Před 240 lety, v roce 1781, zrušil Josef II. nevolnictví v Čechách, a poté i v Rakousku, Haliči, Uhersku, Chorvatsku a jinde. Čechy sloužily za vzor.

Asi v dubnu jsem psal o tom, že letos na podzim uplyne 240 let od zrušení nevolnictví a že by mě zajímalo, zda si to naše média připomenou. Dnes už je ten den, dnes je 1. listopadu, takže už s jistotou víme, že se žádné připomínání nekoná.

Důvodů pro připomenutí by bylo víc. Díky opožděné kampani amerických levičáků proti americkému otroctví je téma těchto režimů osobní poroby znovu aktuální. Bohužel jako politická zbraň, protože novináři, hledající bezpracné dramatické příběhy, a aktivisti, kteří jim takové příběhy dodávají, pojali dějiny otroctví jako obžalobu evropské civilizace. Bez ohledu na to, že severoameričané převzali otroctví od Španělů, ti od Portugalců a ti od afrických náčelníků, kteří jim otroky dodávali. Kupodivu civilizace černé Afriky, ani islámské civilizace Blízkého východu, ani civilizace Dálného Východu američtí novináři neodsuzují, i když tam existovalo otroctví taky.

Zrušení otroctví prý bylo vytvořením otroctví?
Aby si američtí novináři nepřipadali hloupě, když opožděně bojují proti něčemu, co bylo zrušeno po krvavé občanské válce už roku 1865, přišli s tezí, že zrušení otroctví bylo teprve jeho vytvořením. Takže otroctví bylo vytvořeno roku 1865. Takže obtížný úkol DOOPRAVDY zrušit zrušené otroctví připadl americkým novinářům z New York Times, Huffington Post, CNN a dalších médií, v čemž jim ochotně napomáhá americká historická obec i její oficiální orgány. (Zejména končící editor American Historical Review Alex Lichtenstein.) Zvrácenou logiku těchto lidí popisuje americký historik Sean Wilentz z Princetonu v diskuzním fóru našeho časopisu Opera historica, který si můžete přečíst online. To diskuzní fórum jsem uspořádal, abych poskytl odborníkům kriticky uvést novinářská alarmující tvrzení na pravou míru. Takže tohle byla jedna věc, kterou jsem letos udělal.

České nevolnictví ve světovém kontextu
Druhá věc, kterou jsem udělal, je, že jsem sedl a sám jsem napsal stručné dějiny abolice nevolnictví v českých zemích, aby se aspoň něco dělo. (Mělo by to vyjít v edici dny, které tvořily české dějiny v nakladatelství Havran.) Inspirovala mě k tomu právě četba prací o otroctví a abolicionismu, které se zcela jednostranně soustředí na otroctví v zámořských koloniích a ignorují existenci nevolnictví doma v Evropě. I když třeba v případě Dánska můžeme vidět, že postup státu v obou abolicích byl stejný.

Bohužel i při četbě vynikající a „završující“ práce Oliviera Grenouilleau o globální historii abolicionismu, jsem si uvědomil, že i on ignoruje fakt, že při rušení nevolnictví řada příčinných souvislostí jednoduše neplatí. Například jsme tu neměli žádné „nestátní“ abolicionistické hnutí. To byl výdobytek americké demokracie (a britské parlamentní demokracie). Na druhou stranu se u nás uplatnil ekonomický argument, že svobodná práce je efektivnější, než nucená, a to dávno před tím, než s podobným názorem přišli britští abolicionisti.
S tím souvisí i zásluhy ekonomické školy fyziokratů, kteří jsou oceňováni pro zásluhy v odstranění otroctví, ale nikdo z amerických kolegů nepřipomene jejich soustavnou kampaň proti nevolnictví ve východní Evropě. (S Danem Edelsteinem ze Stanfordu, jsem na to téma dělal diskuzní forum v Opera historica 2020/1) A na nich je vidět, že odstranění nevolnictví začlenili do svého programu, až poté, co někteří z nich přímo působili v Polsku a Rusku, protože doma ve Francii vypadalo „servage“ úplně jinak!

Na druhou stranu se mi nepotvrdilo, že by u nás hrála nějakou zásadní roli teorie přirozeného práva a rovnosti, i když v poddanských patentech se stále argumentovalo tím, že to či ono se musí zavést kvůli „natürliche Billichkeit“ (přirozené slušnosti). To byl nouzový argument, kterým se vypomáhalo, když pro nějaké nové opatření nebyla opora v zákonech, ale k hlubším přirozenoprávním argumentům se nikdy nepřistoupilo. I u nás převážily hlavně ekonomické argumenty, když se po českém hladomoru let 1771-72 definitivně ukázalo, že merkantilistické omezování trhu je škodlivé. Ve své knize ale ukazuju, že tento argument byl vysloven už dřív. Na druhou stranu odstranění merkantilistických zákazů za Josefa II. nevedlo u nás k nastolení svobodného trhu (a fyziokraté sami odmítli uznat Josefinské reformy za fyziokratické.)

Nevolnictví jen v Čechách?
Co bylo ale při mezinárodním evropském srovnání nejpřekvapivější, je, že nevolnictví chápané jako připoutanost k půdě, existovalo asi jen u nás. V Rusku i Polsku (a do jisté míry i v Uhersku) totiž bylo možno prodávat nevolníky bez půdy, tedy obchod s lidmi. Z toho taky vyplýval „světový“ význam české reformy, protože u našich východních sousedů muselo „zrušení nevolnictví“ projít nejprve českou fází, tj, musela tam být nejprve nastolena důsledná připoutanost k půdě, což bylo vydáváno za humanitární opatření. Pak teprve mohlo přijít na řadu osobní osvobození. Překvapí vás, že se při tom skutečně odvolávali na příklad Slezska, resp. Čech.

V zemích, které byly součástí habsburské monarchie byl pak „český vzor“ uplatněn zcela úmyslně. Josef II. ale při svém rušení nevolnictví (v plurálu) přeskakoval tuto fázi a rovnou všude nastoloval osobní svobodu, čemuž říkal „rušení nevolnictví“. V podstatě šlo ale o zavedení jednotné soustavy oprávnění a svobod, které zavedl jednotně všude, i tam, kde žádné nevolnictví neexistovalo. (Neuspěl jen v Rakouském Nizozemí a Tyrolsku.). Josef II. tak vytvořil jednotné rakouské státní občanství, aniž ovšem užil tento pojem. Bohužel si rakouští kolegové tento všeobecný význam antinevolnické reformy neuvědomují…

Nezájem médií
...a taky jsem se snažil podnítit zájem médií. I když v tomto ohledu jsem si naděje nedělal, protože novověké dějiny naše média notoricky nezajímají, zajímá je jen 20. století. Nic více. Psaní té knížky jsem aspoň mohl mít sám pod kontrolou, tak jsem se tomu věnoval. Zkusil jsem kontaktovat vydavatele jistého popularizačního časopisu o historii, napsali mi, že mi někdo napíše, ale ten, kdo měl napsat, nenapsal… (A nebyl to ĎaS, ten nemá mou důvěru, z toho je pod vedením mgr Šorma dezinformační časopis.) ČRo2 připomněl abolici kupodivu 3. června 2021 v pořadu Toulky minulostí, a to pod matoucím názvem „konec člověčenství“.
Ale pro jistotu se zkusmo podívám, co vévodí našim médiím právě dnes, 1. listopadu 2021, abych jim nekřivdil. Jaká společenská témata nalezneme? Vypadá to, že vedle havárie lanovky na Ještědu zcela vévodí halloween. Ani nevím, v jaké rubrice bych to měl hledat, snad „Kultura“? Pro „civilizaci“ mají rubriku asi jen Lidovky, kde mají “Orientaci“ . Podívejme se: V Lidovkách je něco o objevení Ameriky před Kolumbem (aneb Přepište dějiny!) a Karel Havlíček Borovský (taky má výročí). A dvacátnictví. V „Nové orientaci“ v Foru24 je něco o tom, zda habsburská monarchie (v 19. století) byla žalářem národů.

Kdyby nebylo zrušení nevolnictví, nebylo by nic. Teprve tím začíná naše svoboda. Bohužel to našim médiím nestojí za připomenutí.