(Oděský přístav zasáhly v sobotu dvě rakety, pouhý den po podpisu dohody o bezpečném vývozu ukrajinské pšenice, Česká televize 27. 7. 2022.)



zdroj: pinterest.com (autor neuveden).

Škoda, že s obilím z Oděsy, bohužel, neodešly a neodcházejí také ruské jednotky z Ukrajiny. Za účasti OSN a Turecka tak dochází byť nepřímo k legitimizaci ruské agrese a okupace Ukrajiny, kterou hned následující dny stvrdily ruské rakety dopadající na město Oděsu. Co je platné, že se ruská a logicky především ukrajinská delegace nemohly posadit za jeden stůl s Rusy, natož si podat ruce, když prezident Putin a ministr zahraničních věcí Lavrov vystupují a chovají se coby stalinistické fosilie bývalého Sovětského svazu, jakoby to byla Ukrajina, která napadla a okupuje putinovské Rusko.

A Západ spolu s Evropskou unií a OSN se tváří den po dalším ruském raketovém útoku na Oděsu, z níž má obilí uchránit “rozvojové“ země v Africe před hladomorem a Evropu před další migrační krizí, jako zachránci světa. Přestože tak dávají další šanci putinovskému Rusku, aby je ohrožovalo a vydíralo, a nadále postupně ničilo a vyhlazovalo Ukrajinu.


Post scriptum k otázce z facebookové diskuse: ,,To myslíte vážně? Radši byste destabilizovali řadu zemí? A chtěli byste položit na kolena ukrajinské rolníky a potažmo celou Ukrajinu, kdyby nemohli vyvézt a prodat jimi vypěstované obilí? Mně to připadá, jako když si neuvědomujete všechny souvislosti ..."

Ale uvědomuji. Jenže tento vývoz, jak se Evropa, OSN, Spojené státy mohou přesvědčit na příkladu následných raketových útoků a pokračujících bojů nezastavuje destabilizaci Ukrajiny, ale je pokračováním širší Putinovy strategie za vědomé či nevědomé pomoci tureckého presidenta Erdogana do této války zatáhnout také muslimské uprchlíky jako další potenciální hrozbu Evropě.

Erdogan, který ještě nedávno sliboval, že Turecko bude „přístavem pro utlačované“, přichází s prohlášením o návratu miliónu syrských uprchlíků zpět do Sýrie. Jejich návrat vyvolává obavy v Íránu, který je spojencem Bašára Asada, protože většina z nich jsou jeho odpůrci. Znepokojeni jsou také lidsko-právní aktivisté, protože Turecko už některé uprchlíky k této cestě zpět nutí (Kenneth Roth, výkonný ředitele Human Rights Watch).

Ještě před měsícem přitom Erdogan sliboval, že jeho země bude i v budoucnu „přístavem pro utlačované“ a kritizoval hlavní opoziční stranu republikánů, že chce z migrace udělat hlavní téma voleb. Ty se mají uskutečnit v příštím roce (2023). Prezidentovo prohlášení o návratu milionu lidí ale ukazuje, že si Erdogan uvědomuje, že třaskavé téma uprchlíků v kombinaci s ničivou inflací a rostoucí chudobou může být osudné i pro něj.

Jak na novinkách.cz napsal Milan Rokos, si turecký prezident uvědomuje, „že třaskavé téma uprchlíků v kombinaci s ničivou inflací a rostoucí chudobou může být osudné i pro něj. Turecko na svém území hostí zhruba 3,7 milionů Syřanů, kteří tam přišli od začátku občanské války v roce 2011. V posledních letech ale země zažívá vlnu xenofobie a protiarabských útoků, které živí i mizerný stav turecké ekonomiky. Tento týden oznámil Turecký statistický úřad, že meziroční inflace dosáhla téměř 70 procent. Podle únorového průzkumu SODEV (Sociálně demokratická nadace) si návrat syrských uprchlíků přeje 65 procent Turků.“

Nechci domýšlet a spekulovat, za jakou cenu Putinova administrativa připustila k této dohodě o vývozu obilí jako prostředníka prezidenta Erdogana. Nepochybuji ale o tom, že to byly pouze humánní důvody, které mají vést k záchraně zemí ohrožených hladomorem, či v uvozovkách pomoci syrským uprchlíkům návratem do Sýrie, ze které uprchli před důsledky Asádova diktátorského režimu. A už vůbec ne důvod k ukončení války na Ukrajině.