V českých nemocnicích, jejichž zřizovatelem je stát a jež jsou přímo řízeny ministerstvem zdravotnictví, je provozován nepříliš funkční systém řízení. Ministrem je jmenován ředitel nemocnice. Ten má potom možnost rozhodovat ve svém zařízení prakticky o všem.

Ředitel se zodpovídá opět pouze svému nadřízenému, ministru zdravotnictví. Ministr však nese zodpovědnost za zdravotní péčí v celé republice a nemá šanci vidět detailněji do problémů jednotlivých nemocnic. Ředitele, které jmenoval, posuzuje především podle celkových finančních ukazatelů.

Neexistuje žádný kolektivní kontrolní orgán uvnitř nemocnice, který by měl možnost dohlížet nad jejím směřováním, financováním, investicemi, kvalitou poskytované péče.
Kvalita řízení tak závisí výhradně na osobě ředitele. „Osvícený“ ředitel , který do nemocnice přichází s dobrými úmysly, může udělat mnoho dobrého. Bez možnosti korigovat svá rozhodnutí na základě připomínek dozorčího orgánu ale pravděpodobně brzo začnou převažovat omyly a chyby. A pokud je jmenován ředitel „neosvícený“, kterému nejde především o prospěch nemocnice? Až do chvíle jeho odvolání ministrem není nikoho, kdo by jeho rozhodování mohl účinně ovlivnit.

Ředitel sice pravidelně svolává porady, kterých se účastní ostatní členové vedení nemocnice a vedoucí lékaři. Nikdo z nich ale nemá vůči řediteli žádné dané kompetence. Je pouze na řediteli, zda vzít v úvahu názor profesorů, docentů, primářů.

Ve vyspělých zemích tomu bývá jinak. Například v Anglii a Walesu, kde je praktikován společný, státem řízený systém zdravotní péče NHS, jsou nemocnice řízeny kolektivní radou (board), která se skládá z členů s výkonnou pravomocí a dalších členů, jejichž funkce je kontrolní. Výkonnou část rady řídí výkonný ředitel. Mezi funkce a práva kontrolní části rady může patřit stanovování strategie a širších cílů, výběr ředitele a kontrola jeho činnosti, schvalování rozpočtu a dohled nad kvalitou poskytované péče. V dalších zemích můžeme nalézt podobné varianty kontroly dozorčími radami.

Historie ukazuje, že autoritativní způsob řízení , v politice stejně jako ve velkých firmách, je spíše nevýhodný a vede k nižší efektivitě. Proto jsou vlády v demokratických zemích kontrolovány parlamenty a výkonní ředitelé velkých soukromých firem dozorčími radami.

Je v zájmu českých občanů, aby se demokratický princip řízení přestal vyhýbat i našim nemocnicím.