Jak EU posuzuje stav „právního státu“? Je to účelová kampaň proti národům východní Evropy a proti státu jako instituci. Jourová z ANO a další novodobí kolaboranti se na ní podílejí.

Reálný život přináší situace, které zkrátka nelze vymyslet. O víkendu se o veselost postarala komisařka EU Věra Jourová, když v rozhovoru pro německý Der Spiegel vyjádřila obavu o osud demokracie v Evropě. (česky zde) Lze si vymyslet větší paradox? Politička z antidemokratického „hnutí“, jež je v německých médiích mylně označováno za „stranu“, se staví do role soudce nad demokratickým vývojem. Ale zajímavý je i výsledek její diagnózy. V souladu s xenofobními představami západních novinářů označuje za hlavní původce nákazy východoevropské země Polsko a Maďarsko.

Je na tom vidět, že vicepresidentka Komise dobře pochopila, co po ní EU v nové funkci chce. V souvislosti s kariérou Jourové si nelze nevšimnout, že i EU má smysl pro humor. Političku, která je známá z aféry zámku Budišov a poradenské Primavera Consulting pověřuje bojem s korupcí… Nejdříve byla komisařkou pro justici (!), nyní stojí v čele Komise pro hodnoty a transparentnost. Právě v této funkci dostala za úkol provést celkovou inspekci stavu právního státu všech členských zemí unie. Přeloženo do normálního jazyka to znamená: vytvořit důkazy o tom, že Polsko a Maďarsko už právní státy nejsou, a proto nemají dostat peníze z chystaných balíčků po koronavirové krizi. Ve zprávě je obviněna i ČR kvůli Babišově netransparentnímu vlastnictví médií (tj. Mafry). Takže budeme trestáni i za Babiše?

Jsou viníkem země východní Evropy?
Obviňovat ze všeho Polsko a Maďarsko je teď móda. Krizí parlamentní demokracie nepochybně procházíme, ale líčit ji jako proces, jehož původcem je jen Polsko a Maďarsko, popř. všechny postkomunistické země východní Evropy, prostě není pravda. Zavání to xenofobními předsudky, podle nichž se obyvatele východoevropských zemí líčí jako nějaké méně schopné, nerozumné národy, které si nedokážou vládnout samy.

Je to dlouhodobější trend. Naše země byla krátce po revoluci obviněna ze systematického rasismu vůči Romům a v amerických novinách nás začali líčit bezmála jako apartheid, nebo rasistickou zemi. V případu D.H. versus ČR, rozhodnutém v r. 2007, Evropský soud pro lidská práva zbavil naši zemi samostatné školské politiky. Vedou se proti nám i další procesy. Krátce po výrocích Jourové na adresu Maďarska, se proti nám ozvala Komisařka pro lidská práva při Radě Evropy, paní Dunja Milatović. Našim představitelům poslala otevřený dopis, ve kterém nás vyzývá k zaplacení odškodného obětem nucených sterilizací. To je další oblíbená součást této kampaně, která líčí polistopadovou republiku jako rasistický stát, který měl vůči romským ženám uplatňovat eugenickou politiku a z rasových důvodů je nuceně sterilizovat. Tragické je, že se na tom často podílí lidé z východní Evropy, kteří se nechají koupit za kariéru v Bruselu a Štrasburku. I mezi soudci, kteří odsoudili ČR v roce 2007 byla řada lidí z Balkánu (ale čeští právníci to nepodporovali, kritizovali to!) Lidé jako Jourová z ANO nebo paní Milatović jsou novodobí kolaboranti.

Ale bavme se spíš o Maďarsku. Nejsem odborník na tuto zemi, ale vím, že se tam demokracie nevyvíjí dobře už delší dobu, a právě proto je chyba vidět původce ve Viktoru Orbánovi. Krajně pravicová síla zla je tam hnutí Jobbik, jehož příslušníci před lety vyplašili veřejnost při pochodech v černých uniformách a nacionalistických útocích proti Židům i Romům. Orbán k nim nepatří, on stojí v čele liberálního svazu Fidesz, který vznikl v době protikomunistické revoluce. S Jobbikem se, pokud vím, nikdy nespojil. Naopak se mu podařilo po finanční krizi roku 2008 zabránit nástupu skutečných krajně pravicových sil a úspěšně je drží stranou. Maďarsko bylo silně zasaženo a muselo si pomoct samo. Migrační krize, jež začala roku 2015, Maďarsko také zasáhla. Orbán si získal veřejnost tím, že v těchto krizových momentech podnikal praktické kroky. Možná by stačilo, aby demokratičtí politici jednali v takových chvílích taky prakticky a nemusela by být demokracie v krizi.

EU jako potlačovatel parlamentní demokracie
Teď bychom se mohli donekonečna bavit o jeho chybách, ale otázka zní, proč nenechává EU řešení takových situací občanům v Maďarsku? Proč se jen v případě východoevropských zemí staví do role poručníka, který musí občanům vzít správu jejich věcí? Vzestupy diskutabilních politiků jsou v Maďarsku, Polsku i jinde často výsledkem situací, kdy „není koho volit“. Navíc ne každý populista je hned antisystémový ukončovatel demokracie. Zásahy shora, proti vůli voličů, nejsou řešení, jsou dokonce další ranou demokracii. Pokud je demokracií stav, kdy si občané vládnou sami (nebo minimálně funguje nějaká zpětná vazba mezi nimi a vládnoucími), pak zásahy EU (i RE) jsou taky nedemokratické.

Když Maďarsku, Polsku i nám vnucují politiku, kterou obyvatelé těchto zemí odmítají, odbourávají naši demokracii. EU je sama nedemokratická síla. Na to, abyste měli právní stát, potřebujete stát. EU není stát, ale sama postupně omezuje pravomoci států. Vychází z premisy, že „státy“ jsou zlo a život v nadnárodní entitě, kde lidé ztratí možnost rozhodovat, je mravnější. Vede také aktivně kampaně proti stejným občanským právům, z jejichž porušování obviňuje Maďarsko. Pošlapávání „základních evropských hodnot“ bylo totiž ve zprávě Judithy Sargentini z roku 2017 označeno za hlavní provinění Maďarska. Na základě toho vágního obvinění byl proti němu v září 2018 uplatněn čl. 7 (1) Smlouvy o evropské unii, což povede k zbavení aktivních politických práv v EU. Přitom podnět k procesu vzešel od organizace European Citizens Initiative, která má za cíl nastolit přímou demokracii, tedy odstranit stát! Mezi ty základní hodnoty porušované Maďarskem patří všechna možná práva, mezi něž řadí Sargentini i svobodu projevu. Přitom sama EU vydala už v roce 2008 rámcová pravidla pro omezování svobody projevu ve jménu boje s „hate speech“. Rada Evropy vydala takové doporučení už v roce 1997. I komise Jourové má za úkol potlačovat svobodu projevu, což je vyjádřeno jako boj proti dezinformací. Konečně se zamysleme nad tím, zda vaše základní práva jako je zachování života a ochrana zdraví nejsou lépe zajištěna ve státě, než v nějakém obřím celku řízeném vzdálenou bruselskou byrokracií. Protože byrokracie je skutečnou alternativou k demokracii a prosazuje se. To ale komise paní Jourové nezkoumá.

Ke kampani proti státům patří i kuriózní fakt, že EU (a RE) svěřuje dohled nad mravním výkonem členských států různým netransparentním organizacím, neziskovkám, často jen divným skupinkám, které nemají pro úkol odbornou kvalifikaci a samozřejmě ani politickou legitimaci (nikdo je nevolil). Paní Sargentini, která posuzovala Maďarsko, je z nizozemské strany GroenLinks (Zelenoleví), což je organizace vzniklá z někdejší komunistické strany. Vystudovala historii, o Maďarsku nic neví. Českou republiku a její výkony v oblasti hate speech hodnotí neziskovky Romea a In iustitia. Agentura FRANET, což je agentura EU pro dodržování lidských práv, si zase nechává posílat zprávy o výkonech České republiky od paní Terezy Stöckelové ze Sociologického ústavu AVČR, která to řeší s netransparentní skupinou levicových kolegů. Ty zprávy jsou neveřejné, bůhví, co tam za ty roky psala a k čemu to bude jednou zneužito…. Nikdy se lidskými právy nezabývala a metodiku má zcela neveřejnou… Navíc to dělá na smlouvu, takže za to asi dostává zaplaceno… Mimochodem Jourová vystudovala kulturní teorii na FFUK. Pak si dodělávala při politické kariéře práva na PFUK, takže je pro posuzování právního státu skvěle kvalifikovaná.

A co Macronova Francie a západní země?
Ovšem východoevropské země mají být dle těchto výkladů nebezpečím i pro Západ. Hezky to vyjadřovala karikatura na obálce jednoho časopisu, kterou jsem viděl loni ve Velké Británii. Byla na ní maličká Merkelová v maličkém Německu, a zprava, tj z východu na ní tlačily ohromné postavy Orbána, Kaczynského a Putina, s groteskně zvětšeným, Polskem a Maďarskem. U toho byl nápis „Can Europe stand up to East-European strongmen?“. Čili Západ zůstává demokratický a je poslední nadějí obrany demokracie před náporem z východu.

Tohle přeci není pravda. Západní demokracie samy procházejí „skokem do postdemokratického řádu“ a také odtamtud vycházejí globální hnutí, které usilovně pracují na odstranění států coby forem organizace (#open borders, klima, extenction rebellion, Greta Thunberg, BLM). Mají „změnu systému“ přímo v heslu!

Z evropských zemí prošla největší demontáží systému Francie, kde Macronovo hnutí La République en marche prakticky zlikvidovalo tradiční strany. V Evropském parlamentu sedí Babišovo ANO jako součást Macronovy skupiny Renew Europe (dřív ALDE). „Nepřekapuje mě to,“ říkali mi ve Francii. Ústavu mění ve Francii pořád, nejvíc v roce 2008. V jihoevropských zemích je v Řecku, Itálii a Španělsku tradičně silná krajní levice a v systému vlády hraje zásadní roli nátlak ulice. V Řecku zavedla krajně levicová SYRIZA po krachu z roku 2009 režim, který měl k spořádané parlamentní demokracii daleko. Zejména úžasný byl jejich ministr financí Yannis Varoufakis, který se stal miláčkem západoevropských médií. Všude je zván, i v BBC, rozšiřuje konspirační teorie, obviňuje Německo, banky, zkrátka doopravdy podrývá systém. Věděli jste, že řecká krajní levice má i teroristickou minulost? I Španělsko a Itálie reagovaly na finanční problémy přechodem k pouliční demokracii. Za migrační krize „antisystémový vývoj“ v těchto zemích jen posílil. A proti nim EU ani RE žádný proces nezavedla, nejsou omezeny ve svých právech a Komise hodnot paní Jourové je neobviňuje. Asi základní hodnoty neohrožují…

Vnucování krajnělevicové politiky skrz žaloby na stát
Vyšetřování Komise paní Jourové úmyslně přehlíží nejvážnější „postdemokratickou“ hrozbu justici, čímž je zneužívání soudů k tomu, aby skrz ně neziskovky přes hlavy občanů prosazovaly účelovými žalobami svou politiku. Kromě toho soudy rozhodují pod mediálním tlakem krajně-levicových hnutí a veřejnoprávních médií, které doslova mění realitu (u nás např. rozsudek NS z prosince 2019 o nošení hidžábu ve škole, kdy média vytvořila představu, že je to otázka náboženské tolerance), a také v nich očividně působí aktivističtí soudci, kteří ideologicky lámou právo.

V Německu je to případ Deutsche Umwelthilfe, která přes hlavy občanů žalobami likviduje automobilový průmysl a prodejce. Vloni Bundesgerichtshof v Karlsruhe zamítl stížnost obchodníka s automobily, který se bránil proti jejich vyděračským praktikám. Vyžadovali po něm likvidační pokuty za to, že prý neinformoval své zákazníky o škodlivosti emisí zcela v souladu s předpisy. V Německu se Umwelthilfe přezdívá „Mahnungsverein“, „vyděračský spolek“. Soud v Karlsruhe ale jejich praktiky nepovažoval za škodlivé, protože to prý nedělali kvůli zisku. Stížnost zamítl a zneužívání soudů k vydírání tím odsouhlasil. V Nizozemí v roce 2019 neziskovka Urgenda žalovala stát, protože nelikviduje hospodářství dostatečně rychle v souladu s požadavky boje proti klimatu. Stalo se to v době protestů zemědělců, kterým stát kvůli klimatu nařídil „snížit stav“ dobytka a v podstatě se zlikvidovat. Ve svém rozsudku z prosince 2019 Nejvyšší soud Urgendě vyhověl a nařídil vládě politickou linii ve věcech, o kterých by měli rozhodovat občané ve volbách. Nerozhodnou. Rozhodla za ně netransparentní a nevolená neziskovka. Není tohle projev úpadku demokracie a právního státu, paní Jourová?