Dvě kapitoly z vizí Andreje Babiše* vybral a upravil Vladimír Líbal.

I. - Ředkivče jsou důležité

Čau podřízení a moji čeští zaměstnanci,

sedím tu v noci ve Strakovce, úplně sám, i ochranku jsem poslal domů. Protože jedině já pracuji, pracuji pro vás, dnem a nocí. Konečně mám čas na přemýšlení. No, takhle, pracuji samozřejmě pro sebe, ale to vám nesmím říct. Marek mně to zakázal.

Mám otevřené okno a čichám pokosenou trávu, nádhera, je to fakt vyvolená země. Angela mě má ráda, vím to, protože jsem s ní mluvil. Německy. Německy já umím. Nejvíc mám rád Viktora. To je fakt borec.

Volal jsem Monice, ať na mě nečeká. Řekla mně, že to chápe, že má práci na zahrádce. Postavil jsem znovu hotel Thermal, včetně bazénu. Jasně, opozice bude řvát, že jsem to nebyl já. Ale nechápe, že chci zvýšit porodnost, tři děti je víc než dvě. To dá rozum. Navíc nechápe, že do Thermalu nepustím ani jednoho uprchlíka. To ani náhodou. Jaderku postavíme a bude vyřešeno. Postavíme i haly pro Sáblíkovou, Krpálka a Špotákovou. Včetně dálnic.

Jsem rád, že byl konečně schválen zahrádkářský zákon. Ředkivče jsou důležité...



II. - Monika, láska, školky, podlidi, řízky a vajíčka natvrdo.

Čau podlidi,

znovu sedím v noci ve Strakovce a přemýšlím. Tak, kde jinde bych měl sedět, že? Jasně, opozice by si přála, abych seděl někde jinde. Ale podlidi, to je zajímavé, já jsem nikdy
do politiky nechtěl, jenže, uznejte konečně, co jiného mně zbylo? Strašně mě štvaly ty korupce, jak politici podvádí a bohatnou na obyčejných lidech jako jste vy.

Víte, o čem mluvím. Tak výjimečná a vyvolená země a takhle vás okrádat? Ne. Když jsem to viděl, musel jsem odejít ze Slovenska a pomoci České republice. Ano, někteří protestovali, že to tam mají, no, tak to dáme pryč. Vyřízeno.

No jasně, školky tam chybí, protože jsme téměř je vyřešili. A já když jsem vyzval lidi, tak jsem dostal z té Ostravy, tam se to nepovedlo, myslím starosta Letohradu mi psal. Osm a půl miliardy jsme tam transferovali z evropských peněz. Řešíme ty skupiny. Vaše kolegyně mě tady interpelovala, tak školky tam nejsou, to by byl potom samozřejmě seznam tisíců.

Ale o tom jsem psát nechtěl. Školky jsou samozřejmě problém, ale ty jsem téměř vyřešil. Taky, kdo jiný umí transferovat?

Jenže Monika, má láska, která si mě vzala ne proto, že mám miliardy, ale proto, že jsem dobrý člověk. A teď já s tím pracuji, protože se hlavně věnuji nemocnicím, protože jde
o cash flow.

A Monika to vnímá, ví, že chci pomoci, protože to je potenciál naší země a já myslím, že je to dobře a že s tím pracují ti primátoři a hejtmani. A není to zákon.

Monice jsem vyprávěl o své mamince, která se obětovala a v Paříži se oblékala podle poslední módy. Hele, podlidi, vy si to ani neumíte představit, jak velká oběť to byla, jak jsme utíkali před komunismem, který nás na západ vyslal. To už dnes nikdo neví. Přesto dnes chtějí v Litvínově do stadionu 555 milionů. Tak jsme se domluvili. Unipetrol stovku, starostka stovku, kraj dvě. Ano?

A Monika, má láska, o kterou se dělím se Šablaturou, to pochopila. A tak, kdykoliv jedu do Bruselu, udělá mně řízek a vajíčka natvrdo. Tedy ne přímo ona, ale to je jedno. Prostě je skromná. I já jsem skromný. K čemu peníze, že?

A pokud pan Čunek chce stavět nemocnici, no, tak ať si ji postaví. Takže to je pracovní nástroj a sumář naší země, protože jednotliví ministři o tom ani nevěděli, co tam mají.
A přesně na toto mě Monika upozorňuje. Má láska.



Zpracováno pro facebook.

*(S použitím některých částí autentického textu A. Babiše, který vyšel ve Forum24.)

Ilustrace: Já a Monika