Konflikt v Sýrii může v příštích dnech, či týdnech nabrat jiných obrátek. Rozhodne se o tom v pracovně amerického prezidenta, který stojí před těžkou volbou, zda-li vojensky zasáhnout do velmi nepřehledného konfliktu. Ještě do minulého týdne se Spojené státy a Západ obecně obávaly v Sýrii otevřeně angažovat. V konfliktu mezi brutálním alawitským režimem Bašára Asada, který se opírá o podporu Iránu, Hizballáhu a Ruska a rebely, mezi kterými narůstá síla radikálních islamistů, volil Západ taktiku neintervence a velmi omezené podpory neislamistických rebelů. Jak ale ukázal chemický útok proti civilistům z minulého týdne, stav „stabilní nestability,“ jak situaci v Sýrii vystihl izraelský komentátor Amos Harel, může být pro Západ dále neúnosný.

Prezident Obama v minulosti opakovaně prohlašoval, že použití chemických zbraní bude považovat za překročení únosné meze, což bylo interpretováno jako hrozba syrskému režimu, že USA jsou připraveny zasáhnou vojensky. Jenže již v minulých měsících byly ze Sýrie hlášeny útoky chemickými zbraněmi, na které USA odpověděly pouze zvýšenou materiální podporou rebelů. Otázkou tedy zůstává, bude-li Obama považovat smrt stovek civilistů ve východním Damašku za překročení meze, na kterou již USA odpoví silou. Pokud by se USA rozhodly že nikoliv, vyslal by Obama Asadovi jasnou zprávu, že v boji proti rebelům může použít jakékoliv prostředky bez obav z možných následků ze strany USA a potažmo i Západu. Byla by to zpráva i pro všechny diktátory světa, že chemické a další nekonvenční zbraně již nejsou považovány za něco zcela nepřijatelného a jejich použití proti civilistům automaticky nevede k razantní reakci mezinárodního společenství.

Případná vojenská intervence ovšem vzbuzuje také mnoho pochybností. Na jaké cíle by byla přesně zaměřená? Na chemické sklady, jejichž zničení může mít zdravotní a ekologický dopad? Budou cílem také vojenská zařízení, případně vládní budovy? Bude cílem operace pouze odstrašení Asada proti dalším případným chemickým útokům, nebo půjde přímo o pokus oslabit jeho vojenské síly natolik, že v dalších střetech s rebely padne? A bude vojenská intervence doprovázená politickou iniciativou? V případě Asadova pádu, jaké bude nejlepší politické uspořádání Sýrie pro její obyvatele a také její sousedy?

Toto jsou zásadní otázky, na které by neměl hledat odpověď pouze americký prezident. Ale bohužel jako již tolikrát v minulosti je mezinárodní společenství natolik rozděleno, že nelze čekat společnou akci pod hlavičkou OSN, kde jakoukoliv iniciativu zablokuje Rusko. Obamovi proto nezbývá, než pro případný vojenský zásah vytvořit koalici ochotných a schopných se na takové akci podílet. Nebude mezi nimi zřejmě chybět Turecko, které jako první odsoudilo Asada za krvavé potlačení protirežimních demonstrací a začalo otevřeně podporovat rebely. Dalšími účastníky by mohla být Francie a Velká Británie, podle nichž svět musí reagovat na brutální Asadovo jednání. Otázkou zůstává zapojení Izraele. Ten za minulé dva roky výrazně posílil vojenskou přítomnost na své severní hranici, ale do konfliktu se zatím zapojoval pouze cílenými útoky, které měly zabránit tomu, aby se do rukou libanonského Hizballáhu dostaly moderní a možná také chemické zbraně. Otevřené zapojení Izraele do vojenského útoku proti Asadovi je zatím nepravděpodobné, pokud se ovšem syrský prezident nerozhodne reagovat na západní intervenci útokem proti cílům v Izraeli.

Obamu a jeho západní spojence tedy čeká těžké rozhodování. Jakákoliv míra intervence může vyvolat těžko předvídatelnou reakci. Přesto nedělat nic se přestává jevit jako ta nejlepší varianta.

Vyšlo v HN