14 + 5 řádků pro radost.

Zdravý vzduch a pohyb v přírodě, lese, na samotách, parcích, pokud nepředstavují zelená plivátka uprostřed měst zamořených smogem a přeplněné cyklostezky, plícím pomáhají. A možná i těm s příznaky, aby se z toho stačili rychleji dostat.

Samozřejmě do přírody s rouškou (!), aby jste náhodou neinfikovali vyplašenou zvěř, pocestné, cyklisty, kteří jsou většinou slyšet tak, že se jim raději obloukem vyhnete, pokud Vás posledně jmenovaní zezadu nesrazí, protože zvonky na kolech jsou pro ně zbytečností. Nejhorší jsou ovšem ti, co číhají za bukem a “informují“, že viděli nos a ústa bez roušky. Ti jsou horší než samotní policisté, z nichž jen některým, většinou těm starším, začíná zase narůstat buzerační hřebínek.

Mám tu skvělou příležitost posledních několik let, že chodím opuštěným lesem, pokud mi to jde. Ty které za ty roky procházek po lese potkávám, spočítám na prstech jedné ruky. A kromě léta ani to ne. Proč? Těm, kteří mají tohle štěstí a ještě více se jim zachtělo, anebo poté dokonce zalíbilo chodit do přírody, je konstantně málo.

Pravda, poté co byla vyhlášena karanténa s omezením pohybu, jsem si všiml, že tam u nás začal chodit celý les.

Psáno pro facebook – Můj příběh


PS: Z českých vod, luhů a hájů. Když nuda, tak s rouškou, aby ji nebylo vidět. Počasí bylo o víkendu ukázněné. Rtuť teploměru se ani na vteřinu nepřehoupla nad 38 stupňů.

Milé nudistky a nudisty u vody a další na procházkách v přírodě to odvázalo. Není nad zdravý, lesní fet a jarní opalování. A tak když se v přírodě kde se vzali, tu se vzali "benga v plechu", mnohým došel dech, a těm u vody nepomohla ani tanga XXXL.