Ministr financí podlehl přeludu, že stát je on.


Minulý týden jsem vyzval čtenáře svého blogu, aby si prošli seznam behaviorálních rysů typických pro psychopaty a zvážili, kolik z nich se projevuje v chování ministra financí Miroslava Kalouska.

Ze všech těchto rysů je možná tím nejdůležitějším grandiozní pocit vlastní důležitosti a hodnoty. Ti, kdo sledují vystoupení našeho ministra financí, si možná povšimli jeho zvyku mluvit o sobě ve své přítomnosti ve třetí mluvnické osobě. („To je snad samozřejmé,“ možná si říkáte: „Jak by o sobě mohl mluvit ve své nepřítomnosti? Blázníš?“)

Příklad:

„Minister financí této republiky je skoro přesvědčen, že řádně plní své ústavní povinnosti“, prohlásil Miroslav Kalousek doma před zrcadlem předtím, než se odebral do Poslanecké sněmovny pronést před prázdným sálem řeč, v níž prohlásil: „Ministr financí této republiky je skoro přesvědčen, že řádně plní své ústavní povinnosti a tak dále.“ Následně si odskočil do hospody na tekutý oběd.

Pokud jste sledovali Kalouskovo pozoruhodné „střízlivé“ vystoupení v Otázkách Václava Moravce minulou neděli a pokud jste četli rozhovor s ním, jenž vyšel minulý týden v Hospodářských novinách, znáte spoustu dalších dokladů jeho pokrouceného duševního stavu.

Jeho vyjádření pro média minulý týden jsou buď výroky diktátora Aladdina, nebo úplného cvoka, uvážíme-li, že se jedná o člena vlády demokratického státu. Kalousek prohlásil, že je jakožto ministr financí „ručitelem“ toho, jak mají být zákony vykládány, což mají respektovat ostatní státní orgány, včetně státních zástupců: „Vydám výkladový sborník a poskytnu ho složkám státu včetně státního zastupitelství a řeknu: Jménem republiky, ty paragrafy se musejí vykládat takto a takto.“

Kalousek zjevně věří, že on sám je zákonem (a také se podle toho chová). To je samozřejmě nebezpečné. Ale to, co z něj činí skutečného šílence, je fakt, že je to schopen bez problému vykládat celostátním novinám a zastrašovat významného policejního důstojníka.

Pojem „ručitel“ se obvykle používá pro člověka, který přijímá odpovědnost za dluh někoho druhého či za jeho jednání vyplývající z uzavřené smlouvy, pokud ten druhý odmítně dluh splácet či nejedná tak, jak smlouva vyžaduje. Uvidíme, jestli bude Kalousek ochoten přijmout odpovědnost za to, co účetní dvůr EU označuje (s úžasným byrokratickým smyslem pro eufemismus) za „systematické upravování“ zpráv o využívání evropských dotací v České republice, vypracovaných ministerstvem financí. Přijme Kalousek odpovědnost za závažné důsledky případného zjištění, že jeho podřízení na ministerstvu financí čachrovali s účetnictvím, v důsledku čehož až 40 procent evropských dotací, ministerstvem financí již vyplacených, nebude nikdy z Bruselu proplaceno? Silně pochybuji.

Kalouskův postoj mi připomíná rozhovor mezi Alenkou a Valihrachem v knížce Lewise Carrolla „Za zrcadlem a co tam Alenka našla“, v němž se diskutuje sémantika a pragmatika:

„Nevím, co myslíš slovem ,sláva’,“ řekla Alenka.

Valihrach se pohrdavě usmál. „Samozřejmě, že nevíš – dokud ti to neřeknu. Myslel jsem tím ,tady máš pěkný a nezpochybnitelný argument!’“

„Ale ,sláva’ neznamená ,pěkný a nezpochybnitelný argument’“, namítla Alenka.

„Když použiji nějaké slovo,“ řekl Valihrach mírně uštěpačným tónem, „znamená to přesně to, co chci, aby znamenalo – nic víc, nic míň.“

„Otázkou je,“ řekla Alenka, „jestli dokážeš, aby slova znamenala tolik různých věcí.“

„Otázkou je,“ řekl Valihrach, „kdo je tady šéfem... To je celé.“

Otázkou je, kdo tady bude šéfem: Miroslav Kalousek, nebo právní stát?