Jak je možné, že se nějaký národ cítí oprávněný bez zřejmého důvodu porušit všemožné mezinárodní smlouvy a agresivně napadnout jiný národ? Troufám si říct, že jde o důsledek něčeho, co můžeme nazvat totalitní myšlení. Způsob uvažování, ve kterém se člověk či skupina lidí omnipotentně identifikuje s určitou "pravdou", která je často spjata s představou vlastní nadřazenosti (a představou podřazenosti a nehodnotnosti někoho nebo něčeho jiného, co se zájmům toho speciálního musí podřizovat). Tato jedna pravda spjatá nezřídka vede k silným důsledkům v mezilidských vztazích, ale i politických rozhodnutích.

Současná Ukrajina byla celá a plně vytvořená Ruskem. Ukrajina vlastně doopravdy nikdy nebyla státem. Ukrajina je režim, který vedou loutky nastrčené západem. Ukrajina je nezcizitelná součást naší vlastní historie, kultury a duchovního prostoru. Vedení Ukrajiny jsou narkomani a nacisty.

Tyto a podobné příšerné výroky jsme mohli v posledních týdnech slyšel z úst Vladimíra Putina. Snaží se v nich podkopat Ukrajinu a vytvořit dojem, že nejde o plnohodnotný suverénní stát, ale pouze o nehodnotnou loutku nastrčenou západem, která je historicky neoddělitelnou podřadnou součástí Ruska. Do toho se ještě snaží “pošpinit” současné ukrajinské politiky označením je za narkomany a nacisty. (Což je například vzhledem k židovskému původu ukrajinského prezidenta Zelynského velmi bizarní.)

Velmi to připomíná příbuzný koncept dehumanizace - nebezpečný psychologický proces, který vůči některým jedincům odnímá lidský status, díky čemuž k nim ostatní nemusí cítit empatii a mohou vůči nim volně projevovat svou agresi. V dějinách můžeme nalézt mnoho příkladů, kdy dehumanizace byla použita k ospravedlnění agrese vůči jiným etnikům - Židi byly za krysy nebo rwandští Tutsiové zase za švábi.

Podobná rétorika má na úrovni osob, států nebo různých skupin obyvatelstva často silně destruktivní důsledky - je to podle mě v podstatě skoro něco jako jed. Mnozí intelektuálové si ji samozřejmě ve veřejných vyjádřeních Vladimíra Puta všimli (již například v jeho eseji o Ukrajině z července 2021), upozorňovali na ni a připodobňovali ji k Hitlerově způsobu vyjadřování.

Podle nejvyššího státního zástupce Igora Stříže může u nás za veřejnou podporu ruské invaze člověk nyní dostat až tři roky vězení, podle mnohých by za útok na Ukrajinu měl být Putin souzen Mezinárodním trestním tribunálem. Proč ale řešíme až následky a k podobné nebezpečné veřejné rétorice (jejíž strukturu není podle mě příliš složité exaktně nadefinovat) se nechováme při jejích úplně prvních projevech na mezinárodní, státní i osobní úrovni podobně nekompromisně? Proč ji necháme volně bujet necháme o ní většinou maximálně diskutovat pár intelektuálů ve veřejném prostoru? Proč se k ní třeba hned od počátku nevztahujeme podobně nekompromisně jako se vztahujeme ke zbraním hromadného ničení nebo k smrtícímu viru? Přitom důsledky mohou být klidně někdy i více destruktivní. Nebyla by naše západní společnost bezpečnější, kdybychom proti podobným veřejným narativům nebojovali ve chvíli jejich vzniku? Nezachránili bychom tím spoustu lidských životů?

Možná, že podobný "nekompromisní" přístup k jakémukoliv náznaku totalitní rétoriky by byl sám v něčem až totalitní a mohl vést k různým problémům. Ale je to myslím zajímavý podnět k přemýšlení.

Poznámka: Více si o totalitním myšlení můžete přečíst například v tomto textu Michaela Šebka.