Voliči voleb do hamburského zemského sněmu školili především Alternativu pro Německo. Dali jí najevo, že se inteligentní volič jednoduše nedá opít rohlíkem. Alternativa se mohla třebas i přetrhnout v předstírání, že jde o běžnou občanskou stranu. Její tváří přesto zůstává Björn Höcke, byť se nachází v Durynsku, stovky kilometrů vzdáleném. Nacisté také měli jen jednoho Adolfa Hitlera. V dalekém Mnichově. A tak Alternativa, co se v minulých volbách v pohodě propracovala do parlamentních lavic, letos může mluvit o velké klice, majíc obě uši odřené.

Nepochybně se tu promítly i nedávné vraždy na spoluobčanech původu židovského anebo přistěhovaleckého spáchané pravicovými extremisty. Alternativa sice namítá, že existence hnutí není příčinou této houstnoucí atmosféry, ale pouze důsledkem rozmáhajících se obav z přistěhovaleckých vln. Vyjde-li jim Německo vstříc, údajně spáchá sebevraždu.
Svým způsobem o příčině a následku má pravdu. Je vskutku výsledkem nezodpovědně šířeného strachu z přistěhovalců. Sama ale rozhodně nepřichází s jakýmkoli řešením. Strach jen prohlubuje a na obavách, někdy oprávněných, někdy uměle vyvolávaných, se pase jako příživník. Dodává tak odvahy těm, kteří začínají houfně navštěvovat bývalé koncentrační tábory, aby se tu poučili a alternativní ideje takto povzbuzeni se pokoušeli proměňovat ve vražedné činy.

Daleko největší výprask v Hamburku dostali křesťanští demokraté. Ztratili jednu třetinu svých voličů. To už je síla. Voliče, co se od zdejší CDU odvrátili, nepochybně ovlivnila setrvalá politická bezradnost po tom, co se zbavila Angely Merkelové. Nyní sází na tak zvané tradiční konzervativní hodnoty, ale nikdo neví, co to je. Skeptici jen tuší, že ve srovnání s úspěšnou sociální politikou křesťanských demokratů v minulých 14 letech to bude něco po výtce temného.

To, že si zelení naopak dvojnásobně polepšili, svědčí o tom, jak se vyplatí být pro voliče srozumitelným, stát si za svými názory, byť by šlo i o názory většinově odmítané, a prokazovat tak politické sebevědomí a odvahu. Obecně rostoucí podpora zeleným, jak vidno nejen z průzkumů, ale i ve faktických volbách, vydává dobré svědectví o Němcích. Stali se svobodomyslným a sebe si vědomým národem. Hrozba výmarské republiky je tu spíš jen teoretická.

Sociální demokraté málem dosáhli magických 40 procent voličských hlasů a mohli se pasovat do postavení všelidové strany. Zdání zatím jen klame. Ztratili celých 15 procent hlasů. Nebezpečí propadu na spolkové úrovni nejen není zažehnáno. Naopak. Riziko pádu do politické propasti trvá. Přesto jistou naději jim skýtá jimi v koalici právě prosazená zaručená starobní penze. Zaručená proto, že umožní i těm nejpotřebnějším důchodcům důstojné živobytí.

Vzhledem k tomu, že se křesťansko-demokratická konkurence nejspíš nebude v kampani chlubit sociálními úspěchy Angely Merkelové, která Německo, nemocného muže Evropy z počátku století, proměnila opět v evropského premianta, ale vytáhne na světlo návrat ke konzervativním hodnotám, mají sociální demokraté jistou naději.

Pokud se na scéně výrazně nezazelená.