Po dlouhých měsících zcela zamrzlých rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci se americký prezident Obama rozhodl vrátit téma blízkovýchodního konfliktu opět na vyjednávací stůl.

Po dlouhých měsících zcela zamrzlých rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci se americký prezident Obama rozhodl vrátit téma blízkovýchodního konfliktu opět na vyjednávací stůl. Učinil tak prostřednictvím projevu o Blízkém východě v němž podpořil arabské revoluce Nicméně nebyly to americké plány jak pomoci ekonomikám Egypta a Tuniska ani vzkaz autoritativním vládcům, které vzbudily tolik pozornosti. Největší zájem vzbudil až závěr projevu, ve kterém Obama poslal vzkaz Izraeli a Palestincům. Palestince odrazoval od toho, aby v září předložili OSN žádost o uznání vzniku Palestinského státu. Obama zdůraznil, že jediná cesta jak toho dosáhnout je návrat k jednacímu stolu, nikoliv rezoluce OSN. Kritizoval také pokračující snahu Palestinců o delegitimizaci státu Izrael. Tuto kritiku potom vykompenzoval větou, která vzbudila asi nejbouřlivější reakce. Podle Obamy hranice mezi Izraele a Palestinou musí být založeny na linii z roku 1967, tedy z doby před Šestidenní válkou. Dodal, že na případných výměnách území se obě strany musí dohodnout.

V Izraeli tato věta spustila lavinovou reakci. Nejen pravice, ale často i levice zdůrazňuje, že v takovéto hranici se Izrael nebude schopen bránit případnému útoku. Netanjahu neváhal tento Obamův požadavek odmítnout. Vztahy mezi oběma politiky se tak opět vyostřily a to navzdory tomu, že Obama ve svém projevu vynechal kritiku pokračující výstavby židovských osad na Západním břehu za linií z roku 1967 a vyjádřil pochopení pro obavy Izraele z jednání mezi Fatahem a radikálním Hamásem o vytvoření společné vlády.

Jen pár hodin poté dorazil Netanjahu do Washingtonu, kde má mimo jiné v plánu projev před Kongresem. V něm by měl přednést svoji vizi řešení konfliktu. Dokonce se zdá, že Obama zcela úmyslně naplánoval svůj projev tak, aby se uskutečnil o pár dní dříve, než ten Netanjahuův a tím tak převzal iniciativu. Hned při prvním setkáním s Obamou Netanjahu naznačil, s čím v Kongresu vystoupí. Jednání o hranici musí reflektovat změny, které se od té doby staly a místo toho, aby linie z roku 1967 byla výchozím stanoviskem, podoba hranic musí vyplynout až z jednání. Netanjahu dále odmítne Obamův názor, že nejprve je třeba jednat o hranicích a až poté o dalších citlivých otázkách jako jsou uprchlíci a Jeruzalém. Tato témata musí být projednávána zároveň, protože zatímco v otázce hranic má Izrael prostor vyjednávat o území, ze kterého se případně může stáhnout, v otázce uprchlíků a Jeruzaléma jsou možnosti menší. Obzvláště v otázce uprchlíků Netanjahu odmítá, aby Izrael nesl odpovědnost za třetí a čtvrtou generaci palestinských uprchlíků i s ohledem na to, že Izrael absorboval židovské uprchlíky z arabských zemí a o ty palestinské by se tedy měl postarat budoucí Palestinský stát, nebo arabské země, ve kterých se tito lidé narodili.

Na palestinské straně byl Obamův projev přijat rozdílně. Hamás ho odmítl s tím, že je příliš proizraelský. Fatah pozitivně hodnotil zmínku o hranici z roku 1967, ale odmítl zastavit diplomatickou iniciativu za vyhlášení Palestinského státu na půdě OSN. Obama ve svém projevu velmi opatrně volil slova tak, aby Palestince dostal zpět k jednacím stolu a současně ujistil Izraelce, že bezpečnost jejich státu je americkou prioritou. Rozporuplná reakce ale potvrdila, na jak horkou půdu se americký prezident vydal. Po jeho dobře míněném projevu by měla následovat konkrétní iniciativa směrem k oběma stranám konfliktu. Až pak se ukáže, jestli Obamův projev byl tím správným startem k začátku jednání.


Psáno pro HN