Reformní plány ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka směřují k realizaci. Činnosti dnes vykonávané místní správou převezme centrální úřad práce. Bohužel se ale zdá, že média více zajímá nově zaváděná „sockarta“, tedy elektronická identifikační a platební karta určená pro výplatu sociálních dávek, než centralizace pravomocí, která je přitom jádrem Drábkovy reformy. To je znepokojivé. Ve svobodných společnostech je totiž dobré vládnutí výsledkem zodpovědného občanství. Je tedy odvozeno zdola, nikoli ordinováno svrchu. Dobří občané aktivně odporují snahám koncentrovat moc v centru. Nikoli nutně proto, že místní správa je efektivnější či levnější, než centrální vláda, ale proto, že je blíže k lidem a tedy lépe kontrolovatelná.

Všechny námitky k Drábkově reformě, které obce a kraje mohly mít, byly ve jménu efektivity a údajné úspornosti odsunuty stranou. Současný systém, postavený na významné roli místních úřadů, byl vytvořen v době, kdy demokracie byla v módě více než efektivita, a i pěnez bylo k dispozici více. Určitě není dokonalý. Problémy s jeho financováním a fungovánim vedly v roce 2007 Petra Nečase, tehdejšího ministra práce a sociálních věcí, k nápadu zřítit národní úřad práce, což je myšlenka dnes přebíraná ministrem Drábkem. Oba pánové argumentují, že centralizace systému povede k větší efektivitě, neboť díky ní zmizí duplicity (například platy některých zaměstnanců) a realizují se úspory z rozsahu při centrálním nákupu materiálu a služeb.

Ve skutečnosti ale tyto úspory budou malé, dokonce i podle samotného Drábka. Lze jen těžko uvěřit tomu, že postupné vylepšování existujícího systému by nepřineslo úspory ve výši 200 milionů Kč, které si Drábek od své zásadní reformy slibuje. Drábkova finanční očekávání jsou navíc zcela neporovnatelná s předpoklady jeho předchůdce. V roce 2007 Nečas odhadoval, že vytvoření téměř identické centrální instituce, jakou dnes prosazuje Drábek, si vyžádá dvě miliardy korun ze státního rozpočtu a další miliardu navíc na počáteční jednorázové výdaje, například na technické vybavení. Jak si tento zásadní rozpor mezi dvěma ministry vysvětlit?

Drábek změnu vysvětluje jako přímočarý přesun prostředků od obcí k centrálním úřadům. Počítá s tím, že předání pravomocí centru a jejich následný výkon budou víceméně stejně nákladné, jako současný systém. Tvrdí, že nebudou potřeba žádné další investice do informačních systémů, protože jeho ministerstvo již potřebný hardware a software vlastní. Mluví dokonce o tom, že provozováním jediného informačního systému se pár milionů korun ušetří. Už ale nezmiňuje, že jeho ministerstvo v březnu 2011 uzavřelo poradenský kontrakt v hodnotě téměř 300 milionů korun ve věci integrace informačních systémů. Můžeme ovšem předpokládat, že tato velká zakázka s Drábkovou strukturální reformou souvisí – i s ohledem na své načasování krátce po zahájení reformy.

Minister Drábek rovněž tvrdí, že zavedení sockarty státu nepřinese žádné náklady. To je krajně zavádějící. Zřízení a provozování karetního systému bude finanováno z poplatků odváděných obchodníky a poskytovateli služeb, u kterých budou držitelé karet nakupovat. Což v podstatě znamená, že stát přesouvá značnou část nákladů spojených s distribucí sociálních dávek na soukromý sektor. Drábkovo ministerstvo se přitom ve svém oficiálním hodnocení dopadu navrhovaných změn vůbec nepokouší odhadnout jejich reálné finanční dopady na obchodníky a zákazníky. Poplatky však přinesou znevýhodnění malých prodejců, kteří se do systému sockarty budou muset zapojit, aby neriskovali ztrátu zákazníků. Rozhodně ale můžeme předpokládat, že prodejci se pokusí kompenzovat své zvýšené náklady prostřednictvím zvýšení cen.

V každém případě je dobré ptát se, proč bychom měli automaticky přijmout tvrzení vlády, že centralizovaný systém bude efektivnější. Existuje snad nějaký fundamentální rozdíl mezi centralizovaným systémem pro výplatu sociálních dávek nevyplývajících ze sociálního pojištění, který právě ministr Drábek zavádí, a centralizovaným systémem vyplácení dávek vyplývajících ze sociálního pojištění, který už dávno existuje? Minulý rok získala Česká správa sociálního zabezpečení ocenění „Byrokratická absurdita roku“. Jak dlouho bude trvat, než se Drábkův nový centrální úřad práce dočká stejného úspěchu?

Ve skutečnosti existují velmi dobré důvody pro to, aby distribuce sociálních dávek probíhala i nadále na místní úrovni. Bývalý hejtman Moravskoslezského kraje a dnešní europoslanec za ODS Evžen Tošenovský je v roce 2007 pěkně shrnul ve svém dopise Nečasovi, napsaném jménem Asociace krajů:

„ Přenášení výkonu veřejné správy na nižší úroveň, zejména na územní samosprávné celky, má za cíl snižování nákladů na výkon předmětné činnosti. Regionální orgány jsou schopné vzhledem ke znalosti místních podmínek a potřeb vykonávat danou činnost lépe a efektivněji než centralizované státní orgány. Navrhovaná právní úprava jde zcela proti cílům reformy veřejné správy. Představuje současně zásadní zásah do smíšeného modelu systému územní veřejné správy v České republice, aniž by byl jednak součástí nějakého jejího obecnějšího a dlouhodobého konceptu, jednak se zástupci samospráv předtím konzultován“.

Koncentrovaná moc vyplývající z Drábkovy uspěchané reformy nebude pod dostatečnou veřejnou kontrolou, což znamená, že dříve nebo později bude zasažena korupcí. Měli bychom také zvážit dlouhodobé škody pro kvalitu občanské participace na veřejné správě, které taková centralizace přináší. Perspektiva stále větší moci v rukou stále menšího počtu státních úředníků je noční můrou bez ohledu na to, kolik peněz a času se tím ušetří.


Autor děkuje Janě Hays za její pomoc s přípravou dohoto článku.