Je polský zákaz potratů projevem strachu z žen?
Britský psychoanalytik a pediatr Donald Winnicott se domníval, že každý z nás (muži i ženy nevyjímaje) má v sobě do jisté míry zakořeněný určitý strach z žen. Tento strach vzniká v raném dětství, kdy jsme absolutně upnutí na svou matku, která je pro nás vše. Podobná dětská závislost je v něčem přímo děsivá. Co kdyby třeba matka měla něco lepšího na práci než se o nás starat? Co kdyby nás z nějakého důvodu třeba odmítla kojit? Není tedy nejlepší se jakékoliv závislosti na ženách úplně vyhnout?
Tuto bezmoc a s ní spojené myšlenky a emoce později v průběhu vývoje zcela vytěsníme. Nicméně někde uvnitř nás zůstanou a určitou formou strachu ze závislosti na ženách jsme ovlivňováni po celý život. (Otec má samozřejmě také důležitou úlohu. Na matku však dítě v nejranějším dětství bývá upnuto výrazně více.) Podle Donalda Winnicotta to je jeden z důvodů, proč skoro po celém světě bývá pozice žen na pomyslném společenském hierarchickém žebříčku nižší. V důsledku raných vytěsněných vzpomínek máme tendence vyhýbat se situacím, ve kterých má žena nad námi moc. To také vede například k tomu, že v politice (oproti jejich mužským protějškům) je zastoupen výrazně menší počet žen političek.
V Polsku byly zakázány potraty i v situacích, kdy má plod vážnou vývojovou vadu. Žena nemá možnost se dle vlastního svědomí rozhodnout, zda chce daný plod donosit – je k tomu polským státním aparátem v podstatě donucena. Již několik měsíců v této zemi probíhají protesty proti tomuto zákonu. Symbol těchto protestů (červený blesk) si na sociálních sítí do své profilové fotky přidalo i nemalé množství Čechů. Nepopírám, že k přijetí tohoto zákona patrně přispěl i velký vliv tamější konzervativní křesťanské církve. Tendence mít ženskou plodnost pod kontrolou však podle mě může být také důsledkem strachu z žen, jenž popisuje Winnicott. Je součástí lidské přirozenosti, že strach z vlastní bezmoci člověk nezřídka kompenzujeme snahou být raději tím, kdo “ovládá”. Skoro s železnou pravděpodobností v průběhu dlouhodobé psychoanalýzy nalezneme u člověka, který má silné tendence manipulovat se svým okolím a mít všechny pod svou kontrolou, traumatické dětské zážitky, během kterých se daný jedinec cítil totálně bezmocně. A u některých lidí v Polsku se právě Winnicottem popisovaný strach z žen pravděpodobně přeměnil na touhu mít pod kontrolou ženskou plodnost. Což bohužel vyvrcholilo přijetím výše popisovaného zákona v lednu letošního roku. Zároveň dítěti, které vznikne z plodu s vážnou vývojovou vadou, s největší pravděpodobností bude v průběhu vývoje potřeba věnovat obrovské množství energie a matka takového dítě patrně bude muset obětovat nemalou část svého profesního života – strach z žen tedy i v tomto případě v konečném důsledku vede k nižšímu postavení žen ve společnosti, tak jak to bylo popisováno Winnicotttem.
Můžeme jenom doufat, že tato část polské společnosti brzo nalezne jiný způsob, jak se s podobnými pocity vypořádat a nedávno přijatý zákon bude brzo změněn či zrušen.
Tuto bezmoc a s ní spojené myšlenky a emoce později v průběhu vývoje zcela vytěsníme. Nicméně někde uvnitř nás zůstanou a určitou formou strachu ze závislosti na ženách jsme ovlivňováni po celý život. (Otec má samozřejmě také důležitou úlohu. Na matku však dítě v nejranějším dětství bývá upnuto výrazně více.) Podle Donalda Winnicotta to je jeden z důvodů, proč skoro po celém světě bývá pozice žen na pomyslném společenském hierarchickém žebříčku nižší. V důsledku raných vytěsněných vzpomínek máme tendence vyhýbat se situacím, ve kterých má žena nad námi moc. To také vede například k tomu, že v politice (oproti jejich mužským protějškům) je zastoupen výrazně menší počet žen političek.
V Polsku byly zakázány potraty i v situacích, kdy má plod vážnou vývojovou vadu. Žena nemá možnost se dle vlastního svědomí rozhodnout, zda chce daný plod donosit – je k tomu polským státním aparátem v podstatě donucena. Již několik měsíců v této zemi probíhají protesty proti tomuto zákonu. Symbol těchto protestů (červený blesk) si na sociálních sítí do své profilové fotky přidalo i nemalé množství Čechů. Nepopírám, že k přijetí tohoto zákona patrně přispěl i velký vliv tamější konzervativní křesťanské církve. Tendence mít ženskou plodnost pod kontrolou však podle mě může být také důsledkem strachu z žen, jenž popisuje Winnicott. Je součástí lidské přirozenosti, že strach z vlastní bezmoci člověk nezřídka kompenzujeme snahou být raději tím, kdo “ovládá”. Skoro s železnou pravděpodobností v průběhu dlouhodobé psychoanalýzy nalezneme u člověka, který má silné tendence manipulovat se svým okolím a mít všechny pod svou kontrolou, traumatické dětské zážitky, během kterých se daný jedinec cítil totálně bezmocně. A u některých lidí v Polsku se právě Winnicottem popisovaný strach z žen pravděpodobně přeměnil na touhu mít pod kontrolou ženskou plodnost. Což bohužel vyvrcholilo přijetím výše popisovaného zákona v lednu letošního roku. Zároveň dítěti, které vznikne z plodu s vážnou vývojovou vadou, s největší pravděpodobností bude v průběhu vývoje potřeba věnovat obrovské množství energie a matka takového dítě patrně bude muset obětovat nemalou část svého profesního života – strach z žen tedy i v tomto případě v konečném důsledku vede k nižšímu postavení žen ve společnosti, tak jak to bylo popisováno Winnicotttem.
Můžeme jenom doufat, že tato část polské společnosti brzo nalezne jiný způsob, jak se s podobnými pocity vypořádat a nedávno přijatý zákon bude brzo změněn či zrušen.