Protikorupční zákony urychlují zánik společností a odvětví, které až dosud dokázaly oddalovat své konečné zhroucení prostřednictvím fenoménu, označovaného ekonomy jako ‚Rent-Seeking‘ – tedy získáváním ekonomických výhod, které stát poskytuje soukromým subjektům.

Rent-Seekers v plném nasazení: Martin Roman, Daniel Beneš a Vladimír Schmalz

Britský protiúplatkářský zákon z roku 2010 je nejambicióznější právní normou v oblasti antikorupční legislativy, jakou kdy Evropa viděla. Zavádí několik nových trestných činů, z nichž mezi nejzávažnější patří následující dva: podplácení státních úředníků cizího státu a podíl firmy na umožnění korupce.

Nový zákon komplikuje život těm firmám sídlícím ve Velké Británii (z nichž mnohé operují celosvětově a mohou být ve skutečnosti francouzské, německé, české či ruské), které se pokoušejí dělat byznys se zkorumpovanými vládami a skupovat firmy závislé na zakázkách od těchto vlád či společností těmito vládami kontrolovaných.

Kritici protikorupčního zákona tvrdí, že znevýhodňuje firmy, které zákony neobcházejí. Namítají například, že firmy s pochybným napojením na veřejné činitele se stanou příliš riskantní akvizicí pro společnosti, které spadají pod jurisdikci zmíněného zákona, a nakonec je koupí někdo jiný, kdo si s nějakým postihem neláme hlavu.

V prosinci 2009, tedy ještě před tím, než britský protikorupční zákon vstoupil v platnost, získala britská pobočka koncernu Doosan Babcock Energy (dnešní Doosan Power Systems) českého výrobce parních turbín Škodu Power. Jestliže chceme pochopit, jak protikorupční zákon ovlivňuje rozhodování společnosti se sídlem v Británii o nákupu podniku, který je závislý na zakázkách přidělených úředníky ve střetu zájmů odpovědnými zkorumpovaným politikům, pokusme se nastínit, jak by Doosan postupoval v případě, že by protikorupční zákon vstoupil v platnost už před akvizicí Škody Power.

Jen stěží lze předpokládat, že by agenti Doosanu při ‚proklepávání‘ Škody Power nenarazili na náznaky (ať už generované šeptandou či jinak), že existuje propojení mezi Škodou Power a Martinem Romanem, tehdejším GŘ státem ovládaného ČEZu, který byl jejím největším zákazníkem. Právě tak je obtížné připustit, že by se vyjednávacímu týmu Doosanu v Praze nedonesly zprávy (ať už pomlouvačné či nikoli), které Prahou koncem léta 2009 kolovaly a naznačovaly, že vyjednávání o prodeji Škody Power ve skutečnosti diriguje Roman. Mnohem pravděpodobněji byla tato rizika Doosanu známa a buď byla odmítnuta jako irelevantní, nebo přijata jako zvládnutelná.

Co kdyby se ale celá akvizice odehrávala o dva roky později, v prosinci r. 2011, poté, co vstoupil v platnost zmiňovaný protikorupční zákon a média odhalila Romanovu účast ve vlastnických strukturách Škody Power a jeho možný prospěch z celé transakce? Pokračoval by Doosan za takovýchto podmínek v jednáních a koupil by nakonec Škodu Power?

Asi sotva. Z ekonomického pohledu byla akvizice Škody Power Doosanem pozitivním zvratem. Plzeňská firma a jejích 1000 zaměstnanců se pod globálním a konkurenceschopným vlastníkem stane méně závislou na přízni českého státu jako majoritního akcionáře ČEZu. Jako součást Doosanu sice Škoda Power může přijít o některé snadno dostupné zakázky, které jí její klíčový klient v minulosti přihrával, a může růst pomaleji a s nižšími maržemi. Je ale pravděpodobné, že v dlouhodobém horizontu se stane konkurenceschopnějším a progresivnějším podnikem.

Josef Schumpeter kdysi označil kapitalismus za „trvalou vichřici kreativní destrukce“, v níž se moderní ekonomiky neustále vyvíjejí a mění navzdory snahám politiků zakonzervovat status quo a ochránit podniky před skutečnou konkurencí a ekonomickou realitou. Postupem času antikorupční legislativa, jako je britský protikorupční zákon z r. 2010, urychlí zánik těch společností a odvětví, které (jako například jaderná energetika) dosud dokázaly oddalovat své konečné zhroucení prostřednictvím fenoménu, který ekonomové označují jako ‚Rent-Seeking‘ a ostatní jako ‚loupež za bílého dne‘ – tedy získáváním nehorázných ekonomických výhod, které stát poskytuje soukromým subjektům.

Státní monopoly jako ČEZ se mohou přeměnit v soukromé monopoly se státní ochranou. Jenže taková míra Rent-Seekingu, která zvedá ceny, hází klacky pod nohy inovacím a v případě ČEZu dokonce podkopává samy demokratické základy státu, je sebedestruktivní.

Nikdo, dokonce ani národní energetický monopol těšící se naprosté a cílevědomé ochraně státu, se nakonec před Schumpeterovou vichřicí kreativní destrukce neschová.