984 svazek s označením KTS, tedy kandidát tajné spolupráce s krycím jménem Vrba. Hlavním důvodem byla skutečnost, že se stýkal s Ivanem Havlem, bratrem Václava Havla, který se na něho obracel i z rodinných důvodů jako na psychiatra. Ivan Havel ho také zval i na vědecké přednášky, které organizoval ve svém bytě. Höschl z vlastní iniciativy poskytoval informace o Ivanu Havlovi i o jeho přednáškách na matematicko-fyzikální fakultě v Praze. To vedlo StB ke snaze zabránit v přednáškové vědecké činnosti Ivana Havla. Pro StB se Cyril Höschl jevil jako perspektivní pracovník nejen z důvodů kontaktů s Ivanem a Václavem Havlovými, ale zejména z důvodů dobré orientace ve vědeckém psychiatrickém oboru, neboť vzhledem ke své odborné činnosti jezdil často přednášet do tzv. kapitalistických států. StB ho vytěžovala například k lékařům československým emigrantům, jako byli například Jan Volavka, Václav Hirman, Ferdinand Knobloch, Stanislav Grof a další.

Byl úkolován také k Světové psychiatrické asociaci, neboť v osmdesátých letech řada socialistických států – včetně tehdejší ČSSR – z této organizace demonstrativně vystoupila na základě „pomluv a diskreditací“, proti kterým Cyril Höschl vystupoval a bojoval. I když ve spise nejsou konkretizovány ony „pomluvy a diskreditace“, patrně se jednalo o zneužívání psychiatri k politickým účelům zejména v tehdejším Sovětském svazu a dalších socialistických státech.

Cyril Höschl zasvěcoval StB podrobně také do organizační politiky týkající se Světové společnosti biologické psychiatrie, jejímiž členy se stala nejen ČSSR, ale o členství usiloval i Sovětský svaz. Tyto informace byly důležité zejména pro sovětskou rozvědku.

Z doby, kdy byl Cyril Höschl prověřován StB, se zachovaly agenturní zprávy, které poskytoval z vlastní iniciativy, a které se týkaly osobních problémů Ivana Havla a Jiřího Dienstbiera. Tyto agenturní zprávy jsem našel i ve spisu vedeném na Ivana Havla. Navíc když Cyril Höschl získal například samizdatové básně signatáře Charty 77 Františka Pánka, iniciativně je předal tajné policii. Později z vlastní iniciativy informoval StB i o tom, že Pánek užívá drogové preparáty a informoval řídícího pracovníka StB také o vazbách tohoto undergroundového básníka na Václava Havla.

Když se koncem roku 1985 rozhodla StB získat Cyrila Höschla jako agenta, prohlásil, že spolupráci považuje za občanskou povinnost, dokonce si sám zvolil krycí jméno Jakub. Vlastní závazek ale odmítl podepsat s odůvodněním, že podpis by bylo možné využít jako prostředek nátlaku na plnění ukládaných úkolů. Zachoval se tak nepodepsaný závazek s krycím jménem Jakub ze dne 9. 12. 1985. StB proto ustoupila od písemného závazku a nadále ho s jeho souhlasem úkolovala. Poslední záznam je z roku 1989, kdy StB konstatovala, že vzhledem k tomu, že už nemá kvalitní zpravodajské možnosti k Ivanovi a Václavu Havlovi, ani do problematiky sionismu a zdravotnictví, a zejména z důvodů jeho pracovní vytíženosti, byl tento svazek v červnu roku 1989 uložen
do archivu. StB ale v závěru uvedla, že jeho vytěžování je dle potřeb nadále možné.

Vyjádření Cyrila Höschla k rozhovoru Moniky Le Fay s Miroslavem Vodrážkou**

Vzhledem k tomu, že jsem na FB předmětem zostouzení založeném výlučně na stbáckých zdrojích, cítím povinnost se k tomu vyjádřit, i když jsem s ohledem na spoustu osob v mém minulém i současném okolí doufal, že to nikdy nebude třeba, neboť každý výkal, který se rozmazává, páchne čím dál tím víc:

1) Nikdy jsem žádnou spolupráci s Stb nepodepsal. Tato organizace nemůže mít žádnou mou zprávu, žádný můj podpis a mám čisté lustrační osvědčení.

2) Nikdy jsem nebyl v KSČ.

3) V 70. a 80. letech jsem z titulu své profese pomáhal různým odpůrcům režimu, mnoha disidentům a několika Chartistům. Vyráběl jsem jim neschopenky, invalidní důchody (mnohdy před tím přišli o práci) a modré knížky (z pochopitelných důvodů nechtěli na vojnu).

4) Vůči Stb, když se o mne začala zajímat, jsem se snažil za prvé žoviálně vyvolat dojem, že jim nic netajím, aby nestupňovali tlak a nepřišli na výše uvedenou sériovou podporu odpůrcům režimu; to bylo jádro, které jsem doufal utajit a uhájit. Za druhé, stát se pro ně tak nezajímavým, abych s nimi nemusel mít dál nic do činění. Věděl jsem, že se jim k žádné spolupráci nesmím zavázat a nesmím jim nic podepsat.

Obojí se podařilo, proto považuji soustředěné jednostranné útoky vůči své osobě za nemístné. Jsem přesvědčen, že nikdo se necítí mnou poškozen. Pakliže ano, může se mi přihlásit. Na druhou stranu řada lidí mou pomoc využila, často v kritické situaci.

5) Ke kampani na FB se mi v dopise vyjádřil Ivan M. Havel, bratr zesnulého prezidenta, na kterého jsem měl donášet. K přečtení zde:

Dopis Ivana Havla Cyrilovi Höschlovi**

Milý Cyrile,

Jak vidím, spustila se na FB jakási smršť odhalení, která se týká Tebe a Tvých styků s nechvalně známou institucí StB, konkrétně mezi lety 1985 a 1989. Dost mě to překvapilo –nikoliv tolik ten samotný fakt (skoro každý v mém okolí měl s StB co dělat, ať už v té či oné podobě), ale překvapilo mě něco jiného: jak jsou dotyčné„nálezy“formulovány pomocí nápadně dehonestujících slov
a formulací. Jako by nešlo tolik o fakta, jako spíš o výpad.

To však není důvod, proč Ti teď píšu. Jde mi o to, že v těch odhaleních je zmínka, že jsi byl nasazen právě na mne. Tak že mi nezbývá, abych k tomu něco dodal.Ano, znali jsme se dobře a byli jsme (a jsme samozřejmě dodnes) přátelé. Potkávali jsme se nejčastěji na seminářích o matematických metodách v psychologii a příbuzných oblastech, které vedl profesor Katětov na Matfyzu. Účastnili se studenti a badatelé v oblasti neurověd, matematiky a jiných oborů; já sám jsem tam měl v inkriminovaném období skoro 20 přednášek. Silně pochybuji, že by tam šlo o témata, která by StB vzrušovala.

Spíš jim mohlo jít o to, abych nemohl mít negativní vliv na studenty. Své estébácké spisy jsem svého času prohlížel a nevykouklo na mě vůbec nic, co by naznačilo, že by se od Tebe dozvěděli cokoliv použitelného proti mně. Kazili mi život jinak. Když už jsem se takhle rozepsal, chtěl bych poznamenat něco, na co se často při odkrývání spisů StB zapomíná. Někteří lidi při výslechu mluvili (někdy i dost ochotně) z obavy, že jinak by je stihla nějaká odveta (ať už v zaměstnání, v rodině, v cestování či jinak). Byli však i takoví,kteří mluvili (spíš velmi promyšleně a opatrně) ze zcela jiného důvodu, totiž aby odvedli pozornost od nějaké své jiné, daleko důležitější a odvážnější činnosti. Vím,že jakožto psychiatr jsi všelijak pomáhal řadě chartistů, disidentů
a lidí v nemilosti režimu (snažím se vzpomenout na jména, napadá mě Josef Topol, Petr Vopěnka a jistě byli další), a to způsobem, že kdyby se to prozradilo, byl by konec takové činnosti. Mimochodem zvlášť oceňuji, žes jim nikdy nic nepodepsal.

Můj dopis panu doktoru Höschlovi**

Vážený pane doktore,

ano, těmi výkaly, o kterých píšete v úvodu své poznámky, jistěže byly a jsou dokumenty, ať už smyšlené nebo skutečné, které se stále vynořují z archívů komunistické Státní bezpečnosti. Věřím Vám, že jste spolupráci s Stb nepodepsal. A že tato represivní složka komunistické moci od Vás žádnou zprávu nemá. Že máte čisté lustrační osvědčení, a že jste nebyl v KSČ. Jasné a logické odpovědi.

O čem ale pochybuji, že máte čisté svědomí. To svědomí, které v té době, kdo žil a pracoval v komunistickém Československu neměl nikdo čisté. Konečně i Václav Havel píše někde o svém zaváhání. V souvislosti s výslechy Státní bezpečnosti a neustálým napětím, v němž se nacházel a s ním celá řada jeho spolupracovníků, přátel a disidentů, chyby a zaváhání při výsleších nebyly neobvyklými.

Ve Vašem případě a Vašem postavení, jste představoval pro estébáky velký úlovek. A v poznámce to připouštíte, když se obhajujete - a znovu Vám věřím - kolika „různým odpůrcům režimu, mnoha disidentům a několika Chartistům jste pomáhal.“

Byl jsem malá mřenka a nejen v Ruzyni jsem prošel výslechy a dohledem Stb při výkonu trestu ve vězení. Vím, jakými svody StB disponovala a hlavně, co všechno o člověku věděla a posbírala, včetně lékařského tajemství. Abych si mohl troufnout říci, pane doktore, že StB i o této vaší pomoci dobře věděla a měla ji pod kontrolou. Nepřipouštěla žádné zamhouření oka, zvláště když jste byl rozpracován jako člověk pohybující se v okruhu Václava Havla. Byla neuvěřitelně informovaná a krutá. S dvojí hrou počítala a věděla, za jakou cenu ji připouštěla.

A snad Vám to nemám ani za zlé, že jste těmito katakombami svědomí musel procházet. Možná, že se teď nemístně a zbytečně nahlas ptám, proč jste po listopadu 1989 k soudu nepohnal svého údajně řídícího operativce nadporučíka Černého a jeho nadřízené, kteří tak iniciativně vyráběli a schvalovali Váš svazek se zprávami.

Na Vašem místě bych to určitě udělal, abych se po čase nemusel divit, že se legitimně ptají a pochybují druzí lidé, ať už prošli, či neprošli podobnou životní zkouškou. Z té doby jsem si odnesl, že před svědomím člověk do konce svého života neuteče.

Psáno pro facebook

*https://monikalefay.cz/minulost-je-pred-nami-rozhovor-moniky-le-fay-s-miroslavem-vodrazkou/

**https://www.facebook.com/cyril.hoschl.3