Během letošního svátku Pesach, kdy si židé připomínají vyvedení z egyptského otroctví, se v Izraeli stala hlavním zprávou informace o tom, že plynové naleziště Tamar ve Středozemním moři bylo zprovozněno. Někteří izraelští komentátoři neváhali tuto událost označit za vyvedení z energetického otroctví. Izrael, který od svého vzniku považuje závislost na dovozu energií za jednu ze svých největších bezpečnostních slabostí, by se mohl v relativně brzké době stát nejen energeticky nezávislý, ale díky množství plynu by se mohl stát dokonce jeho vývozcem.

K výraznému nálezu plynu ve vodách Středozemního moře u izraelského břehu došlo v roce 2009. Naleziště Tamar má podle odhadů obsahovat okolo 275 miliard kubických metrů plynu, což je zhruba polovina roční spotřeby EU. Navíc se jedná o plyn vysoké kvality. Jen o několik měsíců později bylo nalezeno ještě výrazně rozsáhlajší naleziště, které dostalo jméno Leviathan. Jedná se o jedno z největších objevených nalezišť plynu v poslední dekádě. Podle některých optimistických geologických studií by mohlo u izraelských břehů být ještě několik podobně velikých nalezišť jako Leviathan.

Ekonomické dopady
Objevení tak značného množství plynu může mít zásadní dopad na izraelskou ekonomiku. Především při výrobě elektřiny spoléhá Izrael z velké části právě na plyn. Jedním z důležitých dodavatelů plynu byl až do roku 2012 Egypt. Poté, co se k moci dostalo Muslimské bratrstvo, byl dovoz plynu z Egypta zastaven a izraelským firmám nezbývalo, než tento výpadek nahradit dovozem dražších, často méně ekologických energií, především ropy. Politické změny v Egyptě tak představovaly pro izraelský průmysl velké finanční ztráty v podobě vysokých provozních nákladů. Ty by se díky domácí produkci plynu měly nyní výrazně snížit. Zprovoznění Tamar proto vzbudil velké naděje u izraelských firem, které si od dostatečného množství levné a relativně čisté energie slibují zvýšenou produktivitu a konkurenceschopnost. Vzhledem k inovativní povaze izraelské ekonomiky, která v posledních dvou dekádách proslula svým hi-tech průmyslem a úspěšnými start-up projekty, se očekává, že levný plyn rozhýbe nově se tvořící odvětví, včetně infrastrukturních projektů.

Nález velkého množství plynu s sebou ovšem přináší i ekonomické rizika. Bezprostředně po oznámení, že naleziště Tamar funguje, zareagovala izraelské měna šekel posílením. Silný šekel představuje problém především pro izraelské exportéry. Podobným procesem, který měl negativní dopad na export a na „neplynové“ sektory, si prošlo například Nizozemí poté, co byl v 60. letech na jeho území objeven zemní plyn. Dalším rizikem je, že izraelská ekonomika bude zahlcena zahraniční měnou, jednak kvůli nižšímu zájmu o ní, vzhledem k silnému šekelu, a také kvůli platbám za vyvezený plyn. Izraelská národní banka proto již navrhla řešení, jak zabránit tomu, aby finance získané z prodeje plynu vstoupily, a tím zcela vychýlily, izraelský finanční systém. Měl by vzniknout nezávislý fond, do kterého by se měly ukládat zisky z prodeje plynu, které by měly být investovány mimo Izrael.

Nová naleziště plynu s sebou přináší i bezpečnostní rizika. V mnoha zemích se energetická infrastruktura stala oblíbených terčem různých radikálních skupin. V případě Izraele je toto riziko obzvláště silné. Palestinský Hamás, či libanonský Hizballáh disponují raketami, které jsou schopny zasáhnout izraelská plynová naleziště ve Středozemním moři. Před izraelským námořnictvem tak stojí nový úkol. Musí zajistit území, které je rozsáhlejší než samotné území Izraele.

Nový nástroj izraelské diplomacie
Izrael má před sebou také důležité rozhodnutí ohledně vývozu plynu, které bude mít geopolitické dopady. Izraelská vláda zatím nerozhodla o tom, zda-li plyn vyvážet a případně kam. Vzhledem k očekávanému množství nalezeného plynu a také kvůli tlaku firem, které financují průzkum a stavbu plynové infrastruktury se ale očekává, že vláda nakonec dá exportu zelenou.

Jedním z možných příjemců se může stát Jordánsko, které také trpí výpadky dodávek plynu z Egypta. To by mohlo posílit vztahy mezi těmito dvěma zeměmi a také oslabit závislost Jordánska na plynu ze zemí, které jsou vůči Izraeli nepřátelské. Dalším možným příjemcem je Evropa. Izraelský plyn je zajímavou příležitostí pro evropský trh, který řeší svojí velkou závislost na ruském plynu a také se obává nestability a zranitelnosti plynové infrastruktury v mnoha zemích Severní Afriky, odkud do Evropy přichází až šestina plynu.

Důležitou otázkou pro izraelské představitele je otázka přes jaké země svůj plyn do Evropy vyvážet. Velký zájem o spolupráci má Kypr, který by rád na svém území zpracovával izraelský plyn spolu s plynem ze svých nových nalezišť. Mezi oběma zeměmi již byly navázány velmi silné diplomatické vztahy a doba, kdy Kypr v izraelsko-palestinském konfliktu stál jasně na straně Palestinců, se zdá být zapomenuta. Ke kypersko-izraelskému přátelství také přispěly vyhrocené vztahy mezi Izraelem a Tureckem. Ovšem i Ankara má velký zájem o izraelský plyn a to nejen kvůli vlastní spotřebě, ale také vzhledem k ambicím Turecka stát se hlavní tranzitní zemi pro plynovody směřující do Evropy. I v tomto světle je třeba chápat postupné zlepšování vztahů mezi Tureckem a Izraelem z posledních týdnů. Pro Izrael se může stát Turecko nakonec zajímavějším partnerem než Kypr, který trpí obrovskými ekonomickými problémy a ne zcela efektivním tržním prostředím. Oproti tomu Turecko představuje rychle se rozvíjející trh a především je to důležitá blízkovýchodní velmoc, se kterou by Izrael rád udržoval pevné spojenectví.

Dalším zájemcem o izraelský plyn je Rusko. Ruský Gazprom předběžně přislíbil, že je připraven financovat výstavbu zařízení pro výrobu zkapalněného plynu a zajistit jeho další prodej. Rusko by totiž také rádo diverzifikovalo svůj export plynu a místo na ekonomicky slábnoucí Evropu se chce soustředit na trhy v jihovýchodní Asii, kde obrovsky roste poptávka po energiích. V neposlední řadě je ve hře australská firma Woodside, která má zájem o naleziště Leviathan. Tato firma má velké zkušenosti se stavbou zařízení pro zkapalněný plyn a je zcela zaměřená na asijské trhy, o které se zase stále více zajímají také izraelské firmy.

Izraelská vláda tak má před sebou těžké rozhodnutí. Nová naleziště plynu představují nejen značné ekonomické příležitosti, ale jsou i zajímavým nástrojem pro zahraniční politiku. Prostřednictvím exportu plynu může Izrael zlepšit vztahy se zeměmi v regionu Blízkého východu, posílit svojí pozici vůči Evropě a navázat nové vztahy s asijskými trhy. V brzké době uvidíme, jak se Izraelci s touto příležitostí vypořádají.

Vyšlo v HN