Revolucionáři v Portlandu zavrhli památku prezidenta, který zrušil otroctví. Jaký má smysl přepisování dějin a zavrhování civilizace, která zničila otroctví?

Nedělní útok revolucionářů v Portlandu, ve státě Oregon, se vymkl dosavadnímu vývoji. Dav asi 300 osob v neděli 11. 10. 2020 cíleně ničil americkou historii. Zbourali sochy prezidentů Abrahama Lincolna a Theodora Roosevelta, a poté napadli i muzeum místní Americké historické společnosti. Po příjemně stráveném kulturním odpoledni vymlátili okna v přízemí budovy a zničili expozice v přízemí.

Soud nad euroamerickou civilizací
Myslím, že tato drobná událost by neměla zapadnout. Česká média o ní tradičně mlčela, takže v českém divákovi nadále přetrvává pocit, že americká kulturní revoluce zavrhuje špatné stránky amerických dějin, zejména otroctví, a prosazuje to dobré. Ve skutečnosti ovšem tato kulturní revoluce sleduje spíš anarchisticko-rasistický program, kdy z euroamerické civilizace zavrhuje zejména počiny vedoucí k vývoji liberálního státu a rasisticky to zdůvodňuje bělošskou barvou pleti historických aktérů. Podle jejich rasistických představ barva pleti determinovala úmysl a běloch byl zloduchem, zatímco dobro vzešlo jen od osob s údajně barevnou pletí.
Dřív revolucionáři útočili na sochy jižanských generálů, jižanských politiků, ale taky na sochy Kryštofa Kolumba za to, že objevil Ameriku, čímž prý od začátku chtěl provozovat obchod s africkými otroky (a taky vyhladit indiány). Už v letošním roce 2020 vedl export protestů k tomu, že na ostrovech Martinique a Gouadeloupe dav zboural sochy Viktora Schoelchera, který ve skutečnosti prosadil zrušení otroctví ve francouzských koloniích v roce 1848. Neudělali to z neznalosti. Věděli, kdo to byl. Vadilo jim, že prý je připomínán běloch. Měli se prý MÍSTO něj připomínat černošští bojovníci proti otroctví. Už tenkrát jsem si ale říkal, že zapírání existence někoho jako byl Schoelcher povede k mylné představě, že francouzská či celá evropská civilizace byla skutečně jaksi celá jednotně za otroctví. Vymaže z dějin informaci o tom, že v řadách evropské civilizace existovali lidé, kteří prosadili jeho zrušení. Pokud je tématem současných diskuzí celkový soud nad evropskou civilizací, tak tak je taková informace dosti podstatná.

Odkud vzešel abolicionismus?
V případě Abraham Lincolna je to podobné. Nezbourali ho z neznalosti. Podnětem měl být „Indigenous Day of Rage“ a revolucionáři tentokrát hodnotili prezidenta pro změnu na základě událostí spojených s indiánskými válkami. Mělo jít o popravu 38 Siouxů v roce 1862. (Podotýkám, že pak by bylo třeba zavrhnout i Siouxe, kteří vedli proti ostatním kmenům vyhlazovací války, nebo příslušníky těchto kmenů, jako byli Čerokíjové, kteří pak americkým vojákům pomáhali. Čerokíjové bojovali i na straně jižanské konfederace, tedy proti zájmům otroků.)
Ale zpět k Lincolnovi. Je to snaha vymazat z veřejné sféry připomínku prezidenta, který zrušil otroctví a tím i připomínku toho, že samy USA abolici prosadily, a to dokonce bojem i proti vlastním lidem. Tady si asi řeknete, že přeci rušily něco, co samy vynalezly, ale to není pravda. Otroctví existovalo v mnoha kulturách po celém světě – v Africe, muslimských zemích, v Číně. V Rusku existovalo nevolnictví až d roku 1861 a bylo zrušeno jen za cenu bolestivých náhrad původním pánům.
Jen z USA a Velké Británie vzešlo ale abolicionistické hnutí za zrušení otroctví nejen u nich, ale na celém světě. Ve zvláštním tandemu těchto dvou zemí hrála ze začátku roli snaha si navzájem škodit, ale to k historii patří. To je součástí reálných mechanismů, které v civilizaci působí. Už před Lincolnem vysílali američtí prezidenti válečné lodě k africkým břehům, aby tam zasahovaly proti obchodníkům s otroky. Závazek zrušit mezinárodní obchod s otroky byl vtělen do Ústavy USA.

Bylo Lincolnovi otroctví lhostejné?
Boj proti otroctví byl rozhodující i při vypuknutí americké občanské války, kterou vedl Lincoln. Naše komunistické dějepisectví nás učilo, že ne, že otroctví bylo až účelově využito, když se Severu nedařilo a bylo třeba získat na svou stranu otroky, aby se oslabil Jih. I současní revolucionáři v USA říkají něco podobného. Ale není to pravda. Válka vypukla kvůli sporu o to, jaká bude unie, ale ten spor se týkal otázky, zda bude celá unie otrokářská, nebo zda se svobodný sever ubrání expanzi.
Od začátku nezávislosti USA se totiž federální vláda snažila zabránit tomu, aby nově vznikající státy na Západě byly otrokářské. Z různých i mezinárodních důvodů, které vám nebudu vypočítávat, se to nedařilo absolutně, ale hledaly vždy nové cesty. Ale po narušení missourského kompromisu to vypadalo, že se otrokářství prosadí a převáží. V roce 1854 prosadil Stephen Douglas z Demokratické strany, že o otrokářském charakteru nových států budou rozhodovat jejich obyvatelé sami, a tím předchozí kompromisy zcela anuloval. Proti tomu vznikla ve stejném roce nová Republikánská strana, za kterou kandidoval Lincoln.
Proti otroctví mluvil Lincoln už ve svých předvolebních projevech, ne až za války. Poprvé to bylo za projevu v Peorii v říjnu 1854. Tehdy řekl, že trvání otroctví dělá z americké demokracie pokrytectví. Postoj k otroctví byl hlavním tématem jeho předvolebního duelu se Stephenem Douglasem v roce 1858, kdy šlo o volby do senátu. Byl to stejný demokrat Douglas, který anuloval kompromisy. Tehdy Lincoln prohrál, přesto nezměnil téma. Ve slavném projevu House Divided zdůraznil, že takto rozdělená unie nemůže dál existovat. V projevu v Cincinatti v roce 1859 znovu řekl, že otroctví je špatné a mělo by být zrušeno v celé unii. S tímto heslem byl v roce 1860 zvolen prezidentem USA, a proto se od unie odtrhly jižanské státy. Kvůli tomu pak začala občanská válka, v níž padlo asi 650 tis lidí.

Zrušení otroctví a obchodu s otroky
Ve slavné Proklamaci o emancipaci z roku 1862 (platné od 1863) osvobodil otroky pouze ve státech konfederace, ale netýkala se těch několika otrokářských států, jež zůstaly v unii. V 13. dodatku k Ústavě USA z roku 1865 ale bylo otroctví zrušeno úplně a bylo to prosazeno. Zatímco USA zakázaly dovoz otroků už v roce 1807 a otroctví zrušily z vlastní vůle v roce 1865, „barevná“ Brazílie zakázala otroctví až na britský nátlak v roce 1888.
Zrušení celosvětového obchodu s otroky bylo třeba prosadit proti Španělsku a Portugalsku, proti novým státům Jižní Ameriky dále i proti muslimským a domorodým obchodníkům s otroky v Africe, na Sahaře a v Indickém oceánu, a to trvalo mnohem déle. Celosvětový útlum obchodu s otroky se podařilo uskutečnit díky nátlaku Velké Británie, která si proti ostatním státům vybojovala námořní mocí právo kontroly jejich lodí. Obchod byl vymýcen až roku 1890, kdy byla Osmanská říše přinucena Brity přistoupit k bruselským dohodám. Ale rozhodující byla vojenská moc koloniálních mocností – Británie, Francie i Itálie. To je další paradox.
Abraham Lincoln skutečně proti otroctví bojoval, vedl za tento cíl skutečnou válku, a zrušení otroctví bylo pro něj cílem od začátku. Nebyla to až nějaká taktická léčka, která ho napadla během občanské války. V jeho případě šlo paradoxně o přímočarý výsledek úmyslu, takže by vyhovoval i zjednodušenému chápání dějin, které prosazují současní „kulturní revolucionáři“. Nebourají pomníky civilizace, která by otroctví vymyslela, ale civilizace, která ho zničila. Myslí si, že od jejich „dobrého úmyslu“ povede přímá cesta k dobrému výsledku, ale nebude to tak.