Ruská agrese jako návrat vytěsněného
Proč v mnoha Češích vyvolalo zjištění, že ruské tajné služby stojí za událostmi ve Vrběticích, tak silné emoce? Samozřejmě samo o sobě působení cizích zahraničních bezpečnostních složek na našem území a důsledky, které jejich operace nesla, vede k silným emocím. Podle mého názoru však velkou roli hraje i to, že se jednalo právě o Rusko. Tedy zemi, se kterou máme historicky značně traumatickou zkušenost. Nová zjištění o výbuchu ve Vrběticích vedou k tomu, že se do našeho vědomí navrací zneklidňující vytěsněné vzpomínky z minulosti, které v nás probouzí zvýšenou úzkost.
Sigmund Freud popsal obranný mechanismus vytěsnění. Tímto obranným mechanismem nepřijatelné myšlenky a traumatické vzpomínky, aniž bychom si to uvědomovali, z defenzivních důvodů “přesouváme” raději do nevědomí. V praxi se to projevuje třeba tak, že u nějakého klienta terapeut například zjistí, že v dětství byl silně opakovaně fyzicky napadán svým otcem. Nicméně tento klient tuto traumatickou vzpomínku z nějakých důvodů později zapomněl - raději ji vytěsnil. Třeba proto, aby byl se svým otcem schopen vycházet a udržet s ním relativně dobrý vztah. V dospělosti se danému člověku může stát, že když se během jejich komunikace otec rozčílí a začne na něj řvát, tak jeho syn začne prožívat intenzivní úzkosti. Důvodem podobné reakce je právě Freudem popsaný návrat vytěsněného. Podobnost současné (něčím ve skrytu duše “zvláštně povědomé”) situace s traumatizující vzpomínkou z minulosti vede k tomu, že tato vzpomínka, kterou se člověk pokusil zapomenout, se dostává zpět do vědomí a probouzí v něm výraznou emoční odezvu.
Mnoho obyvatel ČR osobně ve 20. století zažilo traumatizující zkušenosti, ve kterých byl Sovětský svaz agresorem. A těm mladším z nás, kteří tyto historické události nezažili na vlastní kůži, byly tyto zážitky většinou “předány” rodinou či společenským prostředím, ve kterém jsme vyrůstali. (Podobný přenos traumatické zkušenosti mezi generacemi je poslední dobou v psychologii a psychoterapii jedním z velmi zkoumaných konceptů.)
Poslední roky je pro nemalou část české populace představa Ruska jako geopolitického partnera mnohem přijatelnější, než tomu bylo těsně po Sametové revoluci. (Což je například rozdíl oproti Polsku, kde dodnes z mnoha důvodů vládne v naprosté většině tamnější společnosti vůči ruské politice silná zášť.) Operace ruských složek ve Vrběticích u mnoha z nás vedla právě k tomu, co Freud nazýval návrat vytěsněného. Agresivní ruská mezinárodní politika mnoha lidem připomněla podobné historické události, ve kterých zažívali silnou bezmoc. Někdy může jít přímo o konkrétní vzpomínky na historické události, někdy pouze o samostatnou emoční reakci, která s těmito vzpomínkami není přímo propojená. Tak či tak většinou nejde o nic příjemného.
Sigmund Freud popsal obranný mechanismus vytěsnění. Tímto obranným mechanismem nepřijatelné myšlenky a traumatické vzpomínky, aniž bychom si to uvědomovali, z defenzivních důvodů “přesouváme” raději do nevědomí. V praxi se to projevuje třeba tak, že u nějakého klienta terapeut například zjistí, že v dětství byl silně opakovaně fyzicky napadán svým otcem. Nicméně tento klient tuto traumatickou vzpomínku z nějakých důvodů později zapomněl - raději ji vytěsnil. Třeba proto, aby byl se svým otcem schopen vycházet a udržet s ním relativně dobrý vztah. V dospělosti se danému člověku může stát, že když se během jejich komunikace otec rozčílí a začne na něj řvát, tak jeho syn začne prožívat intenzivní úzkosti. Důvodem podobné reakce je právě Freudem popsaný návrat vytěsněného. Podobnost současné (něčím ve skrytu duše “zvláštně povědomé”) situace s traumatizující vzpomínkou z minulosti vede k tomu, že tato vzpomínka, kterou se člověk pokusil zapomenout, se dostává zpět do vědomí a probouzí v něm výraznou emoční odezvu.
Mnoho obyvatel ČR osobně ve 20. století zažilo traumatizující zkušenosti, ve kterých byl Sovětský svaz agresorem. A těm mladším z nás, kteří tyto historické události nezažili na vlastní kůži, byly tyto zážitky většinou “předány” rodinou či společenským prostředím, ve kterém jsme vyrůstali. (Podobný přenos traumatické zkušenosti mezi generacemi je poslední dobou v psychologii a psychoterapii jedním z velmi zkoumaných konceptů.)
Poslední roky je pro nemalou část české populace představa Ruska jako geopolitického partnera mnohem přijatelnější, než tomu bylo těsně po Sametové revoluci. (Což je například rozdíl oproti Polsku, kde dodnes z mnoha důvodů vládne v naprosté většině tamnější společnosti vůči ruské politice silná zášť.) Operace ruských složek ve Vrběticích u mnoha z nás vedla právě k tomu, co Freud nazýval návrat vytěsněného. Agresivní ruská mezinárodní politika mnoha lidem připomněla podobné historické události, ve kterých zažívali silnou bezmoc. Někdy může jít přímo o konkrétní vzpomínky na historické události, někdy pouze o samostatnou emoční reakci, která s těmito vzpomínkami není přímo propojená. Tak či tak většinou nejde o nic příjemného.