V sobotu 13. 5. se bude v 16.00 klást základní kámen pomníku Marie Terezie v Praze. Co se počtu pomníků týče, panovnice daleko zaostávala za svým synem Josefem II. Bylo to popularitou?

Letošní 300leté výročí Marie Terezie zanechá v Praze trvalou stopu v podobě pomníku, který má vzniknout v novém parku u Prašného mostu. V den narozenin 13. května se bude klást základní kámen tohoto díla.

Ve stínu Josefa II.
Paradoxní je, že z dlouhodobého hlediska se panovnice málokdy dočkala podobné veřejné pocty. Co se počtu vzniklých pomníků týče, daleko zaostávala za svým synem Josefem II. Jemu vznikl velký veřejný pomník ve Vídni už v roce 1807 a ve druhé polovině 19. století přišla naprostá lavina jeho pomníků, které vznikaly v mnoha městech českých zemí a Rakouska. Osvícený panovník se totiž stal hrdinou německy mluvícího obyvatelstva, jakýmsi „německým císařem“. V českých městech ho Němci stavěli, aby konkuroval českým pomníkům mistra Jana Husa. To také vysvětluje, proč byla většina z těchto pomníků po roce 1918 odstraněna, takže dnes je můžete vidět asi jen v Šumperku, nebo Josefově.

Marie Terezie se takovouto národní hrdinkou nikdy nestala. První pomník jí byl odhalen ještě za jejího života v Klagenfurtu v roce 1765 – dnes už je tam místo něj socha z 19. století. Další malá socha vznikla jako součást výzdoby vídeňského Belvederu. Ale velkého slavného pomníku se dočkala, až když se v rakouské monarchii chopili vlády liberálové a změnili ji na konstituční monarchii. Díky nové historické koncepci Alfreda Arnetha začala být Marie Terezie oceňovaná jako zakladatelka této moderní konstituční monarchie, což měl vyjádřit i velký pomník, který začali liberálové plánovat, ještě když byli u moci. Kvůli náročnosti byl ale odhalen až v roce 1888, kdy se propáslo výročí narození a u moci už byl „kruh železné pravice“ hrabete Taaffeho. Změnila se i koncepce. Marie Terezie už neměla držet v ruce jen srolovanou pragmatickou sankci jako symbol ústavy, ale i žezlo jako symbol monarchie.

Velkolepý pomník ve veltruském parku
V českých zemích však Marie Terezie získala veřejný pomník velice brzy, jen se o něm moc neví. Dodnes stojí v zámeckém parku Veltrusy, kde ho postavil osvícený šlechtic Jan Rudolf Chotek jako připomínku na vladaře jimž sloužil. Pomník Marie Terezie měl totiž ležet v ose, která navazovala na Chrám obránců vlasti a přátel zahrad, který byl zasvěcen Josefu II.

Původní projekt byl objeven teprve nedávno Petrou Načeradskou z Národního památkového ústavu. Měla to být velkolepá stavba. V centru měla stát velká socha Marie Terezie, kterou měl zhotovit proslulý sochař Franz Anton Zauner. V oné době právě dokončil výše zmíněný pomník Josefa II. u vídeňského Hofburgu, takže to byl umělec přímo módní. Ke stavbě pavilonu a dalších soch zangažoval Chotek pražského architekta Georga Fischera, který pro něj zveleboval pražskou Stromovku. Hlavním ideovým autorem byl však sám hrabě Chotek. Kolem sochy měl stát pavilon v pyramidálním tvaru. Měl jej zdobit nápis Justitia et clementia. Na rozích měly stát čeští lvi. „Lev je znakem Čech, též obrazem mužské odvahy a síly, vlastností, které charakterizují vznešenou paní,“ vysvětlil Chotek v plánu. Kromě nich tu ale měly stát i sochy panovnických ctností, jež navrhl jiný slavný umělec své doby – pražský malíř Josef Bergler. Ten chtěl kolem památníku postavit čtyři stromy – vavřín, dub, myrtu a olivu. Měly symbolicky vyjadřovat vlastnosti slavné panovnice. Čtyři sochy na stranách pomníku pak měly vyjadřovat alegorie „válečné slávy, zákonodárství a občanských ctností, mírnosti a ženských předností a konečně míru a jím chráněného umění.“ Pod střechou měl být pás s metopami, které měly alegoricky oslavovat činnosti, které Marie Terezie podporovala – poezii, zemědělství, obchod, průmysl, mír. Na budově začal pracovat v roce 1812 stavitel Jan Filip Joendl, sochy měl dělat Václav Prachner.

Chotek se plánu nevzdával a tvrdě na projektu pracoval i navzdory tomu, že právě probíhaly napoleonské války, které znamenaly pro celou zemi i jeho rodinu velkou hospodářskou zátěž. Z celéhop projektu byl ale nakonec realizován jen otevřený pavilon, který stojí v oválném prostranství chráněném valem. Z alegorických figur dokončil Václav Prachner jen sochu válečné slávy, kterou dodal v roce 1822. Jeho dědic Jindřich Chotek sochu přemístil do jiné části parku. Místní vesničané však nechápali, co má přesně symbolizovat a jméno boha války jim taky nic neříkalo, a tak začali soše ležícího muže říkat zkomoleně Mamlas. A toto jméno jí zůstalo dodnes.

Celý den 13. 5. 2017 probíhá na Pražském Hradě oslava výročí Marie Terezie. Zde program:

K době MT jsme vydali knihu Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti (NLN 2016).

K tomu udělalo TV Oko dokument Občan Habsburk.