„Nejvyšší duchovní vůdce Íránu ajatolláh Chamenejí vydal fatvu zakazující jaderné zbraně“ prohlásil před několik dny mluvčí íránského ministerstva zahraničních věcí Ramin Mehmanparast. Vzhledem k tomu, že ajatolláh je nejvyšší náboženskou a politickou autoritou v zemi, jím vydaný náboženský edikt je pro vládu islamistického státu závazný. Tímto prohlášením, které se časově překrývalo s návštěvou inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii v Íránu, chtěl Mehmanparast zřejmě přispět k ukončení spekulací o tom, že Írán pracuje na skrytém vojenském jaderném programu.


Argument o existující fatvě, která prohlašuje jaderné zbraně za anti-islámské, používali íránští představitelé opakovaně i v minulosti. Velmi často zaznívá právě v předvečer důležitých jednání s mezinárodními institucemi o íránském jaderném programu. V minulém roce se na něj během setkání představitelů NATO dokonce odvolávala samotná šéfka americké diplomacie Hillary Clintonová. Podle ní se tato fatva, může stát základem pro vyjednávání mezinárodního společenství s Íránem.

Při bližším zkoumání je ale bohužel patrné, že okolnosti vzniku této fatvy, i samotná její váha, jsou velmi nejasné.
Islámská republika Írán má teokratické zřízení a bez lepšího pochopení náboženských doktrín a hodnot, na kterých stojí, je velmi obtížné správně analyzovat současnou íránskou politiku, včetně jejího jaderného programu. Problematické ovšem zůstává to, že náboženské autority v šíitském islámu často sami nedávají jednoznačnou odpověď na klíčové otázky. Podle některých šíitských duchovních tak například islám zakazuje zbraně hromadného ničení, protože zabíjí bez rozdílu a jejich obětmi tak jsou i ženy, děti a staří lidé. Na straně druhé jiní duchovní mluví o tom, že pro vítězství je možné použít jakýchkoliv prostředků. V islámském učení také není jasné, jestli ve válce proti nemuslimům dělat rozdíly mezi civilisty a válečníky. V Koránu je možné najít verše, které přikazují aby se v boji proti nevěřícím nedělaly rozdíly mezi aktivními účastníky boje a ostatními. Jeden z těchto veršů například vyzývá k použití jakékoliv síly při zastrašení nepřátel Alláha. Právě tento verš si pro znak svých uniforem vybrali příslušníci íránských Revolučních gard.

Přes rozdíly v názorech na to, jak se islám staví ke zbraním hromadného ničení a jejich použití proti nemuslimům by slovo Nejvyššího duchovního vůdce mělo být tím určujícím. Proto se také íránští představitelé odvolávají na Chamenejího fatvu o zákazu jaderných zbraní. Problém je, že není jasné, jestli tato fatva byla vůbec vydána. Na webových stránkách, které publikují vydané fatvy a na osobních stránkách ajatolláha Chamenejího o ní není žádný záznam. Fatva ale může být vydána pouze v ústní podobě, k čemuž podle některých zdrojů mělo dojít už v roce 2003. Ve svém projevu v roce 2005 Chamenejí také veřejně prohlásil, že islám zakazuje atomové zbraně. O čtyři roky později ještě dodal, že užití jaderné zbraně islám zakazuje a navíc že její držení představuje velké nebezpečí. Tím tak opět přiživil spekulace, že podle jeho interpretace islámu je sice zakázáno jaderné zbraně použít, jejich vlastnění je ovšem možné, i když nebezpečné.

Zajímavé jsou také okolnosti vzniku této fatvy. Chamenejí ji měl vydat v roce 2003, tedy v roce ve kterém se Írán díky americké invazi do Afghánistánu a Iráku cítil v bezprostředním ohrožení. Už v minulosti prokázal Írán velmi dobrou schopnost na jednu stranu prosazovat vlastní politiku, která byla v ostrém kontrastu se zájmy Spojených států, arabských zemí a Izraele a na straně druhé se vždy vyhnul přímému vojenskému střetu. V boji proti Izraeli Írán rád využívá prostředníků, jako je například Hizballáh, či Hamás. Svůj vliv nad Perským zálivem prosazuje za použití malých, rychlých lodí, které jsou schopny rychle zmizet z místa činu a pomocí okázalých vojenských přehlídek, kde předvádí svůj rozvinutý raketový program s cílem mimo jiné zastrašit okolní arabské státy. Jakkoliv se Írán rád staví do pozice ochránce zájmu šíitů, kdykoliv došlo ke krvavým střetům mezi šíitskou menšinou a sunity, jako naposledy v roce 2011 v Bahrajnu, Írán se od přímého zapojení na jejich podporu distancoval. Podobný vývoj je patrný i v Sýrii, kde poslední velký spojenec Teheránu prezident Assad nemůže počítat s tím, že by mu kromě několika poradců z Teheránu přišly na pomoc íránské ozbrojené složky.

Pokud tedy byla fatva v roce 2003 vůbec vydána, měla zřejmě především za cíl ochránit Írán před vojenským útokem Spojených států. Podle islámského práva navíc její vydání nepředstavuje žádnou překážku, či omezení, protože ajatolláh Chamenejí, jako Nejvyšší duchovní vůdce, ji může kdykoliv upravit, či zcela změnit. V tradici šíitského islámu také existuje tzv. princip taqiyya, nebo-li opatrnost, nebo vyhýbaní se, který umožňuje se za jistých okolností uchýlit ke lži a klamu. Tento princip vznikl s cílem ochránit šíity, kteří se uprostřed sunitské většiny cítili mnohokrát v ohrožení. Tento princip, který odráží historicky velmi napjaté vztahy mezi dvěma hlavními větvemi islámu, je ovšem často součástí i dnešní íránské politiky. Prohlášení íránských představitelů o existující fatvě na jaderné zbraně, o které neexistuje zcela přesvědčivý důkaz, je tak třeba brát i s ohledem na princip taqiyya. Íránským představitelům jde především o to vyhnout se přímému střetu s mezinárodním společenstvím a především Spojenými státy.

Bylo by tedy velmi naivní a především nezodpovědné uvěřit tomu, že vydáním fatvy Írán zcela jasně a definitivně odmítá jaderné zbraně a že tedy otázka íránského jaderného programu je vyřešena. Od roku 2003 přišla Mezinárodní agentura pro atomovou energii se sérií důkazů o tom, že íránský jaderný program existuje a má vojenský charakter. Co zatím ovšem jasné není je odpověď na otázku, zda-li íránští představitelé již rozhodli o tom, že chtějí vlastnit atomovou bombu, nebo jestli jim jde o to dosáhnout takové technologické úrovně, aby byli schopni takovou zbraň v případě potřeby rychle vyrobit. Obě varianty budou mít ovšem velmi negativní dopad na již nyní velmi křehkou stabilitu na Blízkém východě.

Vyšlo v LN