Karel Hvížďala ve svém blogu na Aktuálně.cz vede kampaň pro stranu TOP 09: naposledy nám ji poradil volit. Jakkoli lze souhlasit s řadou jeho východisek, závěry, ke kterým dospívá, jsou založeny na zbožných přáních.

Komentátor Karel Hvížďala na webu Aktuálně.cz soustředěně shromažďuje argumenty, proč volit stranu TOP 09. Nejprve zde vysvětloval, „proč se TOP 09 fandí“, i když i podle těch nejvlídnějších průzkumů hodlají TOP 09 volit asi 3 až 4,5 procenta občanů (5 až 8 procent vzniká teprve přepočtem na voliče), což samo sebou ještě neznamená, že TOP 09 fandí. Třeba v TOP 09 vidí jen tzv. nejmenší zlo. Kalouskova strana má tedy méně fanoušků než 1. FC Brno, ba dokonce lze předpokládat, že jich má méně než Dynamo České Budějovice.

Později kolega Hvížďala k propagaci TOP 09 využil i toskánskou aféru Mirka Topolánka, kde v jinak výstižném textu dvakrát citoval Miroslava Kalouska a jeho výrok si dokonce vypůjčil do názvu.

A naposledy doporučil Kalouskovu stranu jako nejúčinnější zbraň proti velké koalici. V článku, který už dnes, dva měsíce před volbami, jako by se během nich nemělo stát nic podstatného, dává radu koho volit, se mimo jiné o TOP 09 můžeme dočíst, že „s největší pravděpodobností se tento nový politický subjekt do parlamentu dostane.“ Před nedávnem jsem zde vysvětlil, proč se TOP 09 do Sněmovny naopak s vysokou pravděpodobností vůbec nedostane a proč v každém případě všechny hlasy, které TOP 09 získá, celkově pravici poškodí: promění se v mnohem méně mandátů, než v kolik by se proměnily v případě volby ODS.

Karel Hvížďala sice argumentuje zdánlivě obecně: 1. s apelem na občanskou odpovědnost proti volbě stran, které s největší pravděpodobností skončí mimo Sněmovnu, 2. s apelem na hrozbu velké koalice a s upozorněním na neduhy obou předsedů proti volbě obou velkých stran; své preference ale neskrývá. Výběr se mu oběma apely zúžil na komunisty, TOP 09 a KDU-ČSL. Je sice pravda, že posílení komunistů by mohlo být cestou k odražení hrozby velké koalice, ale tak moc se jí nebojí ani on. A věru ani já.

Zůstávají mu tudíž dvě možnosti: KDU-ČSL a TOP 09. Zatímco o Miroslavu Kalouskovi zde kolega Hvížďala opět píše, že cosi pramálo důležitého a velmi obecného „artikuloval přesně“, o KDU-ČSL se od něj můžeme dočíst, že „v pravicové koalici ODS, TOP 09 a KDU-ČSL by stála nejvíc vlevo a zmírňovala některé silně pravicové představy o tom, že každý se má postarat sám o sebe.“

Zde se nejlépe ilustrují obě iluze, na nichž kampaň, kterou Karel Hvížďala vede pro TOP 09, stojí. Není důvod si myslet, že výsledek TOP 09 nad pěti procenty celkově posílí pravici. Není důvod si myslet, že vstup TOP 09 do Sněmovny umožní vytvořit většinovou vládu pravice.

Těžko říct, nakolik Karel Hvížďala bere v potaz, že koalice k vládnutí potřebuje ve Sněmovně 101 hlasů. ODS s KDU-ČSL s některou třetí pravicovou stranou se takového výsledku podařilo dosáhnout naposledy v roce 1998, kdy své vítězství ČSSD promrhala ustavením opoziční smlouvy. Česká, od pražské elity se zásadně odlišující a k levici přirozeně tíhnoucí, společnost, příležitost pravici sestavit většinovou vládu už potom nikdy nedala. V roce 2006 vznikla pravicová koalice jen kvůli tomu, že Strana zelených zradila svůj program a ODS odkoupila či odstrašila ČSSD dva její poslance.

Každá realistická úvaha o tom, jak předejít velké koalici tudíž musí začít u nejpravděpodobnější povolební konstelace. Přímo monumentální skutečnost pro takovéto úvahy spočívá v okolnosti, že ČSSD a KSČM budou mít takřka určitě ve Sněmovně většinu, neboť i vinou pokrouceného volebního systému, diskriminujícího strany se ziskem pod deset procent, KSČM prakticky určitě porazí strany bývalého i současného lidoveckého předsedy výrazněji, než o kolik by případně mohla ČSSD prohrát s ODS.

Bez ohledu na to, co všechno může komukoli z nás vadit na Jiřím Paroubkovi, rozhodující většině lidí daleko více vadily neústavní poplatky u lékaře (viz odlišná stanoviska sedmi soudců ústavního soudu), korporacím sloužící plány zavést školné a omezit akademické svobody, Evropu zrazující dohody s Georgem W. Bushem, korupční bezostyšnost špiček ODS, pohrdání veřejným míněním k radaru a řada dalších podobných událostí, na které si lidé před volbami dobře vzpomenou. To všechno jsou věci, které většině občanů vadí nejenom víc než Jiří Paroubek, ba dokonce vadí jim víc než hrozba velké koalice či tzv. levicové většiny.

Většina občanů u nás se domnívá, že vláda pravice škodí, a jejich omezený přístup do médií, kvůli němuž o tom nemohou soustavně svědčit, ještě neznamená, že smýšlejí jinak. Z Prahy se věci jeví zkresleně, neboť tamější ekonomická, sociální i politická situace vůbec neodpovídá poměrům ve zbytku země. Vezměme si jen, že v minulých volbách ČSSD prohrála s ODS v Praze o osm mandátů, zatímco celorepublikově prohrála jen o sedm mandátů. Ve zbytku země mimo Prahu tedy ČSSD ODS porazila.

K tomu se rozvzpomeňme na situaci před volbami v roce 2006, o kolik příznivější bylo celkové společenské naladění vůči pravici, která navíc disponovala trojským koněm v podobě Strany zelených. Uvážíme-li všechny události posledních tří let, vyvstane před námi jistotě si blížící eventualita: ČSSD a KSČM budou mít po volbách ve Sněmovně většinu.

Každý zodpovědný občan, který se obává velké koalice ČSSD a ODS, si musí klást otázku, zda je mu tedy milejší vláda ČSSD s tichou podporou komunistů, neboť to jsou dvě hlavní varianty, před nimiž po volbách patrně bude česká politika stát. A zde je třeba říci, že s velkou pravděpodobností se jako jediná další vážná možnost bude nabízet koalice ČSSD a KDU-ČSL, komunisty tolerovaná.

Tváří v tvář těmto třem variantám by měl Karel Hvížďala, ale i jakýkoli další komentátor, který si nechce lhát do kapsy, říct, kterou z nich preferuje a pak pro ni argumentovat.

Proč jsme se do situace tak bídného výběru dostali, je jiná otázka. V tuto chvíli je důležité co lze udělat pro to, aby v budoucnosti byl náš výběr lepší. Případná volba TOP 09 kromě toho, že celkově oslabí ODS na tyto základní eventuality nemá pražádný vliv, možnost vzniku velké koalice nezmírní ani o chloupek. Se svými kádry navíc těžko může TOP 09 sloužit jako advokát občanské společnosti a být tedy morálně-politickou alternativou pro budoucnost, jakou se do jisté míry právem mohla svého času jevit Čtyřkoalice.

S Karlem Hvížďalou přitom souhlasím v tom, že velká koalice je hrozba vážná. Dokonce soudím, že ze tří výše popsaných variant je variantou nejhorší, poněvadž nedosáhne cíle, který je pro kladný vývoj české politické kultury klíčovým mezikrokem: odstavení ODS do úplné a dlouhodobé opozice. To je stav, který tato strana dosud nepoznala. Nejprve měla velký vliv prostřednictvím opoziční smlouvy, posléze účinným rozvracením Špidlovy koalice a umístěním svého čestného předsedy na Hrad; celkově těží z pravicové předpojatosti prakticky všech médií.

Také dostávám otázku koho volit. A také každému doporučuji volit proti velké koalici. To ale znamená do poslední chvíle před volbami sledovat vývoj, a pak se rozhodnout mezi KDU-ČSL a ČSSD. KDU-ČSL se zbavila nejhorších korupčních a reakčních lidoveckých struktur, reprezentovaných jmény Kalousek, Šustr, Severa. Ti všichni jsou dnes v TOP 09. Už jejich odchodem se pro občansky smýšlející voliče stala KDU-ČSL přijatelnější variantou, než byla dříve. KDU-ČSL sice katastrofálně nezvládla uzavírání dohody s EDS Jany Hybáškové, ale celkově si tímto spojenectvím neuškodila.

Sociální demokracie se naopak dopustila řady hrubých chyb, a to i u nás na jižní Moravě: podvod brněnských voličů zaslepeným prosazováním přesunu nádraží navzdory jasnému výsledku referenda, uzavření jihomoravské koalice s ODS či neohrabané zásahy do vedení brněnského studia České televize patří k případům, které inklinace voličů před volbami jednoznačně ovlivní.

Přesto nedá-li KDU-ČSL už před volbami jasně najevo ochotu vstoupit s ČSSD i do menšinové vlády, hlasovat pro ni bych nikomu nedoporučil. Mělo by to obdobný smysl jako volit TOP 09: pramalý.

JAKUB PATOČKA