Od chvíle, kdy bylo 12. června nalezeno tělo Ju Pjong-euna, jihokorejského podvodníka a majitele trajektu, který ve svých útrobách při převrácení pohřbil 304 pasažérů, se vyrojily důkazy, že pan Ju své nesčetné společnosti využíval k propagaci svého uměleckého alter ega, známého jako Ahae. Milan Knížák, někdejší ředitel pražské Národní galerie a blízký spojenec bývalého českého prezidenta Václava Klause, patřil k Ahaeovým velkým stoupencům. To vede některé lidi k úvahám, zda za touto náchylností není ještě něco jiného, než jen obdiv umělcova díla.



Manžel Juovy neteře a bývalý jihokorejský velvyslanec v Praze Gabriel Oh teď sedí ve vězení za pokus zprostředkovat pro Jua politický azyl na české ambasádě v Soulu


Nález rozkládající se mrtvoly Ju Pjong-euna, faktického vlastníka trajektu Sewol, který se letos v dubnu potopil s 304 oběťmi (většinou dětmi), přinesl 11. června velmi ošklivé zakončení největší pátrací akce v dějinách Jižní Koreje.

Žalobci tvrdí, že trajekt Sewol se potopil proto, že peníze, určené na zajištění jeho schopnosti plavit se po moři, byly Juem ‚odkloněny‘ na propagaci Ahae, jeho uměleckého alter ego (viz článek v NYTimes.com “In Ferry Deaths, a South Korean Tycoon's downfall” z 27. 7. 2014).

Ju podle všeho utrácel miliony na sebepropagaci jako umělce – pronajímal si prestižní výstavní prostory po celém světě, kde pak vystavoval Ahaeovy fotografie, a angažoval umělecké kurátory ze Západu, jako třeba Milana Knížáka, v letech 1999–2011 ředitele pražské Národní galerie, aby vychvalovali jeho ‚výjimečnou uměleckou osobnost‘ a jeho umělecká díla jako jedinečnou příležitost pro investice do umění.

Před třemi lety uspořádal Ju výstavní turné svých fotografií, kompletně zafinancované jeho vlastními firmami, po světových výstavních síních jako je Versailleský palác či Grand Central Terminal v New Yorku. Praha byla také jednou ze zastávek tohoto turné; zdejší výstavu Juovi zorganizoval právě Knížák.

„Bylo pro mě ctí uspořádat retrospektivní výstavu korejského umělce Ahae, která se setkala s velkým úspěchem,“ řekl Knížák, jenž je také blízkým spojencem bývalého prezidenta Václava Klause. viz zde.

„Dal jsem dohromady mezinárodní tým odborníků a vytvořil reprezentativní publikaci, která by ukazovala bohatost Ahaeovy osobnosti, s titulem ‚Book on AHAE: so simple, so beautiful, so perfect‘ [Kniha o AHAE: tak prosté, tak nádherné, tak dokonalé], kterou vydalo v roce 2012 nakladatelství Kant.“ (Kniha je k mání na Ahaeových webových stránkách za pouhých 250 USD, kdybyste měli zájem.) Není známo, zda si Knížák za propagaci Ahae nechal zaplatit. Pražská Národní galerie obdržela od Ju-pjong-euna finanční příspěvek na instalaci výstavy Ahae v nezveřejněné výši (viz červnový rozhovor s M. Knížákem v LN zde).

Knížák píše, že Ahae je „nejen fotograf a básník, ale také vynálezce, podnikatel, vědec, filantrop, ekolog a sportovec. Je to výjimečná umělecká osobnost. Rád bych ale zdůraznil především jeho lásku k lidem, jeho filantropii. Vím o mnoha konkrétních případech, kdy zachránil lidem život.“ Ovšem – nepočítaje v to ty chudáky, kteří se plavili na jeho přetíženém trajektu.

Zmiňovaný článek v NYT uvádí, že „Žalobci a finanční správa tvrdí, že ze všech aktivit Juovy rodiny bylo tou nejpropracovanější prezentace fotografií pořízených uměleckým ‚druhým já‘ pana Jua. Podle žalobců nutili členové jeho rodiny jim patřící společnosti, včetně trajektové dopravy, aby nakupovaly jeho fotografie za přemrštěné ceny, přičemž je vydávali za dobrou investiční příležitost.“

Také Knížák označuje Ahaeovy fotografie za výbornou investici: „Ahaeovy fotografie jsou přijímány jako součást globální kultury; nestaly se však (bohudíky) módním trendem jako některá jiná soudobá umělecká díla. Ceny Ahaeových děl jsou přiměřené a nikdy nevylétly příliš vysoko. To je známka síly, důstojnosti a pokory.“

Krátce poté, co se trajekt Sewol v dubnu tohoto roku potopil, vydal Ju zprávu, v níž popírá, že by kdy byl nutil své obchodní společnosti nakupovat své fotografie za zlodějské ceny. K tiskové zprávě bylo připojeno prohlášení jistého Milana Knížáka, které potvrzuje kvalitu Ahaeových uměleckých děl.

Není bez zajímavosti, že Ju míval ve zvyku lidem, u nichž hledal pomoc a podporu, darovat jako výraz vděčnosti sadu na zavádění klystýru. Jako guru nesmírně bodře zavedeného a výdělečného jihokorejského kultu si velmi zakládal na neposkvrněnosti a tělesné čistotě.

Jistý vlivný manželský pár, na nějž se Ju obrátil v roce 2010 s prosbou o pomoc při získání kurátorů v Praze vzpomíná, jak na konci schůzky dostali cosi, o čem se dáma v první chvíli domnívala, „že je to šíša – arabská vodní dýmka. Ve skutečnosti se z toho ale vyklubala sada na klystýr. Pro každého jedna!“ I Knížák si ve svých chvalozpěvech na Jua všímá jeho „výjimečné čistoty“.

Profesor Knížák nejspíš od Jua klystýrovou soupravičku dostal též. Vezmeme-li ale v úvahu ten slovní průjem, kterým je jeho Kniha o Ahae, je to asi to poslední, co by mohl potřebovat. Možná by se mu spíš hodila tuba živočišného uhlí. Tuto exaltovanou apoteózu Ahae otiskly Fragmenty, kulturně hospodářská revue kterou vydávají obdivovatelé Václava Klause.

Milan Knížák je v současné době profesorem AVU.

Knížák nebyl jedinou Juovou spojkou v České republice. Manžel Juovy neteře a bývalý jihokorejský velvyslanec v Praze Gabriel Oh teď sedí ve vězení za pokus zprostředkovat pro Jua politický azyl na české ambasádě v Soulu (viz zde). Jak se zdá, pan Ju byl přesvědčen, že ho k České republice pojí speciální pouto. Bylo snad toto jeho přesvědčení založeno na jeho známosti s Knížákem (a na Knížákově známosti s Václavem Klausem)?