Vzdor covidu se muzea snažila. V letošní soutěži byla nejvýznamnější novojičínská výstava k jezuitům a expozice Židovského muzea k moderním dějinám Židů. Rembrandt propadl.

Během covidového roku 2020 muzea trpěla. Vzdor lockdownům se mnohá z nich namáhala s vytvářením původních výstav a expozic. Během svého pobytu v USA jsem se naučil muzea oceňovat – jsou to praktické instituce, kde se můžete v krátké době seznámit s dlouhou historií a ještě k tomu něco vidět na vlastní oči. V USA lidi chodí do muzeí hromadně, u nás skoro vůbec. Ceny Gloria musaealis, které se udílely ve čtvrtek 17. 6. 2021, ukazují, co se za rok 2020 dělo za zavřenými dveřmi muzeí. Osobně mě potěšilo, že muzea odolávají redukčnímu soustředění na hrůzy 20. století. Jak byl v letošním ročníku zastoupen raný novověk? I když šlo o ceny za výstavy z loňského roku 2020, některé z nich můžete stále ještě navštívit.

Muzejní výstava roku? Jezuité, premonstráti a pivo
V soutěži jsou nejdůležitější kategorie Muzejní výstava roku, v níž ale soutěží i stálé expozice, a vedle ní kategorie Muzejní počin roku, kde se hodnotí provedené revitalizace, opravy, rekonstrukce.
V královské kategorii Muzejní výstava roku mi z vědeckého hlediska nejzajímavější připadala výstava novojičínského muzea Černé roucho: náboženská kultura Nového Jičína (1624-1773). Její autoři mají ambiciózní cíl polemicky se vyslovit proti negativním stereotypům o působení jezuitů při rekatolizaci v regionu, jenž byl od roku 1624 do roku 1773 jezuitským panstvím. Na tom přehodnocení asi něco bude, jelikož dle Šindelářovy práce o zbíhání nevolníků prý nějací zmatení vesničané uprchli před rekatolizací na jisté jezuitské panství na Moravě. Autoři výstavy vytvořili i sérii krátkých videí na youtube o nástupu jezuitů, o Ferdinandovi II. a o monstranci z doby osvícenství. Výstava bude mít opožděnou vernisáž 30. 6. 2021 na Žerotínském zámku, publikaci zatím nevydali. Potrvá do 12. 9. 2021.
Muzeum Novojičínska je vůbec velmi aktivní. Zámek Kunín, kde hraběnka Truchsess-Waldburg-Zeil provozovala reformní školu, na níž studoval Palacký, je zapojen v projektu Rok osvícenské šlechty. Jedná se o ambiciózní projekt Národního památkového ústavu, k němuž vyšla i publikace Tváře osvícenství od Ivo Cermana a Michala Konečného.

K ranému novověku se vztahovala i výstava znojemského muzea Bonum opus: premonstráti v Louce (1190-1784), která už bohužel skončila. Každý milovník osvícenství a knih Jiřího Kroupy si uvědomuje význam tohoto kláštera. Pro lidovou kulturu byla pozoruhodná výstava Jihomoravského muzea ve Znojmě a Muzea Jindřichohradecka s názvem Tradice jedné hranice. Věnovala se lidové kultuře v tomto úseku pohraničí. Výbor soutěže tvrdí, že výstava potrvá až do roku 2022, zatímco web muzea, že už skončila. Chvilka kontroly: ukazuje se, že výstava byla vskutku prodloužena až do 6. 1. 2022!

Konečně každého českého muže zajisté potěší výstavy k dějinám piva. Nevěděl jsem, že máme Národní muzeum pivovarnictví v Kostelci nad Černými lesy. Kolik národních muzeí asi máme? Tohle vypadá sympaticky, nabízí i ubytování a piva vlastní výroby. Vážení čtenáři víte, kdo byl sládek Poupě? Ne? Tak to byste tam měli jít. Teď mají novou stálou expozici k „humnovému sladování“ a v Žatci expozici k pivovarnictví na Žatecku.
A ano, záhada je, proč žádné ocenění nedostala výstava Národní galerie Rembrandt: portrét člověka. Ani za publikaci. Šlo přeci o prestižní mezinárodní výstavu se spoustou zahraničích zápůjček, která dostala od vlády výjimku a směla otevřít i během lockdownu!
V této kategorii nedostaly raněnovověké výstavy nic.

Muzejní počin roku. Židé, Kačina, Těšínsko
V kategorii muzejní počin byla bezesporu nejvýznamnější nová trvalá expozice Židovského muzea v Praze k moderním dějinám Židů. Jelikož je umístěna ve Španělské synagoze, bylo nutné i tuto cennou budovu stavebně rekonstruovat. Pro mě jako historika je zajímavější obsah expozice, která pokrývá období od josefinských reforem až do socialismu (Dějiny Židů v českých zemích 19. až 20. století). V letošním roce si ostatně připomeneme 240 let od josefinského reformního dekretu pro Židy z října 1781. V dřívější historiografii se josefinské reformy líčily tak, jako by konečnou podobu reformy vyjadřoval až Josefův patent pro dolnorakouské Židy z roku 1782, ale nové výzkumy Ivety Cermanové zveřejněné v Judaica Bohemiae 55, 2020, Nr. 1 dokazují, že reforma pro Čechy byla samostatná a probíhala jinak.
Expozice v ŽM tedy pokrývá epochu emancipace i kontroverzní éru holokaustu. Bohužel musela třetí den po vernisáži 16. 12. 2020 kvůli lockdownu zase zavřít. Na youtube kanálu ŽM k nové expozici žádné video není. V přihlášce do soutěže je krátké video, které dá spolehlivou představu o obsahu, ale proč není na youtube kanálu ŽM? Na webu ŽM ho najdeme pod heslem Španělská synagoga. Možná by trochu přehledněšjí uspořádání umožnilo návštěvníkům tuto expozici snáze objevit. Expozici jsem si šel prohlédnout jako platící návštěvník 17. 12. 2020, abych tuto instituci podpořil. Jakožto sdružení právnických osob, které nedostává od státu ani korunu, je ŽM po covidovém hladomoru doslova ohroženo ve své existenci. V tučných letech přispělo státu na daních dost, teď se prý jako soukromá instituce nevešlo ani do jednoho podpůrného programu. Pokud zanikne, bude to mezinárodní ostuda.

Zvláštní ocenění dostal také zámek Kačina za vysazení historických druhů dřevin v zámeckém krajinářském parku (neboli obnovu genofondu). V této oblasti se toho v poslední době děje hodně ohledně ochrany krajiny. Připomínám, že kačinský park je od roku 1996 chráněn jako krajinná památková zóna Žehušicko, dle nového zákona, který chce chránit památky a umělé výtvory jako jeden celek. (Psal jsem o tom v knize Střední Čechy 1918-2018, s. 298). Probíhal tady projekt regenerace zámeckého parku Kačina (o něm víc na portálu Cenia).

Mezi oceněnými počiny je ale expozice Příběh těšínského Slezska, spojená s rekonstrukcí výstavní budovy. Dostali II. cenu. Z krátkého promovidea jsem se o výstavě nic nedověděl, z webu také ne, publikaci nemají. Z publikací, které vydává k dějinám regionu Slezské zemské muzeum v Opavě a pracovníci z Ostravské univerzity soudím, že Slezsko je zajímavý region, který skýtá neobvyklý úhel pohledu na náš novověk. Co k tomu přináší tato expozice nelze zjistit. Těšínské muzeum vydalo k novověku Pindurovu knihu o církvi ve vratislavské diecézi době barokní, předtím pár publikací Jana Saheba. Vydávají i časopis Těšínsko, jenž se však zastavil u ročníku 2016. V přihlášce do soutěže se dozvídáme, že expozice je „jedinečná“. Přiznám se, že nenalézám, z čeho si udělat představu a na čem expozice stojí.