Otevřený dopis Zdeňkovi Porybnému
Můj otevřený dopis zaslaný včera večer šéfredaktorovi Práva Zdeňkovi Porybnému se táže, proč Právo nechalo bez odpovědi nabídky deníku The Guardian a proč neodpovídá ani svým kolegům u nás.
9. prosince 2009, Brno
Vážený pane kolego,
dnes jsme zjistili z deníku The Guardian, že Vám několikrát nabízeli účast v jedné z největších mezinárodních novinářských akcí v dějinách.
Jak jistě víte, šestapadesát světových deníků se včera obrátilo na politiky zasedající v Kodani společným úvodníkem nazvaným Čtrnáct dnů, které zpečetí soud dějin o této generaci.
Úvodníku většina zúčastněných deníků včera věnovala většinu své titulní strany. Vyšel i v Kambodži, i v Libanonu, také na Jamajce vyšel, ba i ve Rwandě a v Ugandě. V některých zemích vyšel dokonce ve dvou denících, třeba v Číně, ve Francii nebo ve Slovinsku. V sousedních zemích úvodník zveřejnily Süddeutsche Zeitung v Německu, Der Standard v Rakousku a Gazeta Wyborcza v Polsku. Kompletní seznam naleznete v Guardianu anebo u nás, v Deníku Referendum.
U nás také po celý včerejšek dokument visel na titulní straně. Ovšem co je to proti tomu, kdyby mu včera věnovalo svou titulní stranu Právo, deník s tak úctyhodnou skupinou komentátorů a s prestiží hlavní platformy české demokratické levice? V to se Vám je, pane kolego, v posledních dvaceti letech podařilo proměnit a nikdo Vám tuto zásluhu nikdy nebude smět upřít. Ale Váš výkon je i Vaším závazkem, kterému se Vám tentokrát, jak se zdá, nepodařilo dostát.
Včera se můj redakční tým pokoušel zjistit, proč úvodník nikde u nás nevyšel. Rychlou odpověď jsme dostali z Hospodářských novin i z Deníků Bohemia. Neodpověděly nám Lidové noviny, Mladá fronta Dnes. A Vaše Právo.
Zajímá mne, pane kolego, odkud my novináři máme brát oprávnění kritizovat velkopanské manýry politiků, pokud sami nejsme schopni odpovídat na jednoduché otázky kladené svými kolegy evidentně ve veřejném zájmu?
Mám ale ještě jednu, mnohem podstatnější otázku. Dnes jsem dostal z deníku The Guardian, který dopis připravil, odpověď na dotaz, zda se pokoušeli pro svou akci získat některý deník v České republice. Odpověď Felicity Wardové zní takto: „Přizvali jsme české noviny k účasti. Několikrát jsme požádali Právo, ale bohužel nikdy nám neodpověděli.“ (We did invite a Czech Newspaper to be involved, we wrote Pravo to ask them to take part several times, but unfortunately we never got a response from them.)
Má otázka je prostá: Proč?
Děkuji Vám za odpověď a přátelsky Vás zdravím
Jakub Patočka
Poděkování redakci Aktuálně.cz a omluva čtenářům
Když se v červnu tohoto roku stal blog v deníku Aktuálně.cz mým dočasným azylem, psal jsem, že zde bude přes léto každý týden vycházet můj sloupek.
Od jara, kdy po devíti letech skončilo účinkování mé redakce v Literárních novinách, sice skutečně bylo Aktuálně.cz mým přechodným novinářským domovem, ale pravidelný sloupek jsem psát nestačil. Příliš mne zaměstnávaly přípravy nového projektu, internetového Deníku Referendum, který jsem začal vydávat minulý týden a který na práci naší redakce Literárních novin částečně navazuje.
Sloupek každý týden píšu až pro svůj nový deník.
V blogu Aktuálně.cz budu zveřejňovat texty svou povahou přesahující rámec Deníku Referendum, jako je dnešní otevřený dopis.
9. prosince 2009, Brno
Vážený pane kolego,
dnes jsme zjistili z deníku The Guardian, že Vám několikrát nabízeli účast v jedné z největších mezinárodních novinářských akcí v dějinách.
Jak jistě víte, šestapadesát světových deníků se včera obrátilo na politiky zasedající v Kodani společným úvodníkem nazvaným Čtrnáct dnů, které zpečetí soud dějin o této generaci.
Úvodníku většina zúčastněných deníků včera věnovala většinu své titulní strany. Vyšel i v Kambodži, i v Libanonu, také na Jamajce vyšel, ba i ve Rwandě a v Ugandě. V některých zemích vyšel dokonce ve dvou denících, třeba v Číně, ve Francii nebo ve Slovinsku. V sousedních zemích úvodník zveřejnily Süddeutsche Zeitung v Německu, Der Standard v Rakousku a Gazeta Wyborcza v Polsku. Kompletní seznam naleznete v Guardianu anebo u nás, v Deníku Referendum.
U nás také po celý včerejšek dokument visel na titulní straně. Ovšem co je to proti tomu, kdyby mu včera věnovalo svou titulní stranu Právo, deník s tak úctyhodnou skupinou komentátorů a s prestiží hlavní platformy české demokratické levice? V to se Vám je, pane kolego, v posledních dvaceti letech podařilo proměnit a nikdo Vám tuto zásluhu nikdy nebude smět upřít. Ale Váš výkon je i Vaším závazkem, kterému se Vám tentokrát, jak se zdá, nepodařilo dostát.
Včera se můj redakční tým pokoušel zjistit, proč úvodník nikde u nás nevyšel. Rychlou odpověď jsme dostali z Hospodářských novin i z Deníků Bohemia. Neodpověděly nám Lidové noviny, Mladá fronta Dnes. A Vaše Právo.
Zajímá mne, pane kolego, odkud my novináři máme brát oprávnění kritizovat velkopanské manýry politiků, pokud sami nejsme schopni odpovídat na jednoduché otázky kladené svými kolegy evidentně ve veřejném zájmu?
Mám ale ještě jednu, mnohem podstatnější otázku. Dnes jsem dostal z deníku The Guardian, který dopis připravil, odpověď na dotaz, zda se pokoušeli pro svou akci získat některý deník v České republice. Odpověď Felicity Wardové zní takto: „Přizvali jsme české noviny k účasti. Několikrát jsme požádali Právo, ale bohužel nikdy nám neodpověděli.“ (We did invite a Czech Newspaper to be involved, we wrote Pravo to ask them to take part several times, but unfortunately we never got a response from them.)
Má otázka je prostá: Proč?
Děkuji Vám za odpověď a přátelsky Vás zdravím
Jakub Patočka
Poděkování redakci Aktuálně.cz a omluva čtenářům
Když se v červnu tohoto roku stal blog v deníku Aktuálně.cz mým dočasným azylem, psal jsem, že zde bude přes léto každý týden vycházet můj sloupek.
Od jara, kdy po devíti letech skončilo účinkování mé redakce v Literárních novinách, sice skutečně bylo Aktuálně.cz mým přechodným novinářským domovem, ale pravidelný sloupek jsem psát nestačil. Příliš mne zaměstnávaly přípravy nového projektu, internetového Deníku Referendum, který jsem začal vydávat minulý týden a který na práci naší redakce Literárních novin částečně navazuje.
Sloupek každý týden píšu až pro svůj nový deník.
V blogu Aktuálně.cz budu zveřejňovat texty svou povahou přesahující rámec Deníku Referendum, jako je dnešní otevřený dopis.