Dneska by to šlo
Jedním z hesel, které provolávali lidé na demonstraci 17. listopadu 1989, byla slova „Dneska by to šlo“. Rozuměj dnes (vlastně poprvé po 40 letech) se nás tu sešlo dost na to, abychom to povalili.
Co chceme povalit, bylo v základech všem jasné. Společné požadavky byly už dlouho nabíledni: konec autoritářské vlády komunistické strany, svobodné volby, odchod sovětských vojsk ze země, svobodný projev, volné cestování do zahraničí, konec lhaní o historii …
Tím jednoduchým heslem dávala masa provolávajících lidí najevo svou samozřejmou jednotu, chytře a s humorem. S těmi požadavky mohla nesouhlasit jen menšina těch, kteří z tehdejšího stavu profitovali.
Brzy se ukázalo, že pokud se nebojíme nahlas promluvit, to co chce většina, se skutečně stane. Do té doby zdánlivě neotřesitelná politická moc byla vyhnána během několika týdnů.
Věřím, že i dnes je mnoho samozřejmých požadavků, na kterých by se většina lidí shodla. Například:
• Zákaz anonymních akcií na doručitele
• Zákaz jakékoli účasti anonymních firem na státních zakázkách
• Uzákonění zcela transparentního financování politických stran
• Přijetí zákona o státní službě, který znemožní, aby každá nová politická garnitura obsazovala důležité posty svými lidmi
• Skončení praktik, kdy jsou zásadní plánované kroky do poslední chvíle utajovány, jak se to děje například při plánování redukce nemocničních lůžek
• Důsledné vyšetřování a trestání všech podezření z korupčních kauz
• Rozumná spolupráce s ostatními evropskými zeměmi v rámci EU
Jsem si jist, že na další si vzpomenete sami.
Věřím, že podobným změnám mohou bránit také jen lidé, kteří mají prospěch ze současného stavu. Zbylá většina má i dnes možnost dosáhnout svého.
Není k tomu už třeba chodit na náměstí. Stačí pozorně sledovat, jak se kdo z politických činitelů chová. A až budou volby, nenechat se ovlivnit počtem billboardů ani sliby.
Všechny, kdo se ve svých funkcích dostatečně nesnaží zavádět očividně pozitivní změny, které si přejeme, můžeme pomocí voleb velmi rychle vyhnat.
Prostě, dneska by to zase šlo. A zítra taky.
Co chceme povalit, bylo v základech všem jasné. Společné požadavky byly už dlouho nabíledni: konec autoritářské vlády komunistické strany, svobodné volby, odchod sovětských vojsk ze země, svobodný projev, volné cestování do zahraničí, konec lhaní o historii …
Tím jednoduchým heslem dávala masa provolávajících lidí najevo svou samozřejmou jednotu, chytře a s humorem. S těmi požadavky mohla nesouhlasit jen menšina těch, kteří z tehdejšího stavu profitovali.
Brzy se ukázalo, že pokud se nebojíme nahlas promluvit, to co chce většina, se skutečně stane. Do té doby zdánlivě neotřesitelná politická moc byla vyhnána během několika týdnů.
Věřím, že i dnes je mnoho samozřejmých požadavků, na kterých by se většina lidí shodla. Například:
• Zákaz anonymních akcií na doručitele
• Zákaz jakékoli účasti anonymních firem na státních zakázkách
• Uzákonění zcela transparentního financování politických stran
• Přijetí zákona o státní službě, který znemožní, aby každá nová politická garnitura obsazovala důležité posty svými lidmi
• Skončení praktik, kdy jsou zásadní plánované kroky do poslední chvíle utajovány, jak se to děje například při plánování redukce nemocničních lůžek
• Důsledné vyšetřování a trestání všech podezření z korupčních kauz
• Rozumná spolupráce s ostatními evropskými zeměmi v rámci EU
Jsem si jist, že na další si vzpomenete sami.
Věřím, že podobným změnám mohou bránit také jen lidé, kteří mají prospěch ze současného stavu. Zbylá většina má i dnes možnost dosáhnout svého.
Není k tomu už třeba chodit na náměstí. Stačí pozorně sledovat, jak se kdo z politických činitelů chová. A až budou volby, nenechat se ovlivnit počtem billboardů ani sliby.
Všechny, kdo se ve svých funkcích dostatečně nesnaží zavádět očividně pozitivní změny, které si přejeme, můžeme pomocí voleb velmi rychle vyhnat.
Prostě, dneska by to zase šlo. A zítra taky.