Ani v Reflexu člověk neunikne levicovému vymývání mozků. Proč šíří mýtus o „nezastoupené většině“ v parlamentu? Proč dělají reklamu blbjakovskému filmu, který Trumpa obviňuje z holokaustu?

Nacházím se právě na Blízkém východě, kde pracuji historickou vědou ve prospěch mírového soužití mezi našimi národy. Cestou sem jsem si v neděli zakoupil na letišti Reflex 41, z 14. října 2021, který sliboval reflexi nad výsledky voleb. Že to demokratické strany po Babišovi nebudou mít lehké, je jasné každému. Na lidi začnou dopadat důsledky „klimatických zákazů“, které zároveň zablokují ekonomickou obnovu Evropy po covidu. Demagogové od Babiše i od krajní levice budou tvrdit, že za vše může demokratická vláda ODS. Samozřejmě by proti tomu mohly zásadně pomoci noviny, kdyby férově (tj. pravdivě) informovaly o tom, co se děje.

Rozpolcený Reflex: Dr Stoniš a Mr Pečinka
V naší mediální krajině je ale Reflex asi jediný velkoplošný časopis, který se řídí „pravicovou“ tj. občanskou politickou linií. Ve skutečnosti si ale každý čtenář musel všimnout, že už řadu let zachovává Reflex dvojí tvář: vedle komentářů „normálních“ propůjčuje své stránky i komentářům zcela levicově či angažovaně ujetým. Nešlo si nevšimnout, že zejména zástupce šéfredaktora pan Pečinka a údajný sociolog Jandourek měli na starosti tyto konformistické příspěvky. Později k nim přibyl Oliver Adámek (jenž je prý z redakce elektronické verze Reflexu), který tam psal nečitelné rádobydrzé bláboly pro mládež. Pryč je humor, který byl kdysi k nalezení ve vtipně psaných článcích od Petra Holce anebo Pavlíny Wolfové …
Teď je dlouho jedinou čitelnou částí úvodník od šéfredaktora Marka Stoniše a to je na objemný časopis zoufale málo. Stonišův úvodník pohladí po duši, řekne pravdu za všechny, ale po něm nenásleduje v čísle nic, naprosto nic, co by jeho tvrzení nějak rozvíjelo. Nemají být úvodníky úvodem k tomu, co je v číslu?

Mýtus o „nezastoupené většině“, o „Fialově drahotě“ a o „anti-pirátské dezinformaci“
Po Stonišově úvodníku 96 hodin radosti, následuje komentář Bohuslava Pečinky, který jede v linii mravního kárání nad Babišem. Dále zde nalezneme ulítlý komentář ekonoma Lukáše Kovandy, který zde propaguje svůj výraz „Fialova drahota“, ačkoliv žádný z jevů, které popisuje, nejsou výsledkem Fialovy politiky. (Už to stihl propagovat i v marginálních Konzervativních novinách.) V povolební příloze propaguje politolog Petr Sokol myšlenku o „nezastoupené levicové většině obyvatelstva“, jelikož o údajných 19,91% občanů, jejichž hlas propadl předpokládá, že jsou automaticky zástupci koalice „ANO-SPD“. Těžko lze ale voliče Trikolóry a SPD považovat za levicové socany. V pozadí je Sokolova dlouholetá utkvělá představa, že Česko je sociálně-geograficky rozděleno, a názory lidí jsou determinovány tím, kde žijí. Tohle opakuje monotónně po každých volbách. Dřív tomu říkal město versus venkov, teď Česko A versus Česko B. V době, kdy Česko pokrývá „meziměstská kaše“ nelze o ostře odděleném venkovu mluvit.

Nedostižný Oliver Adámek ve svém komentáři k Pirátům tvrdí, že prý „STAN se na popularitě Pirátů vyvezl k výsledku, který by asi samostatně ani v rámci SPOLU nezískal.“ Vážně? Výsledek voleb prý způsobil, že v parlamentu není zastoupena celá jedna generace! Má tím na mysli domnělé následovníky reklam na klima, jichž je prý jeden milion, aniž by ovšem doložil, zda existuje kromě voleb nějaký jiný způsob, jak doložit jejich existenci. Adámek opakuje dezinformaci o tom, že Pirátům prý uškodily dezinformace. Pane Adámku, Piráti dlouho žili z dezinformace, že jsou demokratická strana, teď se teprve dostalo na veřejnost (zčásti) , co jsou vlastně zač. A to jste v komentáři ještě zamlčel velezrádné aktivity samozvaného ministra zahraničí Hřiba!

Je fakt tragické, když vidíme, že nelevicoví novináři sami vymýšlejí – navíc po vítězných volbách – takové dezinformace, které demokratické vládě škodí dřív, než vůbec začala. Kovanda svůj slogan o Fialově drahotě omlouvá tím, že prý by s tím heslem mohla brzo přijít levice. A vy jste si pane Kovando nevšiml, že jste to heslo právě sám vytvořil?

Chystá Trump holokaust?
Ještě větší soda je ale druhá, umělecká část časopisu Reflex, která není nepolitická, je to jen další levicové vymývání mozků jinými prostředky. Je tady rozhovor se spisovatelkou, která ve svých románech nemilosrdně kritizuje kapitalismus, ale nalezneme zde i rozhovor se slovenským režisérem Peterem Bebjakem, jenž zfilmoval zprávu uprchlých vězňů Vrby a Wetzlera o Osvětimi (ovšem podle Wetzlerovy autobiografie).

To samo o sobě zní jako chvályhodný počin, jenže pan Bebjak se v rozhovoru ukazuje trochu jako pohádkový autor „mafiánských příběhů ze současnosti“, který film pojal jako křečovitou aktualizaci.
Film zakončil záběry na Le Penovou a Trumpa a poučením „o nebezpečí homosexuálů, Romů, migrantů“. Pan režisér si je totiž jist, že právě Trump chystá „něco podobného“ a stane se to, pokud proti tomu nezasáhnete. Tedy pokud okamžitě nezneužijete židovskou tragédii k politické propagandě, k diskreditaci konzervativní opozice v USA. Pan Bebjak zřejmě neví, že Trumpova dcera konvertovala k judaismu a vztah Trumpovy rodiny i konzervativního hnutí k Židům je veskrze pozitivní. I mezi konzervativními publicisty v USA je řada Židů - Dennis Prager nebo Tom Lifson, zakladatel American Thinker, nebo Ben Shapiro.

Naproti tomu mezi levicovými politiky naleznete nenávistný antisemitismus. Bebjaka by mělo zajímat, že prezident Joe Biden začátkem letošního roku veřejně přijal akční program nevládních organizací z konference v Durbanu z roku 2001. Na té konferenci se vyvěšovaly plakáty s Hitlerem, bylo tam napsáno, jak by bylo skvělé, kdyby vyhrál, věštila se tam smrt Židům a Izraeli. Izraelské neziskovky byly z konference slavnostně vyloučeny. Ale až do letoška to byl pořád jen program nevládních organizací (garantovaný OSN), Biden z toho udělal program vládní a navíc k tomu zavázal i americké spojence. Podepsal mu to i náš ministr zahraničí. (Dokument je na mém twitteru) …Antisemitské kampaně provádí krajní levice v Itálii, Francii, Německu, … Zkrátka kdyby pan Bebjak chtěl, mohl v závěru filmu promítnout spíš rozesmáté tváře progresivních levičáků, Jeremy Corbyna, Joe Bidena, Rashidy Tlaib, Ilhan Omar a německých zelených. Ale raději by se měl na takové křečovité aktualizace vykašlat.

On má ale takové věci rád, připadá mu jako skvělý nápad, že slovenští poslanci Ondrej Dostál a Viera Dubačová přišli do parlamentu ozdobeni židovskou hvězdou, aby tím vkusně protestovali proti slovenskému nacionalistovi Kotlebovi. Mně osobně připadají takové aktualizace spíš nevhodné a trapné, ať už jde o protestující proti potratům, nebo proti covidovým lockdownům, nebo tohle…
Bebjak ovšem vypráví i pohádky o své zemi. Na Slovensku prý mafiánské skupiny „v mnoha slovenských městech“ zabily 15-20 lidí. „A to jsem to číslo možná poddimenzoval,“ dodává Bebjak. Tedy to mi připadalo přitažené za vlasy, ale využil jsem toho, že zde, kde teď jsem, byla i slovenská odbornice. Prý Bebjaka dokonce zná, pocházejí ze stejné vesnice, nějaké Chýnorany. Na odhady o mafiánských masakrech se netvářila přesvědčeně, ani jiní Slováci, kterých jsem se ptal. A jelikož měla statistiku slovenských obcí v malíku, jali jsme se počítat. Kolik osob by ti mafiáni měli na svědomí? Uvažujeme-li, že na Slovensku je celkem skoro 2,5 obcí, z toho 141 měst a vynásobíme to 15 až 20, zjistíme, že by mafiáni na Slovensku prováděli skutečný masakr.

Můj dojem? Bebjak je další našinec, který se podbízí západnímu stereotypu o východní Evropě. Za film určitě dostane od Američanů nějakou cenu.

Pláč nad Reflexem
Zatímco v Haló novinách mě takové bláboly rozveselí, v Reflexu mě to rmoutí. Pro nás, kteří chceme číst realistické komentáře, ne jen levicová schémata, není v této zemi ani jeden velkoplošný časopis, ani jeden deník. Kdyby se v Čechách našel aspoň jeden vydavatel, který by tohle pochopil a začal vydávat něco realistického – něco bez vymývání mozků – měl by bezkonkurenční úspěch.