Pod zoubkem bezpečnosti pozor! Ne na otázky, ale na odpovědi
ČT24 se pachatelem a jeho vraždami zabývala celý den (10. 12. 2019) z mnoha úhlů. Věnovala se jim rovněž ve večerním pořadu „Devadesátka“. Otázka po soudní pitvě nepadla ani během denního vysílání, ani večer. Neobjevila se také v dotazech a na chatu.
Nejsem odborník a tak jsem jen pozorně poslouchal vyjádření jiných kvalifikovaných expertů. Jeden z nich psycholog Jeroným Klimeš mě uvedl v lehký úžas. A nejen mě. I moderátora Tomáše Drahoňovského, a to v souvislosti, když se hovořilo o smrti jedné z obětí. Otce dcery, který ji svým tělem zachránil před zásahem střílejícího pachatele.
Pan Klimeš to hodnotil slovy: „Instinktivní i obdivuhodný. Ta dcera má jednu ohromnou výhodu, že její táta se stane hrdinou, který ji bude provázet až do konce života. Ona ho bude mít totálně zidealizovanýho, bude chodit s představou můj táta byl hrdina. Na rozdíl potom, kdyby se rodiče rozvedli, tak by se táta považoval za kreténa a máma za krávu.“
Poněkud tímto vyjádřením konsternovaný moderátor Drahoňovský oponoval: „Jestli je na místě ty situace srovnávat“.
Psycholog Klimeš: „No jenom prostě ta smrt má jednu dobrou vlastnost, ať je šílená, a tendenci idealizovat toho člověka, kterej odešel. Ať je to třeba u starejch lidí, když někdo umře, tak se zidealizovává. Ale prostě tahleta holka bude mít celej život vzpomínku na tátu hrdinu, no a ne na nějakou zrůdu, která usiluje o ni a tak dále, což bude po těch rozvodech.“
V duchu mi proběhlo hned několik rychlých zkratek, za které se sice předem omlouvám, ale těžko je nemohu nevyslovit. Nedostatek empatie, snížená sociální inteligence, “vyhořelý“ psycholog a jeho “šílené“ vyjádření.
Pan Klimeš své vyjádření dále doložil, že 20 % mužů z celkové populace přemýšlí v životě usilovně několik hodin o tom, že někoho zabije. A že k tomu nedochází, odůvodnil tím, že je to prostě zázrak a výdobytek civilizace.
Podle Jeronýma Klimeše o tom pachatel vražd mohl přemýšlet velmi dlouho, což mohlo být doprovázeno i několik dnů trvající nespavostí. Svou úvahu doprovodil slovy, že pachatel se v minulosti dopustil již několika trestných činů, mezi nimi i násilného. Podle jiné informace, která na ČT24 během dne zazněla, nešlo o násilí, ale drobnou potyčku. Redaktor Tomáš Drahoňovský opáčil, že sousedé byli jiného mínění, že šlo o klidného a mírného souseda.
Poněkud nervózně jsem mezi slovy pana psychologa začínal slyšet něco: čemu se říká “tráva růst“. Ale zavrhl jsem to, čin to byl beze sporu šílený. Na sítích se mezitím na základě skupinového snímku, na kterém se objevil pachatel, spekulovalo, že se jedná o Roma. Snímek byl záhy odebraný ze sítě.
O den později se „Devadesátka“ (11. 12. 2019) na ČT24 věnovala dalším okolnostem, souvisejícími s pachatelovými vraždami v ostravské nemocnici. Vrátila se k nim s náměstkem ministerstva zdravotnictví panem Romanem Prymulou. Neváhal jsem a v mailovém dotazu, limitovaném 255 znaky, jsem položil následující otázku:
„Včerejší ´Devadesátka´ (10. 12. 2019) rozebírala především psychické motivy pachatele vražd. Nepadla však otázka, zda, kdy a kde, byla, nebo bude provedena soudní pitva střelce, který si údajně stěžoval na velkou bolest, aby se buď potvrdila nebo kvalifikovaně vyvrátila.“
Neodpověděl na ni pan náměstek ministra Prymula, který nebyl přímo ve studiu, ale pan Marián Brzybohatý, vyučující z Policejní akademie ČR.
Odpověď mě nemohla uspokojit, protože suše konstatovala, že pitva bude provedena (předpokládám tedy nejdříve třetí den po smrti). Pan Brzybohatý neřekl, ani kdy a kdo ji bude provádět. Natož aby se zabýval, ať již on, nebo případně moderátor Jiří Václavek zmínil náročnou závažnost a kvalifikovanost tohoto patologického šetření. A jeho důležitost a operativnost, s jakou by mělo být provedeno, aby byla vyloučena jakákoli případná pochybnost o jeho neobjektivnosti.
Nemohu se proto zbavit dojmu, že místo aby v této bylo věci učiněno vše zadost, otázka sice padla, ale rychle se od ní spěchalo k jinému tématu. Tématu bezpečnosti našich občanů, v jejímž duchu se celý pořad nesl.
Tak nám všem leží na srdci, že se nepovažuje za vhodné podívat se tomuto aspektu trochu více
pod zoubek, zdali náhodou není pod kořenem zárodek hnisavého váčku.
Psáno pro facebook.
Příspěvek uzavírám vyjádřením soustrasti pozůstalým. Jejich tragédie nás rozhodně nenechává klidnými. Ani na síti. Jeden z mnoha příspěvků to shrnuje zajímavým názorem:
M. K.: „Ten zárodek může být i v té sílící všeobecné nenávisti a agresivitě. Nebo i v tom, jak lidé všeobecně ztrácejí schopnost přijmout jiný názor. A kdo má jiný názor, je nepřítel. Ten střelec si možná něco vygooglil ohledně svých zdravotních potíží a lékaři měli jiný názor, a on si myslel, že lékaři jsou proti němu. Možná jeden z dopadů té informační války.“