K předvolební kampani premiéra Babiše a její prezentaci.



Tito sirotci, paní Věro, prošli. Těm živým a opuštěným to sice premiér Babiš před několika lety slíbil, ale pak na ně rychle zapomněl. Když ho pak vidím na dvouminutovce z návštěvy Ústeckého kraje, jak se blaženě tetelí uprostřed náctiletých dívek, nemohu si než odplivnout nad jeho falší, s níž se snaží vetřít nevkusně a kluzce do povědomí voličů.

Ta jeho volební písnička česká je tak kurevsky lehká.



Oselství lidí, jemně řečeno. Banalita zla (!), paní Věro. Prosakuje a vylézá na povrch každodenních lidsky obyčejných momentek ve společnosti, kde vládnou autoritáři. Demokracie před očima lidí pomalu a jistě mizí, scvrkává se v autokracii a svobodné volby, které jsou jedním z pilířů demokracie, se mění v panoptikum voskových slibů a živých mrtvol před oponou a ve hledišti.

Všudypřítomná reflexe umění, v tomto případě zbytnělých dětských zadečků se stává azylem pro naději. Mohou jí být i volební urny, které ne nadarmo byly po staletí a jsou ještě dnes popelem umlčených a ponížených.

Zapomenout a mlčet v naší situaci znamená udělat tlustou čáru za lety 1938 až 1989 a zopakovat si je v jiných reáliích a jiné beznaději, pro kterou se v nedávné minulosti vžil trefný pojem - bezčasí.


Psáno pro facebook.