Bylo nebylo – je není. Povím vám jednu pohádku, ale moc veselá nebude. Bude to špatná pohádka. V zemi jsou zámky plné starých a nemocných lidí nebo lidí s těžkým zdravotním postižením, zámky staré i zámky nové. Říkají jim domovy se zvláštním režimem a některým domovy pro seniory. Domovy to často nejsou. Jsou to ústavy. A protože je hodnota historické malby někdy nad hodnotou důstojnosti člověka, velké místnosti jsou nebo ani nejsou přepažené a pět i více lidí tu sdílí svůj společný život s ostatními, až do konce, který je ale blízko.

Čtvrtina obyvatel zemře do roka. Lékař k nim zavítá zřídkakdy. Když dělají problémy (třeba nespí po večeři, která se podává někde v pět hodin večer), tak se jim předepíší tlumivé léky, aby nebyla potíž. Společnost o této koncentraci utrpení nechce vědět, tak jako jiné společnosti v historii nechtěly vědět o jiných koncentracích utrpení a smrti. Abychom však v téhle pohádce neviděli jenom černě: jsou tu i lidé, kteří se starají, zpravidla ženy a děvčata, které pracují za minimální nebo o málo vyšší mzdu, dělají nesmírně těžkou práci, ale starají se většinou laskavě a obětavě. To můžeme dosvědčit, to vídáme. Je to nesmírně těžká a náročná práce, často v nevyhovujících podmínkách. Černokněžníci z ústředí jim posílají své emisary, inspektory sociálních služeb, aby nad nimi dohlíželi a kontrolovali, jak je vše napsáno a zdali zapsané tam souhlasí se zapsaným tady a na webu a v dalším dokumentu. A tak místo péče o lidi, i když je pracovníků málo, musí trávit mnoho času psaním nebo cvrkáním kódů. Kromě nich tu jsou sestřičky, mnohé z nich velmi zkušené a znalé, zachraňují situaci, kde se dá, a snažící se zajistit alespoň nějakou zdravotní péči a zmírnit utrpení. Pojišťovny jejich péči sice hradí, ale čím dále tím více se snaží chytračit a platit co nejméně...

Po tomhle úvodu by se v pohádce měla objevit pohádková bytost, která situaci napraví, třeba chytrý Honza, zdatný princ, zázračná rybka nebo třeba nejlépe Dlouhý, Široký a Bystrozraký, aby jich bylo víc najednou. Přišli nepřišli. K nápravě by stačilo relativně málo – vyhláška ministerstva, metodika, návod, jak zajistit zdravotní péči v těchto zařízeních lépe - a bolesti, deprese a utrpení by mohlo být daleko méně. Dlouhý, Široký a Bystrozraký (dále DŠB, což se dá počesku vykládat dává-šejdí-bere) se v pohádce objevili , možná jich bylo ještě víc, ale o nápravu jim moc nešlo a nejde. Řekli si ejhle, ještě někde se dá chytračit více a ti nebozí lidé určitě protestovat nebudou, protože ani nemohou. Když se v těhle „domovech“ zruší zdravotní péče úplně, budeme ji tam moci dodavatelsky zajistit – třeba i našimi agenturami domácí péče. Bude to pro naše agentury dobrý byznys. Jsme sice v pohádce, ale v Česku a v roce 2013.

Teď se ale vraťme do naprosto tvrdé reality. Obdrželi jsme návrhy na změnu zákonů a vyhlášek připravené pracovní skupinou při Ministerstvu zdravotnictví . Včera k tomu i příslušný výklad: opravdu se v nich navrhuje zrušit ošetřovatelskou péči v domovech pro seniory i zdravotně postižené a domovech se zvláštním režimem. I když by se nakrásně tato zařízení „transformovala“ na zdravotnická, ze zkušenosti víme, že s nimi již pojišťovny smlouvy nenavážou, protože tyto zkušenosti jsou známy. Navíc návrh počítá s tím, že dlouhodobá péče bude ze zdravotního pojištění hrazena maximálně po dobu 3 měsíců. Co bude potom, zřejmě nikoho nezajímá. Potom to je „sociální problém“ nám bylo včera vysvětleno.

Zdravotní péči v ústavech budou tedy zajišťovat agentury – pro ně to bude jistě výhodné (i když pro pojišťovny daleko dražší), protože najednou budou moci vykázat daleko více výkonů pod jednou střechou. Vykázat a rychle odejít. Pro pacienty to bude znamenat, že v těchto zařízeních nebudou chybět jenom lékaři, ale budou tu chybět i sestry.

Pár suchých čísel nakonec:

Skutečnost, že se domovy pro seniory u nás postupně proměňují (skladbou svých obyvatel, nikoli však zajištěním péče) v to, čemu se v kulturních zemích říká „nursing homes“ (ošetřovatelské domy) můžeme doložit následujícími čísly, která máme (na rozdíl od ministerstev) k dispozici, ale ministerstva se o ně nezajímají.

V roce 2006 bylo v domovech důchodců ještě 39% lidí bez výrazné závislosti a žilo tu jen 6% vysoce nesoběstačných lidí . V roce 2013 žije v domovech pro seniory jen 7% nezávislých lidí, ale počet lidí těžce nesoběstačných je již 42% (a 51% částečně nesoběstačných). V domovech se zvláštním režimem jsou výrazně nesoběstační prakticky všichni.

Jaké důsledky může a bude mít navrhovaná změna legislativy, si můžeme snadno domyslet. Naši společnost tyto věci zatím příliš nezajímají . Mocní nepomohou , a když se stanou bezmocnými, ani nemohou, jako ostatní. Jako v té špatné pohádce.