Olga Zubová pro zelenou politiku patrně neudělá v příští Sněmovně nic zvlášť pamětihodného. Ale horší než to, co předváděla Bursíkova strana v tomto volebním období, její výkony určitě nebudou.

Nestane-li se něco zcela nečekaného, Olga Zubová bude v příští Sněmovně jedinou zelenou poslankyní. Zhrzený Martin Bursík o ní už nehovoří jako o krávě, ale jako o „Zubovové“ a pravicový komentátoriát se jí za její kandidaturu s pražskou sociální demokracií bude mstít všemi způsoby, které si dokážeme představit.

Příkladem v tomto ohledu byl unfair diskreditační příspěvek Karla Hvížďaly, který deník Aktuálně.cz několik dní bohužel propagoval na své titulní straně. Jaké přednesl Karel Hvízdala argumenty? Tvrdí, že Olga Zubová:

1. je marketingový produkt, a nikoli zelená politička;
2. se ve Sněmovně nijak výrazně neprojevovala a za nejasných okolností nevolila Jana Švejnara prezidentem;
3. hodlá po volbách působit v klubu sociální demokracie a možná rozpustit DSZ;
4. je to, jak tvrdí i Bohumil Sobotka a další sociální demokraté, přeběhlice;
5. se domnívá, že její sponzor Jaromír Soukup by si zasloužil funkci ministra.

Tyto argumenty jsou chatrné a účelové. Bez peněz a masivní zákulisní pomoci Jaromíra Soukupa v roce 2006 by se Strana zelených ve Sněmovně ani tehdy neocitla. Olga Zubová se tenkrát na prvním místě středočeské kandidátky ocitla intrikou Martina Bursíka, jehož cílem – jaká ironie! – bylo zajistit si loajální loutku namísto lidí, u nichž se obával, že budou více než jemu loajální jeho předchůdci Janu Beránkovi. Olga Zubová je tedy dnes marketingovým produktem a loutkou ve stejné míře, v jaké jimi byla v roce 2006. Opustit tuto Stranu zelených, která vlastní program zrazuje každodenně a odhodlaně, je ve skutečnosti kvalifikace. A pokračovat ve spolupráci s agenturou, díky které Strana zelených diskriminační práh pěti procent v roce 2006 vůbec překročila, není hřích.

Olga Zubová byla v principu loajální členkou svého klubu. Je pravda, že na rozdíl od Ondřeje Lišky, Kateřiny Jacques a Martina Bursíka nepodporovala radar a nenaplivala si do tváře například při porcování medvěda. Na druhou stranu je pravda, že se chovala přinejmenším podivně při snaze dostat Václava Klause z Hradu, ale také její působení v mediální oblasti je více než rozpačité. Ovšem tvrdit, že se zpronevěřovala zelenému programu víc než Bursík, Liška, Ander či Jacques je nepoctivé a nepravdivé.

Výtka směřující k její spolupráci se sociální demokracii je úplně absurdní. Skutečnou neslýchanou zradou zeleného programu, a to v českém, evropském i světovém kontextu, byla koaliční spolupráce Strany zelených s ODS. Vinou Olgy Zubové, kterou by teprve měla reflektovat, je okolnost, že na této hanbě měla svůj podíl. Pro tuto nelegitimní, vykorumpovanou a vyzastrašovanou koalici nikdy neměla hlasovat. Naopak sociální demokracie je přirozeným nejbližším partnerem zelených všude ve světě. Česká sociální demokracie se od svých evropských protějšků, přes všechny své nedostatky, liší mnohem méně, než o kolik se liší od slušných evropských pravicových stran ODS.

Předvolební koalice, kterou uzavřela Demokratická strana zelených se sociální demokracií, je realistickým politickým krokem. V evropských volbách získala tato strana méně než procento. Solidní naděje, že bude mít v příští Sněmovně v mandátech půlprocentní zastoupení, je tedy nejlepším způsobem, jak mohla Olga Zubová s politickou váhou své strany naložit. Úvaha, že namísto pokračování jako samostatný subjekt, se pokusí konstituovat sobě blízké prostředí uvnitř sociální demokracie, je rovněž legitimní. Analogii má v tom, jak svého času Václav Benda uvažoval o své KDS. A především: není to žádná přeběhlice! Bohumil Sobotka, ani Karel Hvížďala ten pojem evidentně vůbec nechápou, což ovšem není jejich dobrou vizitkou. Přeběhlík je ten, kdo za nějaký program kandiduje, a pak jej, po té, co je s ním zvolen, zradí. V pravém slova smyslu tedy z přeběhlíků sestával kompletní klub Strany zelených po volbách v roce 2006, ale rozhodně jím dnes není Olga Zubová. Tím by se mohla stát až po volbách, pokud by se přiklonila k pravici.

Olga Zubová jasně dává najevo, že je pragmatička, žádné velké ekologické průlomy si od ní slibovat nelze, ale i kdyby se snažila po zbytek života, nestane se z ní bezcharakternější kariéristka, než jakým je Ondřej Liška. A i kdyby se jí nakonec podařilo učinit z Jaromíra Soukupa ministra toho či onoho, těžko to bude větší ostuda z hlediska ekologického či společenského, než když Martin Bursík učinil ministrem školství Danu Kuchtovou a pak Ondřeje Lišku, či když za lidská práva ve vládě zodpovídala Džamila Stehlíková, anebo když ministrem za Stranu zelených byl její programový odpůrce Karel Schwarzenberg, který nyní vede do voleb stranu, jež je jedním z hrdých hřebíčků do rakve Bursíkova a Liškova projektu, jenž jméno zelené politiky poškodil mnohem hůř než rokem 2002 uzavřené desetiletí bezvýznamnosti či než kdy bude věru v silách Olgy Zubové.

Ta je dnes možná jen nástrojem Jiřího Paroubka k oslabení Strany zelených, možná má místo na kandidátce dokonce odměnou za to, že je oslabí. Možná je ve skutečnosti zelená zhruba stejně málo jako Liška. Avšak přes všechno, co je na ní nepěkného, nikdy nezapomeňme, že otcem její politické kariéry není nikdo jiný než Martin Bursík. A že Olga Zubová na pražské kandidátce sociální demokracie je zákonitým důsledkem Bursíkova vykročení mimo zelený program. Chcete-li tedy volit bursíkovské či liškovské tzv. menší zlo, a mít co nejvyšší naději, že váš hlas bude zastoupen ve Sněmovně, jeďte do Prahy kroužkovat Olgu Zubovou.

JAKUB PATOČKA