Všechny po sobě jdoucí vlády ČR podporovaly rozšíření Temelína. V tomto textu upozorňujeme na pět nejobvyklejších argumentů, kterými svou politiku hájily.*



Argument 1: 12 mld. eur, které Temelín během 10 let do české ekonomiky nalije, bude pro ni významným fiskálním stimulem.

Argument vypuštěný do světa jadernou lobby a přijímaný všemi po sobě jdoucími českými vládami tvrdí, že rozšíření Temelína bude pozitivním fiskálním stimulem, který způsobí růst ekonomiky. To je mýtus, postrádající jakýkoli teoretický základ. Současný empirický akademický výzkum účinnosti fiskálních stimulů ukazuje, že vládní investiční programy jako Temelín mohou jen sotva zajistit trvalejší hospodářský růst. Tento závěr platí bez ohledu na to, kdo vlastní společnosti, které státní zakázku provádějí – u státních zakázek nezáleží na státní příslušnosti dodavatelů, ale na tom, k čemu se peníze použijí. Pokud stát chce provozovat expanzivní fiskální politiku a podporovat průmyslový růst zvyšováním daní, měl by přebytkové výnosy investovat do oblastí s trvalou hodnotou, jako je vzdělání a profesní příprava, a ne je cpát do ztrátových projektů typu rozšíření Temelína, které zatíží české daňové poplatníky na celou generaci a možná i déle.


Argument 2: Bez ohledu na dotace z veřejných zdrojů, které si rozšíření Temelína vyžádá, Temelín dramaticky zvýší konkurenceschopnost českého průmyslu.

Naopak: Subvencovaná výroba energie z jádra konkurenceschopnost tuzemského průmyslu poškodí. Dojde k omezení kupní a investiční síly českých korporátních spotřebitelů i domácností. Navíc prospěch těch několika vyvolených firem, které budou krátkodobě z rozšíření Temelína profitovat, bude na úkor ostatních, ekonomicky produktivnějších odvětví a příjemců dotací. Stručně řečeno, zamýšlené schéma veřejného subvencování Temelína je postaveno tak, aby podepřelo jedno úpadkové odvětví na úkor všech kolem.


Argument 3: Temelín zajistí soběstačnost ČR ve výrobě elektrické energie.

Tento argument vychází z předpokladu, že soběstačnost státu v produkci elektrické energie, dosažená za pomoci dotované výroby, je důležitější, než soběstačnost v produkci škodovek, moravského vína či brambor z Vysočiny, rovněž dosažená díky subvencím. Propojení distribučních sítí napříč Evropou a obchodování s energií činí z takto postaveného cíle kuriozitu, jejíž nesmyslnost se ve světle rychlého rozvoje výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů v Německu ještě prohlubuje.


Argument 4: Vzhledem k neustále rostoucí spotřebě elektrické energie a nespolehlivosti obnovitelných zdrojů je třeba zajistit stabilní energetické zdroje, aby se předešlo black-outům.

Předpoklad stálého růstu poptávky po elektrické energii je mylný. Údaje Světové banky o změnách v ročním HDP a změnách v roční spotřebě elektrické energie ukazují, že dřívější těsná provázanost mezi změnami HDP a spotřebou elektřiny začala slábnout už asi před deseti lety. Od roku 2003 růst spotřeby elektrické energie za růstem HDP zaostává. Rozvírání nůžek mezi HDP a poptávkou po energiích se v posledních čtyřech letech ještě zvýraznilo. Jinými slovy: návrat k ekonomickému růstu v ČR neznamená automaticky růst poptávky po české elektřině.

Dále: Nikdo nezpochybňuje fakt, že záplava energie z obnovitelných zdrojů, která dnes proudí evropskými přenosovými soustavami, způsobuje jistou nepředvídatelnost trhů s energiemi. Neshody ale panují v otázce, jak se s touto nepředvídatelností vypořádat. Český energetický establishment by se rád vrátil k předešlému stavu, kdy národní poptávku po energiích uspokojoval regulovaný a vertikálně integrovaný monopol pomocí flotily obřích neflexibilních elektráren k pokrytí základního zatížení (baseload). Takový do minulosti zahleděný přístup ovšem nedokáže reflektovat skutečnost, že místo baseload zdrojů začínají zaujímat právě zdroje obnovitelné díky svým nulovým mezním nákladům na výrobu. Konvenční zdroje jsou vytlačovány z merit-orderu a jejich dnešním úkolem je vyvažovat výkyvy ve výkonech větrných a solárních zdrojů. Problémem tedy je, jak tuto rozkolísanost ošetřit. Výkon jaderných elektráren je regulovatelný s obtížemi a za ceny vysokých nákladů, což je z využití pro tento účel vylučuje. Měli bychom se spíše zaměřit na to, jak učinit nabídku, poptávku a přenos elektrické energie pružnějšími, nikoli naopak. A dosáhnout toho lze jedině využíváním pružnějších zdrojů namísto rigidních.


Argument 5: Velkoobchodní ceny elektřiny opět porostou, díky čemuž se Temelín stane ziskovým.

Pokles poptávky a obnovitelné zdroje začaly podkopávat konvenční výrobu energie už předtím, než udeřila globální hospodářská krize. Velkoobchodní ceny elektřiny se před krizí vyšplhaly na 90 eur za MWh, zatímco spot price a očekávaná futures prices v pětiletém výhledu kolísá kolem 40 eur za MWh. Naše studie ukazuje, že break-even cena při rozšíření Temelína se blíží 115 eurům za MWh (v cenách roku 2013). Pokud se mají pokrýt kapitálové náklady, bude třeba tuto prodejní cenu udržovat jako reálnou (tedy v cenách 2013) po celou dobu životnosti elektrárny. To je nereálné nejen podle nás, ale i podle potenciálních investorů.


*Tento text je krátkým výběrem z naší druhé a finální studie na téma hospodářských aspektů rozšíření Temelína, kterou jsme pojmenovali TEMELINomics 2. Zaměřili jsme se v ní na zkoumání dopadu, který by na ČEZ a na státní rozpočet mělo vládou navrhované schéma subvencí z peněz daňových poplatníků, kterým by mělo být pokryto financování výstavby 3. a 4. bloku JETE. Došli jsme k závěru, že dotace, které by ČEZ v rámci takovéhoto schématu získal, by dalece převyšovaly zvýšení dividend a daní, které by připadly státu v tom nepravděpodobném případě, že by kdy vůbec k rozšíření Temelína došlo. Celé znění studie v angličtině je k dispozici ke stažení na našem webu.