Toto je první část série „Hovorů z Tábora-Měšic“. Jde o jakési virtuální navázaní na „Hovory z Lán“ bývalého presidenta ČR Václava Havla. Úkolem projektu je dodávat českému občanovi sebedůvěru a odvahu pro všední den. Daný úkol by sice měla plnit vláda a president republiky. Ti však tak složitou pedagogickou metodiku zcela očividně nezvládají. Je tedy nutné, aby se problému ujala osvětová publicistika. Občan se na mocenské složky nemůže spolehnout, protože mu neukazují cestu. Vláda místo, aby vládla, intrikuje. President místo, aby hovořil do svědomí národa, krade ve světě plnicí pera...

Žijeme sice ve společenském řádu „kapitalismu s lidskou tváří“, ale to samo o sobě nestačí k uspokojování našich potřeb. Stát je všude na světě organizované a legalizované násilí. V diktatuře je ho více. V demokracii je ho méně. Vláda neumí zacházet s penězi, protože není žádným podnikatelem. Vládní činitelé nejsou žádní „kapitalisté s lidskou tváří“, nýbrž pochybní žvanilové za řečnickými pulty. Jediné, co je napadá, aby získali peníze, je začít krást. Jmenuje se to “placení daní“. Nejsem proti placení daní jako takových, jsem pouze proti tomu, aby se toho zneužívalo na okrádání občana žijícího z poctivé práce anebo úspěšného podnikání.

Co s tím?

Aby občan učinil svůj život životaschopným, může se spoléhat pouze sám na sebe. Jeho jediná šance je osobní úspěch bez ohledu na vládní intriky, neschopnost presidenta a tunelování národního hospodářství. Volby nic nezmění, jinak by byly už dávno zakázané. Prasata se střídají, koryto zůstává! Buďto si každý z nás vybuduje své štěstí sám, anebo ho mít nebude! Myslíte si, že to vůbec nejde? Ale prosím vás! Kdo se chce dostat k prameni, musí jít proti proudu. Kdyby takový lidé jako Andrew Carnegie, Henry Ford, David Rockefeller, Joseph Kennedy, Bill Gates a další, čekali na to, až americká vláda a president udělají něco pořádného, tak by se dodnes ještě oháněli lopatou a krumpáčem...

Jak začít?

Když jsem kdysi ve Vídni 1968 - 1971 spolupracoval s rozhlasovým vysílačem “Svobodná Evropa“, chodili k nám do redakce čeští emigranti a soustavně si stěžovali, řkouce: “Rakouské úřady nám serou na hlavu. Co se dá proti tomu dělat?“

Opakoval jsem stereotypně vždy jedno a to samé: “Já jsem na tom stejně jako vy. Otázka ovšem nezní, zdali nám rakouská byrokracie bude srát na hlavu nebo ne, nýbrž jak se s tím vyrovnáme.“ Geniální americký psycholog úspěchu Dale Carnegie (1888 - 1955) ve své knize “How to Stop Worrying and Start Living (GB, Suffolk 1948), srovnává onu nezáviděníhodnou situaci s “citronem“. Tento plod je sám o sobě tak kyselý, že je nekonzumovatelný, pakliže však z něho vyrobíme osvěžující limonádu, změní se v pravý opak. Ano, a o to pravě v celém lidském životě jde: nejen jak se vyrovnat s neodstranitelným, nýbrž z nevýhod dokonce vytvořit své vlastní výhody. Ze svého životního “citronu“ vyrobit lahodnou limonádu.

Na této planetě se 70% lidstva živí nějakým povoláním. Abychom učinili život životaschopným, nesmí být naše povolání pouze objektem sháněním peněz na živobytí. Naši činnost v daném směru je nutno vidět jako poslaní. V opačném případě se změní vykonávané zaměstnání jenom v jakýsi druh moderního otroctví. Nezáleží na tom, jak si vyděláváme na živobytí, záleží pouze na tom, zdali tak činíme čestně s touhou nespokojit se s průměrností. Je nutné se snažit dosáhnout mimořádných výsledků. Nikoho přece neuspokojuje, když produkuje zmetky nebo dokonce neprodukuje vůbec nic.

Nyní pozor na tzv. „skromnost“! Český národ k ní byl veden politickou vládní garniturou první republiky, nacistického Německa i komunistickou totalitou. Jinak oni hlasatelé “skromnosti“ sami žili v aristokratických poměrech.

„Kapitalismus s lidskou tváří“ žádnou „skromnost“ nezná. Jediným měřítkem je úspěch. Cílem je blahobyt pro všechny. Ten se k nám dostaví teprve tehdy, když se nebudeme uspokojovat s dosaženým. Jakmile usneme na vavřínech a začneme být „skromnými“ zastavíme pokrok. Blahobyt nemá se skromností nic společného. Představte si dobu kamennou, ve které se pračlověk rozhodl být “skromným“ a spokojil se s dosaženým? Jaké by to mělo následky? Do dneška bychom bydleli v jeskyních a s kyjem v rukách bychom běhali za mamuty...

Nikdo z nás se nemůže spolehnout ani na vládu, ani na vedení státu. Chcete poznat jednoho jediného člověka, který vám může v životě opravdu pomoci? Nehledejte jej ani ve vládě, ani v kanceláři presidenta republiky. Podívejte se do zrcadla a spatříte ho okamžitě před sebou!

Chceme-li uspět, je nutné si vytvořit své vlastní evangelium: Bez vytunelovaných peněz, bez protekce, bez jakéhokoliv přistrčení ke korytu, dokonce i přes odpor vládních kruhů a zloděje plnicích per, mohu zůstat věren svému charakteru, mohu zůstat slušným člověkem a učinit svůj vlastní život životaschopným. Já sám jsem jediným skutečným nepřítelem, kterého mám. Jediný, kdo může pokřivit můj osobní charakter a překážet mi v mém úspěchu, je člověk usazený v mém vlastním těle. Ani chyby a podvody vládních kruhů mě nemohou zničit. Po Bohu jsem to pouze já, kdo je svým vlastním tvůrcem, svým vlastním osudem. Já jsem pánem svého osudu a vůdcem svého vlastního života - ten chci a musím učinit životaschopným!