Předesílám, že o citaci nejspíš nejde, a do hlavy mu nevidím – možná škoda, i když možná bych to radši ani nechtěl –, ale podle předpokladu a také následných aktivit se takový postoj k mezinárodnímu zatykači u Putina dal i očekávat...

Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu jej vydal v pátek 17. března, v souvislosti se zločiny na Ukrajině, konkrétně kvůli únosům Ukrajinských dětí z okupovaného území do Ruska). Na základě toho má nyní více než 120 zemí světa povinnost Putina bez ohledu na jeho imunitu zatknout. Nabízí se otázka A co? Putin má od pátku seznam potenciálních destinací k vycestování o něco málo víc než 120 zemí světa užší, ale to jej asi příliš netrápí. Rusko, které jurisdikci ICC neuznává, stejně ale jako např. Spojené státy aj., z toho ve své podstatě nic neplyne a může se ústy mluvčího Kremlu Peskova jakkoli pobuřovat (kromě samotného popírání páchání trestné a trestuhodné činnosti na Ukrajině). Já osobně tento krok ICC momentálně beru jako silné symbolické gesto a lze jen doufat, že další vyšetřování soudu přinese své ovoce a nezůstane pouze u zatykače. Jednoho dne snad bude moci dojít k zahájení procesu, což je však možné pouze za osobní přítomnosti V. V. Putina...

Oprávněnost zatykače zmínil americký prezident Joe Biden. Za doklad ruské odpovědnosti za nelidské zločiny a krutost jej označil šéf diplomacie EU Josep Borell. Český ministr zahraničních věcí Jan Lipavský kromě vyjádření souhlasu mj. ocenil i rychlost jednání mezinárodního haagského tribunálu. Lze přepokládat, že v podobném duchu se vyjadřují i další politické špičky napříč zeměmi, které již více než rok stojí morálně i materiálně na straně napadené Ukrajiny. Takže teď jde o to dokázat, že předpoklad osobní odpovědnosti Vladimira Vladimiroviče Putina za uváděné zločiny (nejlépe i další) je skutečně opodstatněný a dostat jej fyzicky před tribunál. Samotná skutečnost toho, že jde v tomto případě o první vydání zatykače na čelního představitele stálého člena Rady bezpečnosti OSN, z něj dělá bezprecedentní historický mezník. Objevují se vyjádření typu, že se působí jako plácnutí do vody apod., ale naprosto zásadní je jeho symbolika a význam, jak pro napadenou ukrajinskou stranu, tak pro zbytek světa. Právo přeci platí pro všechny, byť se někteří cítí rovnější mezi rovnými. Být na seznamu mezinárodně hledaných osob podezřelých ze spáchání závažného zločinu není právě nejzáviděníhodnější kolonka osobního curriculum vitae. Pravdou je, že tovaryšč Putin toto asi neřeší a možná se cítí i hrdý svá dosavadní rozhodnutí. Asi se aktuálně ani skutečně nemusí ničeho zásadního obávat, zkrátka o 120 zemí k cestování méně...

Ale, ne nadarmo se říká Všeho do času! Sice hned den po vydání zatykače sám usedl za volat vozu a vydal se u příležitosti devátého výročí ruské anexe Krymu nejdříve do Sevastopolu, odkud se následně přesunul do doněckého Mariupolu. Cynicky cestuje po Krymu a doněcké oblasti a producíruje se po dobytých městech v doprovodu místních kolaborujících mocipánů. Ležérně oblečený, rozdávající úsměvy, zdravící se s místními lidmi bez svých obvyklých obav z jakéhokoli náznaku blízkosti, či osobního kontaktu, ohleduplný řidič respektující pravidla přednosti apod. Z fotek a videí sálá intenzivní snaha ukázat, jak dobře naladěný a celkově nad věcí je...

Jak důrazněji a důkazněji veřejně předvést, že je mi úplně jedno, co si o mé politice a jejím výkonu nějaký vzdálený mezinárodní tribunál sídlící kdesi v bezvýznamném Nizozemí myslí a navíc, když jej osobně absolutně neuznávám. Co vlastně čekat od muže, který se kdysi prezentoval jako osvalený bohatýr na bujném oři prohánějící se divokou sibiřskou krajinou! No, ale uvidíme – naštěstí platí, že na všechny jednou dojde a boží mlýny melou!