Jiří Dienstbier ml. a odpověď na Základní otázku Života, Vesmíru a Vůbec.



42 procent českého elektorátu tvoří občané ve věku 18 až 40 let. Mezi těmito voliči je nedůvěra v politické strany nejhlubší. A s každým dalším dnem se prohlubuje, především kvůli neschopnosti ČSSD, ODS a TOP 09 vystoupit z dusivého stínu svých zakladatelů – Miloše Zemana, Václava Klause a Miroslava Kalouska.

ČSSD věnovala víkend tomu stát se prodlouženou rukou Miloše Zemana. Odstranila populárního Jiřího Dienstbiera ml. z vedoucí funkce a obklopila předsedu strany ve vedení Zemanovými spojenci.

ODS vkládá naděje, nebo spíše obavy, do Martina Kuby, Klausovy loutky, která moc šmrncu nepobrala. A TOP 09, kde si Karel Schwarzenberg užil působivou pauzu v prezidentském klání, má opět pevně v rukou Miroslav Kalousek.

Myslím, že vyhnání Jiřího Dienstbiera bylo stejně nevyhnutelné jako nemoudré. Je nebezpečnější mimo ČSSD než uvnitř ní, kde by na něj šlo snadněji dohlédnout. Místo toho se stal – alespoň v očích 42 % elektorátu – mučedníkem.

Dienstbier nevypadá jako člověk, který se nechá jen tak odradit. Odejde teď z ČSSD a využije svého obrovského potenciálu, který nashromáždil od úspěchu v pražských a prezidentských volbách, na vytvoření nové strany s agendou proti mocenským kartelům.

Do teď vhodnější doba na založení nové politické strany, která cílí na oněch 42 procent, neexistovala. A nevyskytl se ani lepší lídr pro tuto stranu. Kdo se těší tak vysoké popularitě mezi veřejností, jistě přitáhne sponzory, stejně jako statisíce letošních voličů Karla Schwarzenberga, kteří se cítí nevyslyšení.

Dienstbier je na to, aby se chopil této příležitosti, ten pravý. Ne snad proto, že je nalevo, či napravo, ale protože prokázal svou hodnotu pro voliče a předvedl, že je nezávislý na kartelech. To, že ho ČSSD odmítla, je závěrečný obřad na jeho cestě k nové mocenské základně, na níž pracoval. Tato základna už bude jeho vlastní.

Jeho největším kladem je strach a nenávist, kterou budí v příslušnících vládnoucích kartelů. Čím více establishment dává najevo, jak mu nedůvěřuje, tím lépe ukazuje svůj strach z Dienstbiera. A čím více odhaluje svůj strach, tím populárnější Dienstbier u voličů znechucených korupcí bude. To je symbol víry v Jiřího Dienstbiera mezi mladšími voliči, odznak, který by měl jako lídr vlastní strany nosit.

Jednou věcí si buďte jistí: Obě hlavní strany teď zapomenou na vzájemné – vymyšlené, nikoli reálné – rozdíly, aby si zachovaly plnou kontrolu nad bohatstvím České republiky ještě na nějaký ten čas. Je to totiž naposled, kdy mají šanci něco urvat.

42 procent voličů musí udělat totéž. Zapomeňte na vzájemné rozdíly a vytvořte první stranu, skutečně orientovanou proti mocenským kartelům, kolem jediného mladého politika v zemi, který se do ničeho nenamočil a který prokázal schopnost přitáhnout voliče.

Nebo může čtyřicet dva procent voličů čekat dalších 10 let, až mocenské kartely konečně pozřou samy sebe, ale to přijde, teprve až pohltí vše ostatní.

P.S. Rekonstrukce státu