Nemocniční síť bychom měli dotvářet pomalu a promyšleně
Od počátku minulého roku jsme svědky probíhající snahy státu ušetřit peníze ve zdravotnictví snížením počtu nemocničních lůžek. Proces ale probíhá skrytě, jaksi pod povrchem.
Z některých veřejných vystoupení jsme mohli vyrozumět, že původní zadání je dílem Ministerstva zdravotnictví, provedením redukce byli pověřeni zástupci pojišťoven. Zcela ale chyběly jakékoli detailní informace: kdo dělá konkrétní rozhodnutí, která lůžka mají být redukována a proč, kam se mají obracet pro poskytnutí zdravotnických služeb lidé, v jejichž oblasti budou lůžka zrušena.
Namísto otevřených informací se zprávy o chystaných redukcích šířily v průběhu roku formou nejrůznějších fám. Řada pracovišť byla po dlouhou dobu znejisťována, v některých případech se časem ukázalo, že na jich se týkajícím šprochu trochu pravdy opravdu bylo. V jiných případech byla rozhodnutí ochromující činnost pracovišť pro jejich zaměstnance překvapením. Některá tato rozhodnutí byla ale brzy po jejich vynesení pro zjevnou nelogičnost měněna či rušena.
Celý proces tak probíhal a probíhá v ovzduší, kdy nikomu z praxe není příliš jasné, kdo vlastně zmíněná rozhodnutí dělá a co jimi sleduje. Vzniká dojem, že jediným záměrem je šetření peněz v systému, nikoli zlepšení jeho fungování. Vznikají dohady o tom, že rozhodnutí o redukci lůžek nejsou založena na racionálních argumentech, ale spíše na osobních vztazích a preferencích.
Kvalita sítě nemocničních lůžek musí zajímat každého občana. Měli bychom chtít od státu, aby ji pro nás uchovával a vylepšoval. Přitom každý zásah do stávající sítě je třeba považovat za delikátní změnu, kterou je třeba dobře připravit a veřejně obhájit. Pokud dotváření sítě lůžek bude ze strany státu pilnou, mravenčí, veřejnou, nikdy nekončící prací, bude mít šanci spět k dobrým výsledkům.
Nárazové, tajně plánované hromadné změny napáchají vždy víc škody než užitku. Snahy o finanční úspory se tak například mohou obrátit v ohrožení zdraví občanů snížením dostupnosti péče. Může se také stát, že namísto úspor se dočkáme naopak vyšších výdajů.
Pro začátek by bylo dobré, kdybychom se o každé chystané změně dozvěděli předem všechny důležité údaje: kdo konkrétně ji připravuje, z jakých podkladů vychází jeho návrh , jaké jsou argumenty pro změnu a jaké bude mít tato změna důsledky pro občany/pacienty.
Z některých veřejných vystoupení jsme mohli vyrozumět, že původní zadání je dílem Ministerstva zdravotnictví, provedením redukce byli pověřeni zástupci pojišťoven. Zcela ale chyběly jakékoli detailní informace: kdo dělá konkrétní rozhodnutí, která lůžka mají být redukována a proč, kam se mají obracet pro poskytnutí zdravotnických služeb lidé, v jejichž oblasti budou lůžka zrušena.
Namísto otevřených informací se zprávy o chystaných redukcích šířily v průběhu roku formou nejrůznějších fám. Řada pracovišť byla po dlouhou dobu znejisťována, v některých případech se časem ukázalo, že na jich se týkajícím šprochu trochu pravdy opravdu bylo. V jiných případech byla rozhodnutí ochromující činnost pracovišť pro jejich zaměstnance překvapením. Některá tato rozhodnutí byla ale brzy po jejich vynesení pro zjevnou nelogičnost měněna či rušena.
Celý proces tak probíhal a probíhá v ovzduší, kdy nikomu z praxe není příliš jasné, kdo vlastně zmíněná rozhodnutí dělá a co jimi sleduje. Vzniká dojem, že jediným záměrem je šetření peněz v systému, nikoli zlepšení jeho fungování. Vznikají dohady o tom, že rozhodnutí o redukci lůžek nejsou založena na racionálních argumentech, ale spíše na osobních vztazích a preferencích.
Kvalita sítě nemocničních lůžek musí zajímat každého občana. Měli bychom chtít od státu, aby ji pro nás uchovával a vylepšoval. Přitom každý zásah do stávající sítě je třeba považovat za delikátní změnu, kterou je třeba dobře připravit a veřejně obhájit. Pokud dotváření sítě lůžek bude ze strany státu pilnou, mravenčí, veřejnou, nikdy nekončící prací, bude mít šanci spět k dobrým výsledkům.
Nárazové, tajně plánované hromadné změny napáchají vždy víc škody než užitku. Snahy o finanční úspory se tak například mohou obrátit v ohrožení zdraví občanů snížením dostupnosti péče. Může se také stát, že namísto úspor se dočkáme naopak vyšších výdajů.
Pro začátek by bylo dobré, kdybychom se o každé chystané změně dozvěděli předem všechny důležité údaje: kdo konkrétně ji připravuje, z jakých podkladů vychází jeho návrh , jaké jsou argumenty pro změnu a jaké bude mít tato změna důsledky pro občany/pacienty.