V prvním vzplanutí citů, patře na volební výsledky, mohl člověk zajásat, jak to ti Češi Babišovi a Okamurovi nandali. Odhlasovali si přece rozhodující většinu pro obě opoziční seskupení. Babišovo ANO a Okamurova SPD sehrají roli příslovečného kůlu v plotě. Sotva první opojení z výsledků sněmovní volby pomine, člověk zjistí, že to s Čechy tak růžové není. Není jim radno co věřit.


Češi se dají vodit za nos
Namlsán nedávnými německými volbami, kdy se také hrálo o rázný posun kupředu a kdy Němci se voleb účastnili v hojném počtu 79 procent, musí být jeden zklamán, jestliže k českým urnám dorazilo necelých 66 procent, maje za to, že ti, co k volbám nepřišli, nemuseli být nutně jen zatrpklouni, tvrdící, že svým hlasem na českém marasmu i tak nic nezmění. Mohli to být i mnozí mladí. Tato země, mohou přece, když na to přijde, žít kdekoli jinde, je jim ukradená.

Člověk si dá nejspíš práci a spočte, kolik procent Čechů dalo svůj hlas populistům, pravicovým či levicovým extremistům. Dospěje k hrůznému výsledku. Dělá to bezmála 45 procent všech hlasujících. Tedy až na pár drobných celá polovička národa. Skutečnost, že se nakonec z těchto pochybných seskupení do sněmovny dostala jenom dvě, není zásluha voličů, ale zákonodárce, který kdysi stanovil vstupní hranici ve výši 5 ti procent. Není náhoda, že první, kdo si tohoto „nadějného“ potenciálu všiml, byli hoši od Okamury. Už se nechali slyšet, že si v oněch kalných vodách trikolór, volných bloků, ale i vodách komunistických určitě zaloví. Vnímavý pozorovatel se nenechá oblafnout skutečnosti, že obě seskupení, ANO a SPD, v těchto volbách získala méně mandátů a že jsou bez šance vytvořit parlamentní většinu. Dnes ještě sice ne. Na časy, vydrží-li dál podobně ohlupovat veřejnost, se jim určitě zablýskne.

Bez demokratické levice demokracie jen pokulhává
Do politického hrobu se v těchto volbách položila česká demokratická levice. V posledních letech ji k újmě levice jako takové představovala trapná Hamáčkova sociální demokracie. Hamáček nás určitě poučí, že se nad levicí smráká po celé Evropě, poukazuje na úpadek levice francouzské anebo italské. Zapotí se ale, bude-li muset vysvětlit, proč v sousedním Německu levice naopak zvítězila. Navíc, ve spolupráci s ostatními demokratickými stranami pokořila nejen levicové extremisty ze strany, říkající si klamavě Levice, ale i extremisty pravicové, klamající veřejnost pro změnu tvrzením, že jsou pro Němce alternativou.

Česká sociální demokracie za celých 30 let novodobé existence na rozdíl od své německé sousedky nepochopila, že řešení sociální otázky není cílem sám o sobě, ale že je cestou k demokratickému a liberálnímu uspořádání společnosti. Na rozdíl od Hamáčka Němci vědí, co bylo nad slunce jasné i našim starým sociálním demokratům: Jedině demokratická společnost je s to nastolit trvale udržitelnou sociální spravedlnost. Toto rozhodně nesledovala politika českých sociálních demokratů. Jen se urputně v konkurenci s komunisty pokoušeli urvat prvenství v rozsahu sociálních dárečků. A lidi potřebné uváděli do závislosti na dávkách, závislosti stejné jako kterákoli jiná chorobná závislost. Nahrávali tak populistické demagogii o lidech nepřizpůsobivých. Pád komunistů a sociálních demokratů do politického nebytí tak připomíná staré české úsloví: spolu chyceni, spolu pověšeni.

Hrozné na tom je, že kdokoli, komu nakonec dojde, že je třeba na politické scéně obnovit demokratickou levici, a pokusí se o to, bude tu narážet na politické zombie sociální demokracie, na tradici starých sociálních demokratů parazitující. Přitom bez navázání na odkaz lidí, jako byli František Soukup, Antonín Němec anebo František Modráček dobrou demokratickou levici k životu nepřivede.

Hrozba polského nebo maďarského vývoje je reálná
Nepřítomnost demokratické levice na politické scéně díky politickému zániku sociální demokracie se nakonec vymstí i dnešním středopravicovým vítězům voleb. Stačí jen, abychom si nastudovali nedávné politické dějiny našich polských a maďarských sousedů, o levici v nedávném čase připravených.

Polská populistická strana Právo a spravedlnost bratrů Kaczyńských do politiky vstoupila roku 2001 pod stejnými hesly jako před osmi lety ANO Andreje Babiše. O sedm let později vyhrála volby. Pokořila dosud na scéně dominující levici, Stranu demokratického socialismu, skrz naskrz prolezlou korupcí. Podobně dopadla i levice maďarská. Tak řadu let tu bezkonkurenčně vládne Orbánovo seskupení Fidesz, výrazně antievropské, nacionalistické a xenofobní. Oba, Orbán i Kaczyński jsou velkými politickými kamarády.

Podobu nacházím nejen v tom, že se vytratila demokratická levice, už samotnou existencí nastolující politickou rovnováhu, ale i v tom, že i u nás populismus ještě více zesílí a veřejnost bude usilovněji voděna za nos. Babišem záměrně, dnešními vítězi spíš nechtěně. Politika se promění v mocenské přetlačování mezi nynějšími vítězi a stále silným Babišem, posilovaným zručným Okamurou. Začne ztrácet na demokratičnosti a demokratické instituce, jako je právní stát či svoboda slova, se promění v pouhé nástroje mocenského souboje. Sociální rozměr ve smyslu rovnosti, nezbytné pro vnitřně soudržnou společnost se vytratí.

Napodobíme Poláky nebo Maďary?
Obě seskupení, tvořící ve sněmovně většinu, čeká titánský úkol. Přemoci sami sebe a zkusit překročit vlastní politický stín a vyvarovat se politického oportunismu.

Velmi bude záležet na tom, jak se velkoryse a vstřícně zachovají Starostové vůči Pirátům. Nadějné Piráty ve volbách kroužkováním málem zadupali do země. Ve hře ale zůstává politická moc a nemalé peníze za získané poslanecké mandáty. Příležitost poslat Piráty s konečnou platností do politické nicoty se tu nabízí na stříbrném podnose. Zachovají se Starostové v duchu českého příslovečného: Mysleli jsme to co nejlépe, dopadlo to jako obyčejně?
Bude záležet i na tom, jak se zachovají a jak se prosadí lidovci. Seskupení Spolu má v ODS i v TOP09 představitele, pro něž sociální otázka je jen nutným zlem, a ne klíčem k tomu, aby ve společnosti byla zachována rovnováha a vnitřní soudržnost. Ukončí lidovci rituální tanečky kolem potratů a manželství, uvědomivše si, že jde o otázku okrajovou, zatímco otázka sociální je otázkou kruciální? Rozvzpomenou se, že křesťanská demokracie vládne kvalitním, propracovaným a vyargumentovaným křesťanským sociálním učením, díky němuž křesťanští demokraté v druhé polovině 20. století v Evropě vybudovali vzorovou demokracii opírající se o sociálně tržní hospodářství?
Nestane-li se tak a Češi se nakonec nechají zlákat babišovskými a okamurovskými Sirénami, pak se nebudou moci divit, že se ocitli na stejně chmurné cestě, po níž se potácejí Maďaři a Poláci.

Psáno pro Přítomnost