Jsou lidé, kteří vidí svět takový jaký ve skutečnosti je a ptají se "Proč?". Já sním o světě, který tady ještě nikdy nebyl a ptám se "Proč ne?" Robert F. Kennedy

Poté, co jsem v roce 1999 barokní zámek v Táboře-Měšicích zpřístupnil veřejnosti, začaly přicházet stovky návštěvníků, přestože rekonstrukční práce i nadále pokračovaly. Jeden z návštěvníků byl jakýsi bývalý středoškolský učitel ve výslužbě. Stěžoval si na výši svého důchodu, ze kterého sotva hradil činži. Pedagog prohlašoval: „Vždy jsem tvrdě pracoval. Nikdy jsem se v mládí nedopustil takové bláhovosti, abych stavěl 'vzdušné zámky'. Byl jsem vždy realistou.“ Sdělil jsem mu důvěrně: „Vážený pane kolego, možná, že to je právě ta příčina toho, že jste dospěl tam kde jste nyní. Kdybyste byl býval stavěl 'vzdušné zámky' ve svém mládí a vynaložil veškeré úsilí, abyste pod nimi zbudoval pevné základy, mohl byste dnes určitě v některém z nich bydlet.

Ano, během mého působení na universitách a institucích v Evropě i zámoří, kde jsem buďto studoval nebo pracoval, jsem poznal mnoho pedagogických "veličin", které měly hlavu snad pouze na to, aby měly na čem nosit čepici nebo klobouk. Mnohé z nich bych definoval pojmem "vzdělaná pitomost". Mnozí absolventi středních či vysokých škol, propadají nebezpečnému omylu. Jejich vysvědčení a diplomy nejsou žádnou jistou "vstupenkou" do zaměstnání. To, co se naučili od onich "pedagogických veličin" je často v praktickém trhu života neprodejné, a tím nepoužitelné. Trh práce v "kapitalismu s lidskou tváří" se řídí nabídkou a poptávkou pracovních sil na trhu a nikoli naučenými "vědeckými" poučkami z oblasti "vzdělané pitomosti". Desítky milionů nezaměstnaných absolventů středních i vysokých škol na této planetě Země (např. ve Španělsku, Řecku, Portugalsku a Irsku je to skoro každý druhý), vám tuto smutnou a řekl bych dokonce tragickou tendenci, mohou potvrdit.

Žádný realista nesmí propadnout optimistickému klamu: Věřte mi, ani vláda, ani president, ani jakékoli vedení státu pro vás nic neudělá, neboť i oni žijí sami ve strachu, aby neztratili svá dobře placená pracovní místa. Už jste někdy potkali předsedu vlády nebo jeho ministry, jejichž touhou by bylo postrádat svá pracně vyintrikovaná a "teplá" vladní korýtka? Nepotkali? Ani jste nemohli, neboť tito lidé bojují všemi prostředky sami za sebe, aby pokud možno, co nejlépe přežili a na vás už jim nezbývá ani čas ani síla. Tedy za předpokladu že by měli vůbec v úmyslu se pro vás existenčně angažovat. Následkem nedostatečné představivosti totiž považují konjunkturální nezaměstnanost ze neřešitelnou. Před touto nebezpečnou vládní úřednickou omezeností varuje i "otec německého hospodářského zázraku" Ludwig Erhard ve svém knižním bestselleru "Blahobyt pro všechny" (Wohlstand für Alle, Mnichov 1958).

Americký psycholog úspěchu, Mark H. McCormack, ve své knize "Co vás nenaučí na Harvardu" (What They Don't Teach You at Harvard Business School, New York 1984), varuje absolventy vysokých škol. Tito lidé prý často nemají ponětí o světě práce, do kterého po ukončení studií vstupují. Nemají vlastní cíl, kam by zaměřili svojí budoucí činnost. V nejlepším případě napodobují jiné, pakliže se vůbec beznadějně nemotají od jedné slepé uličky do druhé, čekajíce na pomoc vládních organizací, jenž nepřichází a ani přijít nemůže. A zde jsme u jádra věci!

Každý člověk, aby mohl žít úspěšně, si musí vytvořit svůj vlastní sen. Ignorujte parlamentní žvanění a neseriozní intriky dobře placených politiků. Odtamtud nelze žádnou pomoc ani radu očekávat. Pracujte sami na sobě. Mějte odvahu vykročit správným směrem a uskutečňovat svůj sen. Podívejte se na dnešní USA! Když sem přišli předkové současných Američanů, byli zde pouze Indiáni a divoká zvířata. Nový osadníci nevezli sebou nic než odvahu. Naši předkové snili o časech, až budou zbaveni dřiny, která je zotročovala. Přáli si pracovat snadno a pohodlně. Všechny vynálezy a objevy, zdokonalení a úlevy dneška, byli snem těch, kdo žili před námi.

Aby bylo možno uskutečňovat svůj vlastní sen, je nutné se probudit. Jeden talent, který svůj sen uskuteční, má větší cenu pro dnešní svět a lidstvo, nežli deset pouhých snílků setrvávajících v říši snů, odkud marně útočí na politickou korupční scénu. Míra, jak prospíváme společnosti, se neměří tím, co si myslíme, nebo co slibujeme, nýbrž jedině tím, co uskutečníme a dotáhneme do úspěšného konce. I ten nejlepší závodník na světě prohraje, pakliže se zastaví jeden metr před cílem a nehne se z místa. Člověk není stvořen ke skromnosti. Je stvořen k tomu, aby toužil po vyšším a své dílo dokonal. Člověk bez vysněného ideálu, žije neustále v těsných hranicích jakési nezdravé pseudoskromnosti. Nikdy nezbohatne, a pakliže bohatstvím disponuje, přijde o něj. Absence cílevědomosti vede do finanční pouště. Kdo neví kam jde a co chce, přešlapuje na místě své existence a jeho život nemá praktickou cenu. To neznamená, abychom si neužívali života v každém období naší existence. Je však nutné, abychom byli prospěšnými a tím úspěšnými. Lumpárny ztrpčují život. Nešťastný život kalí naše schopnosti být úspěšnými a otupuje bystrost naší ctižádosti - to vede rovnou cestou k chudobě.

Život nemůže jít s kopce, pokud lpíme na svém snu a jsme schopni uchovat si čisté svědomí. Kde není snu a čistého svědomí, tam člověk rychle stárne, uvadá a jeho život je jakousi polosmrtí. Je nutné zavelet: "Trochu života do toho umírání!". Myslete vždy na to, že i když do začátku nemáte vůbec nic, váš sen, váš cíl a vaše odvaha jít správnou cestou s čistým svědomím jsou vaším největším "finančním" kapitálem. Ten zbytek se dostaví automaticky a doslova sám. Vláda, ani president vás k úspěchu nepřivedou. Nemají k tomu žádné předpoklady. Nakonec mi dovolte podělit se s vámi o vynikající citát Roberta Kennedyho: "Jsou lidé, kteří vidí svět takový, jaký ve skutečnosti je a ptají se 'Proč?' Já sním o světě, který tady ještě nikdy nebyl a ptám se 'Proč ne?'..."