Pan ministr navrhuje zrušení oboru geriatrie jako specializačního oboru. Geriatrie tedy nejspíše zanikne, nejprve bude rukou pana ministra posunuta mezi obory „malé“ či „méně významné“ (i když to až donedávna ministerstvo popíralo).


Toto řešení se sice později ukáže jako nedobré (což se již nyní dá předpokládat), a proto obor zřejmě zcela zanikne. Nedostatkem vlastních sil, nezájmem o obor, odchodem zbytku kvalifikovaných odborníků (těch starších do důchodu, těch mladších a jazykově zdatnějších do zahraničí, kam nás neodbytně lákají mnohé agentury). Geriatrie jako obor má svá specifika, to je třeba si přiznat. Přináší mnoho radosti těm, kteří ji mají rádi a provádějí odborně. Ale ne každý tenhle obor považuje za aktraktivní, spíše naopak. Proto evropské země vesměs geriatrii podporují.

Možná by bylo dobré vysvětlit, že letní „aféra LDN“ vznikla v zařízení „Interna CO sro“ - nejednalo se vlastně ani o „LDN“, i když si tak asi říká. Naopak ta „opravdová LDN“ sídlí vedle, není to soukromé zařízení a je vedena odborně a laskavě panem primářem Malým, geriatrem, a jeho spolupracovníky.

Proč se tedy LDN staly takovým postrachem? Vznikaly v osmdesátých letech jako „lůžková základna oboru geriatrie“ a v té době byly zavedeny také takzvané geriatrické sestry na obvodech praktických lékařů. Geriatrické sestry s privatizací praktických lékařů zanikly a koncepce LDN se postupem času přežila. Měla být nahrazena moderní gerontologickou a geriatrickou péčí. Také některá zařízení (jejichž ředitelé či přednostové koncepci nové gerontologie prosazovali a prosazují) tuhle snahu vyjádřila i svými názvy (Gerontologické centrum Baťovy nemocnice ve Zlíně, Geriatrické centrum krajské nemocnice v Pardubicích, Gerontologická a metabolická klinika v Hradci Králové, Gerontologické centrum v Praze a další). Nová gerontologie ale nikdy fakticky prosazena nebyla. Přestože i tehdy zástupci naší odborné společnosti docházeli na ministerstvo a vysvětlovali, předkládali koncepce, podklady, standardy a další materiály, které se tam různě zakládali či snad ani to ne. Varovali jsme před vytvořením „levných lůžek“, vytrvale, stále, všechny ministry. Marně.

V roce 1998 byla vydána koncepce „následné péče“. O té jsem psala v jednom z prvních článků blogu aktuálně cz (O jednom trochu divném výročí). Podle této koncepce tedy vznikla „následná péče“ jako odkladová lůžka bez jakékoli odbornosti, v areálech zpravidla nevyhovujících jiným oddělením či klinikám, často mimo areály nemocnic...

Počet akutních geriatrických lůžek se neustále snižuje (v roce 2002 jich bylo 611, v roce 2006 již jen 439, v roce 2007 393). Počet lůžek následné péče narůstá, někde možná zbytečně, ale to jsme mohli předpokládat. Jejich kvalita je často katastrofální. To jsme také předpokládali a velmi intenzivně jsme před tím varovali. Služby následné péče nejsou nijak odborně vymezené, může tam pracovat a také pracuje kdokoli, žádná kvalifikace lékaře není nejen třeba, ale lékaři se tam ani dále vzdělávat nemohou. Na tuto skutečnost jsme upozorňovali pana ministra již v srpnu minulého roku. Dosud čekáme na odpověď. Skutečnost, že se těmto zařízením začalo říkat také LDN vedla k tomu, že jsou nyní „eldéenky“ synonymem hrůzy.

Ve Velké Británii poukazovala Marjorie Warrenová na neutěšenou situaci na „odkladových“ lůžkách a odděleních již v poválečných letech. Byla vcelku brzy vyslyšena a v Británii se začala pěstovat geriatrie a vznikla geriatrická oddělení pro lidi se specifickými potřebami danými křehkostí vyššího věku.

Potřeba diferencované geriatrické péče je zřejmá i u nás, potřebujeme ale pro ni i kvalifikované odborníky.

V souladu s usnesením vlády z ledna a Národním programem přípravy na stárnutí na léta 2008-2012 navrhujeme vytvoření komplexnějšího systému vzdělávání v gerontologii a geriatrii tak, aby byli vychováváni v geriatrii (či šířeji gerontologii) specializovaní lékaři, kteří budou pracovat ve větších nemocnicích na místech primářů geriatrických oddělení či alespoň konziliářů, vedoucí týmů i větších terénních pracovišť. (Vždyť například onkologové velmi dobře vědí, že vyšetření onkologického pacienta vyššího věku geriatrem vede k opatřením, která velmi výrazně zlepšují jeho prognózu a další osud.) Tato geriatrická pracoviště by se svými odbornými týmy měla stát také centry dalšího vzdělávání v oboru

V následné péči bychom chtěli překonat současnou neodbornost tím, že nabídneme lékařům, kteří tu pracují alespoň certifikovaný kurz v praktické geriatrii. Respektujeme znalosti a zkušenosti kolegů z jiných oborů, vážíme si jich, ale přece jen jsme přesvědčeni, že v následné péči, kde je více než 80% starých lidí by měli pracovat lidé, kteří jsou obeznámeni se zvláštnostmi stonání ve stáří i se specifickými potřebami seniorů. Věřím, že toto vzdělání (a možnost spolupráce s dalšími geriatrickými pracovišti) může přinést významné zlepšení péče v těchto zařízeních.

Pan ministr jednání o vzdělávání v gerontologii a geriatrii sice přislíbil, ale dva dny po volbách veškerou další možnost komunikace odmítl. Geriatrii tedy zařazuje mezi obory malé a nevýznamné. Zdůvodňuje to širší dostupností (a menší náročností), ale to bude stejné jako s následnou péčí, ta je také bez nároků na odbornost – a výsledky „již“ po deseti letech bolestně známe. (Pumprdentlich - jak praví klasik - dobrý, ale na nic, slušněji řečeno).

Shodou okolností jsme s panem ministrem téměř stejného věku, možná tedy i stejné doby praxe, za kterou jsme viděli mnoho pacientů. Víme, přece, že jiné potřeby má starý člověk s jasně definovanou diagnózou a jiné člověk s geriatrickým syndromem, který je sice také akutní, ale potřebuje specifický přístup. Jiné zase ten, kdo si zlomí krček a potřebuje se zrehabilitovat, jiné člověk s demencí, který potřebuje dlouhodobý dohled a ošetřování. Jiné potřeby má starý člověk v terminálním stavu, vždyť i paliativní péče je velkým a nedostatečně řešeným problémem.

Jednotlivé situace vyššího věku a jim adekvátní potřeby služeb jsme definovali v materiálu, který byl také předán ministerstvu i Radě vlády pro problematiku seniorů a stárnutí populace. Jsou to snad i ilustrativní, vcelku snadno pochopitelné a praktické příklady.

Tyto příklady najdete ZDE.

První část tohoto textu, kterou jsem uveřejnila včera, najdete ZDE.