Přežije mapa Blízkého východu, tak jak vznikla ve 20. století? Přetvoří se síť spojenectví a koalic? To jsou otázky, které vyvstaly v souvislosti s občanskou válkou v Sýrii a s nástupem politického Islámu v mnohých státech Blízkého východu a severní Afriky. Regionální nejistota dopadá i na aktéry, kteří nehráli v arabských revolucích hlavní roli.

Jedním z nich je palestinské hnutí Hamás. Toto hnutí ovládlo v roce 2007 pásmo Gazy poté, co došlo ke krvavým střetům mezi příslušníky Hamásu a konkurenčního Fatahu. Tím tak došlo de facto k rozdělení palestinských území na dvě části s tím, že na větším Západním břehu si kontrolu udržel Fatah. Hamás, který byl do roku 2007 znám především jako osvobozenecké hnutí, jehož cílem je likvidace Izraele, se najednou stal zodpovědným za území, na kterém žije 1.5 miliónu obyvatel. Hamás potřeboval spojence, kteří by mu pomohli jak ekonomicky přežít tak v boji proti Izraeli.

Vzhledem k tomu, že Hamás vznikl jako odnož egyptského Muslimského bratrstva, obrátit se na tehdy anti islamistický režim Husního Mubáraka v Egyptě se nemohl a velkou podporu nenalezl ani u tradičních monarchií Perského zálivu, které se dívají na revoluční Muslimské bratry s velkou nedůvěrou. Jako hnutí, které je na seznamu teroristických organizací v USA i EU byla vyloučena i podpora Západu. Hamás tak využil možnosti připojit se navzdory svému sunitskému původu k šíitské ose Írán-Sýrie-libanonský Hizballáh. Díky spojenectví s Íránem získával Hamás finanční pomoc, zbraně, vojenské know-how a také trénink. Množství raket, které Hamás vypálil na civilní cíle v Izraeli přibývalo a s tím i vzdálenost, kam tyto rakety byly schopny doletět. Zatímco původní primitivní Kassámy ohrožovaly především města a vesnice v blízkosti Gazy, v roce 2012 doletěly rakety s íránskou technologií až do Jerusaléma a Tel Avivu.
S vlnou arabských revolucí se Hamás ocitl v docela nové situaci. Politický islám se zdál být novou, nezastavitelnou silou, která se stala dominantní v zemích, kde byli svrženi autoritativní vládci. Zdálo se, že je jen otázkou času, než tato vlna zasáhne po republikách i stabilnější monarchie v Jordánsku a dokonce i ve státech Perského zálivu. Obzvlášť od vítězství Muslimského bratrstva v Egyptě si Hamás sliboval otevřenou podporu Káhiry nejen v boji proti Izraeli, ale také proti konkurenčnímu nacionalistickému Fatahu, jehož dřívějším patronem byl svržený prezident Mubárak.

Gaza se stala místem, kam začaly jezdit zahraniční delegace. V roce 2012 při návštěvě Gazy přislíbil katarský emír finanční pomoc ve výši 400 miliónů dolarů. Diplomatickým spojencem Hamásu se stalo Turecko, jehož islamistická vláda postupně ochlazovala vztahy s Izraelem a naopak začala prokazovat podporu Muslimskému bratrstvu a jeho odnožím v arabských zemích. Do Gazy také proudily finance od soukromých dárců z Kuvajtu, Saúdské Arábie, či Emirátů. K tomu všemu prosperoval ilegální obchod tunely mezi Gazou a egyptskou Sinají, z čehož měl Hamás nemalé zisky. Hamás si tak byl schopen udržovat v Gaze poměrně stabilní pozici a nic ho nenutilo k tomu, aby se pokusil usmířit s Fatahem a tím tak ukončit rozdělení palestinského vedení.
Za této příznivé konstelace se Hamás rozhodl, že má již tolik sunitských spojenců, že si může dovolit oslabit své spojenectví s Teheránem, který je pro mnohé sunitské aktéry, včetně Muslimského bratrstva nepřítelem a představitelem nepřijatelné verze islámu.
Velmi záhy se ovšem ukázalo, jak proměnlivý a vratký je současný Blízký východ. Asi nejhorší zprávou pro Hamás byl pád Muslimského bratrstva v Egyptě. Hamás přišel o spojence a ochránce, navíc armáda považuje Hamás za součást islamistického tábora, proti němuž teď intenzivně bojuje. Hraniční přechod mezi Egyptem a Gazou byl až na malé výjimky uzavřen a armáda zavřela, či zničila na 90 procent tunelů včetně přiléhající infrastruktury, čímž tak výrazně oslabila ekonomiku v Gaze. V Kataru došlo ke generační výměně a nový emír není příznivcem Hamásu a finanční pomoc tak je v sázce. Turecko se v souvislostech s domácími nepokoji angažuje v arabském světě o něco méně a většinu energie zaměřuje na Sýrii. Írán si mezitím našel v Gaze jiné spojence, jako je palestinský Islámský Džihád a Lidové hnutí za osvobození Palestiny, kteří představují konkurenci Hamásu.

Pozice a sebevědomí Hamásu tak během několika měsíců výrazně oslabily. To se ukázalo třeba tím, že hnutí, které proslulo svými schopnostmi zorganizovat masové demonstrace, zůstalo prakticky němé, když v sousedním Egyptě armáda začala krvavě potírat Muslimské bratrstvo. Hamás také začíná ztrácet podporu obyvatel Gazy. To je způsobeno především ekonomickými těžkostmi, které způsobilo uzavření tunelů a také ztráta sunitských sponzorů. V neposlední řadě posílilo sebevědomí Fatahu, který je na koni částečně kvůli vývoji v Egyptě, k jehož vojenským představitelům má blíže než k islamistům a také kvůli obnoveným rozhovorům s Izraelem. Nyní je to tedy Fatah, který nemá příliš zájem na tom zahájit jednání s Hamásem.

V souvislosti s tímto nepříznivým vývojem se Hamás pokouší obnovit vztahy s Íránem a Hizballáhem. Na íránské ambasádě v Bejrútu proběhla schůzka mezi vysokými představiteli Hamásu a Hizballáhu. Dohodě ale zatím nejvíce překáží účast bojovníků Hamásu v bojích v Sýrii proti Asadovi. Představitelé Hamásu ovšem odmítají, že by se jejich bojovníci zúčastnili vojů v Sýrii rozkaz vedení. Přesto ke vzájemnému smíření může těžko dojít v době, kdy Írán i Hizballáh obviňují Hamás za účast při bojích v syrském Kusajru, kde se střetl Hizballáh s rebely, či za účast na bombovém útoku v jižním Bejrútu, kde má Hizballáh svou centrálu, při kterém zahynuly dvě desítky lidí.

Pro Hamás tak návrat do náruče Íránu nebude úplně jednoduchý. Írán je v pozici, že si bude moci klást podmínky, které nemusí být pro všechny představitele Hamásu snadno přijatelné. Ani vedení Hamásu totiž není zdaleka jednotné v názoru, kam by toto hnutí mělo směřovat. Zda-li se soustředit především na posilování vlastní pozice v Gaze, jestli zintenzivnit boj proti Izraeli, či jestli má být Hamás aktivní součástí hnutí Muslimských bratří, nebo spíše zvolit autonomní cestu.

Více jak dva roky po dramatických událostech v Egyptě a dalších zemích se můžeme dočkat toho, že Hamás se opět dostane pod vliv Íránu, Izrael spolu s Egyptem a také Fatahem bude stát proti Hamásu a původní status quo, mnohými příznivci arabského jara zatracované, bude v této části Blízkého východu opět nastoleno. Asi to není dobrá zpráva, ale není to zpráva nejhorší.

Vyšlo v LN