Mírová jednání mezi Izraelci a Palestinci se ještě pořádně ani nerozběhla a už se opět vážně mluví o jejich konci. Důvodem je neochota Izraele prodloužit moratorium na výstavbu v osadách na Západním břehu Jordánu.

Mírová jednání mezi Izraelci a Palestinci se ještě pořádně ani nerozběhla a už se opět vážně mluví o jejich konci. Důvodem je neochota Izraele prodloužit moratorium na výstavbu v osadách na Západním břehu Jordánu. Pro Palestince přitom rozšiřování židovských osad představuje zásadní problém, neboť se tak zmenšuje již nyní stísněné území, na kterém by měl vzniknout jejich budoucí stát. Proto hrozí, že jednání přeruší, začne-li se opět stavět. Izraelský premiér Natanjahu tvrdí, že domácí politická situace mu nedovoluje, aby zmrazení výstavby prodloužil. Jeho koalice je složená mimo jiné ze silně nacionalistických a náboženských stran a také jeho vlastní strana Likud spoléhá na politickou podporu velice aktivního osadnického hnutí. Mezinárodní společenství sice považuje osady za nelegální, místo kategorického požadavku na zastavení jejich rozšiřování se ale předhání v různých pobídkách, které mají Netanjahua přesvědčit, že je třeba dát šanci jednáním a odložit další zahájení výstavby.

Asi s nejvstřícnější nabídkou měly přijít samotné Spojené státy, které jsou hlavním iniciátorem posledního pokusu dovést Izraelce a Palestince k dohodě. Výměnou za prodloužení moratoria nabídly Izraeli velkorysou podporu při prosazování izraelských požadavků týkající se bezpečnosti, přístup k nejmodernější americké vojenské technologii a také podporu při hlasování Radě bezpečnosti OSN. Ani to ovšem Netanjahua zjevně nepřesvědčilo. Izrael tak opět zkouší trpělivost svého nejbližšího spojence.

Další šrám izraelské diplomacii způsobil její vlastní šéf, ministr zahraničí Avigdor Lieberman, který na půdě OSN prohlásil, že v probíhající mírový proces nevěří. Místo toho navrhl vytyčení hranic budoucího palestinského státu tak, aby židovské osady na Západním břehu zůstaly Izraeli a území v Izraeli, kde je velká koncentrace arabského obyvatelstva, připadla budoucí Palestině. Netanjahu sice tvrdí, že o záměru Liebermana přednést tento návrh v OSN nic nevěděl, sám se proti němu ale nijak ostře nevymezil.
Posledním hřebíčkem do rakve izraelsko-palestinského usmíření je nový izraelský požadavek, aby Palestinci uznali stát Izrael jako stát židovský. Izraelci tímto požadavkem přilévají další olej do ohně nejen vůči Palestincům, ale i vůči vlastním menšinám, které žijí v Izraeli. Izrael se definuje jako stát demokratický a židovský. Současná politická garnitura jako by ale stále více zdůrazňovala židovský element na úkor demokracie. Lieberman by rád prosadil, aby každý Izraelec přísahal věrnost židovskému státu a pokud tak neučiní, může o své občanství přijít. Tento návrh by nejvíce zasáhl izraelské Araby, kteří se jen obtížně mohou identifikovat s židovskými symboly. Jejich vztah k současnému izraelskému státu navíc komplikuje pokračující úsilí rozšiřovat židovské osídlení na území, které obývají Arabové. Tuto politiku totiž často doprovází bourání arabských domů. Podobnému osudu nyní čelí také některé beduínské vesnice v Negevské poušti a to přesto, že Bedujíni jsou Izraeli zcela loajální a dokonce slouží v izraelské armádě.

Současná izraelská politická garnitura tak viditelně silně podléhá nacionálně-náboženskému tlaku. Raději než kompromis prosazuje názor, že za každou cenu je třeba posilovat jejich verzi židovského Izraele na co možná největším území. Přesto ale, hodnoty liberální společnosti ctí stále velká část Izraelců. Bohužel ale jejich hlas není v posledních letech příliš slyšet. Možná nyní je čas, aby se probudili protože současné politické vedení dělá maximum, aby udrželo status quo vůči Palestincům a prosadilo extrémnější verzi židovské podoby státu doma v Izraeli.


Psáno pro HN