Část 17: Pátrání po příběhu mého prastrýce, který v roce 1942 padl jako dobrovolník při obraně Singapuru.

Jaká vlastně byla ona země, do které Silvestr na konci své plavby z Itálie dorazil? O svých prvních dojmech ze Singapuru napsal dopis rodině a své líčení zahájil větou: „Město Singapore leží na ostrově, který spojuje úzký průliv s ostatní částí země, tedy Malaje.“

Tehdejší Malaj ovšem není totéž co dnešní Malajsie – a to stejné platí o Singapuru. Singapurský ostrov, který dnes představuje suverénní stát, byl ve 30. letech součástí sdružení kolonií a autonomních státečků, jimž se souhrnně říkalo Britská Malaj. Patřila do Britské říše, nad kterou v té době opravdu nezapadalo slunce, což pěkně ilustruje třeba tato mapa:


Obrázek: Mapa Britské říše z roku 1937. Pro mne je fascinující i tím, že ukazuje pozice celkem 2476 větších přepravních lodí (s výtlakem nad 3000 tun) ke dni 24. listopadu 1937. U jednotlivých kolonií jsou uvedeny i hlavní vývozní komodity. Britská Malaj dodávala říši 66% kaučuku a 8% cínu. V plném rozlišení si mapu můžete prohlédnout zde.

Přiznám se, až do svého pátrání po Silvestrovi jsem o koloniální Malaji věděl snad jen to, co jsem pochytil jako kluk z televizního seriálu Sandokan. Tento „Tygr z Mompracemu“, rebel zamilovaný do půvabné lady Marianny, jinak též „Perly z Labuanu“, a bojující proti padouchovi Brookovi ze Sarawaku, byl jedním z mých dětských hrdinů.


Obrázek: Přebal z televizního seriálu Sandokan. Byl jedním z hrdinů autorova dětství.

Romantický seriál Sandokan však o realitě koloniální Malaje vypovídá asi podobně málo jako romány Vinnetou (které jsem v té době rovněž hltal) o americkém Divokém západě.

Pro pochopení konfliktu, jenž vyvrcholil obsazením Singapuru japonskou invazní armádou v únoru 1942, se musíme dozvědět něco víc.

Britská Malaj byla ve 30. letech složená z většího počtu státních útvarů tří různých kategorií:

- Straits Settlements – čtyři malé kolonie, které byly přímo spravovány Britským královstvím; mezi ně patřil i samotný Singapur
- Federativní malajské státy
- Samostatné malajské státy

Tato území patřila mezi světovými válkami k nejziskovějším částem Britské říše, zejména díky produkci cínu a později kaučuku. Jak se dozvídáme v popisku výše sdílené mapy, roku 1937 právě odsud pocházelo 66% kaučuku a 8% cínu, které Británie spotřebovávala.


Mapa: Britská Malaj v roce 1922. Červeně jsou vyznačeny britské kolonie Straits Settlements, žlutě federativní malajské státy a modře samostatné malajské státy. Na severu sousedí se Siamem (dnešním Thajskem).

Historie ovládnutí regionu Brity je typická pro tehdejší metody rozšiřování kolonií. Místní sultán z království Kedah nabídl roku 1773 britské Východoindické společnost ostrov Penang výměnou za vojenskou ochranu proti vnějšímu nepříteli – zejména Siamu (dnešní Thajsko). Britové Penang nejprve lišácky obsadili, aby následně sultána informovali o tom, že s jejich ochranou bohužel nemůže počítat. Sultán se pak pokusil ostrov získat zpět, ale Britové zmobilizovali vojsko, porazili ho a donutili podepsat smlouvu, která Brity opravňovala okupovat ostrov. Jako náhradu pak sultánovi vypláceli roční rentu 6 tisíc španělských pesos.

Podobným způsobem získali Britové ostrov Singapur jako obchodní základnu, která jim měla umožnit aspoň trochu vyvážit dosavadní dominanci Holanďanů v regionu. Roku 1819 využili sporu mezi dvěma syny zesnulého johorského sultána, intrikami pomohli staršímu z nich dostat se z exilu na trůn a ten se jim pak musel odvděčit předáním Singapuru pod jejich správu.

Své postavení Britové následně potvrdili roku 1824 dohodou s Holandskem, v rámci které získali navíc jako kolonii i sultanát Malacca. (Dědictví této bezmála dvě stě let staré dohody, která vyznačila hranice vlivu mezi Holandskem a Británií, trvá dodnes – na jejím základě byla například stanovena dnešní hranice mezi Indonésií a Malajsií.)

Federativní malajské státy spravoval tzv. rezidentní ministr. Vládci autonomních malajských států, které nebyly součástí federace, pak byli donuceni přijmout tzv. „britského poradce“, jehož pokyny ovšem pro ně byly závazné. Loutkoví sultáni dodávali svým státům alespoň zdání samosprávy, Britové jim ponechali symbolické pravomoci v oblasti správy islámu a malajských zvyklostí.

Na jednoho takového sultána ze státu Johore, který leží na jižním cípu Malaje, přes úžinu naproti ostrova Singapur, výmluvně vzpomíná ve svých pamětech Josef Vyhnálek:

„Vodopády byly reservací johorského sultána. Přístup tam byl pouze na povolení, které musel osobně vystavit sám sultán. Využívali jsme tedy příležitosti, když sultán přišel do prodejny obuvi, a žádali ho o povolení. Velmi ochotně nám vždy toto vystavil.“

Po první světové válce Britové vybudovali na Singapuru obrovskou námořní základnu, která měla být jejich opěrným bodem pro celý Dálný východ. Plán obrany před Japonskem počítal s tím, že právě strategická pozice Singapuru zastaví jeho případný postup směrem na Indii i na Austrálii. O tom ale více příště.

Zaujal mne i původ názvu Singapur. Ačkoliv se historikové úplně neshodnou, převažující výklad je ten, že pochází ze staroindického sanskrtu. Je to složenina dvou slov: „simha“ znamená lev a „pura“ znamená „město“. Je to tedy něco jako „Město lvů“, ačkoliv ve skutečnosti muselo jít o tygry. Napravit tento zmatek v taxonomii se myslím snaží i znak města, který vyobrazuje na jedné straně lva a na druhé tygra.


Obrázek: Státní znak Singapuru

Historie firmy Baťa v Singapuru začíná asi sto let po jeho začlenění pod britskou správu. První malá prodejna zahájila provoz v budově Capitol v centru Singapuru roku 1930 a o rok později se Baťa v zemi oficiálně zaregistroval.


Foto: Budova Capitol v Singapuru, kde firma Baťa začala v roce 1930 poprvé prodávat své boty.

Co o exotické Malaji a Singapuru věděla firma Baťa, když se rozhodla tam rozšířit svoje podnikání?

Během mých cest do státního archivu v Klečůvce u Zlína jsem narazil na po všech stránkách pozoruhodnou publikaci nazvanou Straits Settlement – Zpráva z Britské Malay K. Dittricha, 1935. Jde o dokument psaný strojem na asi padesáti průklepových papírech, doplněných dalšími stranami s nalepenými dobovými fotografiemi. To vše je solidně vyvázáno v kartonových deskách.


Foto: Baťovo průmyslové zpravodajství o Singapuru a Malaji z roku 1935.

Systematičnost zprávy, jejímž vypracováním firma pověřila jistého pana Dittricha, na mě udělala obrovský dojem. Jde v podstatě o průmyslové zpravodajství, a to velice pečlivě vyvedené. Je to patrné už z první strany, která je jakýmsi obsahem či osnovou zprávy:


Foto: Obsah Baťovy zprávy o Britské Malaji z roku 1935.

V první kapitole „Zpráva o splnění svého poslání“ se dozvídáme, že autor – K. Dittrich, soudě podle jeho špatné gramatiky německého původu – přijel do Singapuru koncem roku 1933 a převzal tam do svých rukou hlavní firemní prodejnu Capitol. Ze Singapuru zase odjel zkraje podzimu 1934. Pan Dittrich se také chlubí obchodními výsledky, jichž tam během svého působení dosáhl. Pro nás zvláště zajímavá je jeho zmínka o pedikúře: „Pedikůra byla právě dána do provozu, výsledky byly 2 až 5 případů týdně. V době předání prodejny pedikůra již docílila 25 až 30 případů v týdnu.“ Jedním z dalších výsledků jeho působení byla změna v odměňování pracovníků, kdy zrušil fixní plat a zavedl odměny podle výsledků práce. Prodejen v Malaji měla firma Baťa v té době celkem padesát.

Baťova Zpráva z Britské Malaje pokračuje dokumentací hospodářské a politické situace v zemi. Osnova zprávy předepisuje mezi jinými i tyto kapitoly:

- Poslední vláda, jednotlivá ministerstva, jména ministrů, jejich význam a moc;
- Složení parlamentu dle stran a počet poslanců každé strany
- Mzdové poměry, trhové ceny nejnutnějších potravin a artiklů denní potřeby
- Československé diplomatické zastoupení v zemi včetně adresy, jména konzula, poměr diplomatických zástupců vůči firmě, zda je příznivý nebo záporný
- Osobnosti vůči firmě příznivé a nepříznivé (politici, novináři, národohospodáři a další významné osobnosti)
- Vedoucí deníky (příznivé i útočné vůči firmě)
- Dopravní poměry v zemi včetně možnosti leteckého spojení se Zlínem a vízových požadavků
- Poptávka obyvatel po obuvi a souvisejícím zboží, stejně jako jejich zavedené ceny
- Podrobné informace o konkurenčních prodejnách
- Místní svátky (zvláště důležité pro odbyt našich výrobků)

Můžeme se tak třeba dočíst, že „Politické poměry v zemi jsou dobré, všechny národy (Malajci, Číňané, Indové) řídějí se podle anglické politiky. Politické strany neexistují. Parlament není.“ Jako dobré by se takové uspořádání jistě jevilo i nejednomu dnešnímu českému politikovi!

Pozoruhodné z hlediska vztahů s Japonskem – regionální mocností s rostoucími ambicemi – je třeba toto: „veškeré zboží mimo alkohol, tabák, auta a japonské zboží je beze cla“. Za japonské výrobky se připlácelo clo ve výši 20 až 30 procent.

O tehdejší společnosti vypovídá i tato informace o místních mzdových poměrech: „Evropané – zaměstnanci obchodů mají počáteční mzdu 350 $ a nejlepší mzdu 700 $. Asiatci – zaměstnanci obchodů mají počáteční mzdu 40 $ a nejlepší mzdu 150 $“.

V roce 1934 v Singapuru žilo celkem asi 600 tisíc obyvatel, z toho pouhých osm tisíc Evropanů. Nejvíce zastoupenou národností byli Číňané, kterých bylo 420 tisíc, následování Indy s 50 tisíci a Malajci s 43 tisíci obyvateli. Na ostrově se nacházelo 8200 osobních automobilů, 1300 motocyklů a 1500 nákladních vozů.

Zajímavým detailem doplňujícím předchozí díl o Silvestrově plavbě z Itálie do Singapuru je informace, že lodní spojení s Evropou je jednou měsíčně.

Jako vyloženě vtipný mi přišel seznam požadovaných příloh, mezi které patří „Fotografie konkurenčních prodejen (výklady)“, „Fotografie skupiny bosých domorodců“ nebo „Fotografie obutého domorodce – našeho zákazníka“. Ukázky vypadají takto:


Foto: Interiér hlavní Baťovy prodejny Capitol v Singapuru. Repro ze Zprávy z Britské Malaje, 1935.


Foto: The Great World – jedna z padesáti Baťových prodejen v Malaji. Repro ze Zprávy z Britské Malaje, 1935.


Foto: Konkurenční prodejny obuvi v Singapuru. Repro ze Zprávy z Britské Malaje, 1935

Fotografie domorodců je ve zprávě jen jedna, a sice tato. Není jasné, zda jde o kategorii domorodců bosých, nebo domorodců obutých:


Foto: Skupina Malajců. Repro ze Zprávy z Britské Malaji, 1935.

Tolik o zpravodajství, které měla o Singapuru k dispozici zlínská centrála firmy.

Já sám jsem se ve svém pátrání obrátil mimo jiné na konzulát ČR v Singapuru. Zajímalo mne, zda nemá k dispozici jakékoliv předválečné dokumenty o československých občanech, kteří tam žili. Odpověď mi přišla rychle a byla, podle očekávání, bohužel negativní. Paní Petra Kohn, kteří mi odepsala, mi ale také obratem navrhla, abych se spojil s jinou krajankou: Pavlou Schneuwly, která v Singapuru žije už asi osm let a provází v tamním Národním muzeu a v Muzeu malajské kultury. Doporučený kontakt s paní Pavlou vyšel na výbornou, od té doby jsme v pravidelném kontaktu. Získal jsem v ní nejen příznivkyni pátrání po Silvestrovi, ale i skvělou spolupracovnici projektu. Díky ní jsem se třeba dostal k několika hodně zajímavým dokumentům, například k unikátní knize Jona Coopera, který prováděl archeologický výzkum na jednom ze singapurských bojišť z roku 1942.


Foto: Kniha „Tigers in the Park“ od Jona Coopera, mapující na 300 stranách archeologický průzkum na místě jedné z nejprudších bitev o Singapur v únoru 1942.

Poté, co jsem sdílel Silvestrův příběh na Facebookové skupině Čechů a Slováků žijících v Singapuru, se mi ozvalo několik dalších fanoušků. Jedním z nich je i Tomáš Maleninský, který pracuje řadu let pro Singapore Airlines v Saigonu, ale do Singapuru jezdívá na služební cesty. Prakticky obratem mi poslal snímky ze hřbitova a památníku padlých v Kranji, kde je mezi jinými vytesáno i Silvestrovo jméno (podělím se o ně, až ke Kranji ve vyprávění dojdu). Společně se nyní snažíme získat nějaké archivní materiály od singapurské pobočky firmy Baťa – držte nám palce!

Rád bych tímto paní Pavle, panu Tomášovi (jakož i dalším vzdáleným příznivcům) poděkoval za povzbuzení a dosavadní pomoc. Těším se, že se s nimi snad setkám i osobně v případě, že se do Singapuru nakonec vydám: navštívit historická místa spojené s boji o Singapur, položit květinu k Silvovu jménu v památníku Kranji a uzavřít tak dávný příběh Silvestrův, jakož i současný příběh mého pátrání po něm.

(Mimochodem, kdyby se našel nějaký pomocník, který by mohl zajít okopírovat či ofotit nějaké dokumenty z Vojenského ústředního archivu a z Národního archivu v Praze, dost by to pomohlo – sám se tam těžko dostanu. Tak se prosím případně ozvěte! Můj email je jan.beranek@ecn.cz)


* * *

Originální blog na toto téma najdete zde: http://patraniposilvestrovi.wordpress.com
Anglická verze blogu je k dispozici tady: http://searchingforsilvestr.wordpress.com