Hovory z Tábora-Měšic (5): Ukryté poklady v každém z nás!
Když člověk nalezne na poli poklad, často ho ani nepozná, protože lidé, ve své podstatě, na poklady nevěří. Přesto, i pole, jakkoli úrodné, bez obdělání úrodu nepřináší.
Nikdo z nás tady není zbytečný. Každý člověk na této planetě je nenahraditelný a jedinečný. Kdyby tomu tak nebylo, Bůh by ho dávno poslal na onen svět. Představte si, že jste majiteli nepatrné zahrádky někde na okraji města, kde pěstujete petržel a mrkev. A právě v této zahrádce je zakopán poklad v hodnotě sto milionů korun. Ve skutečnosti jste tedy multimilionáři, aniž byste o tom měli nejmenší tušení. Ovšem, než se vám podaří poklad objevit a vykopat, zůstáváte pouhými majiteli zanedbatelného pozemečku s několika kousky polévkové zeleniny…
A tak je tomu také u každého z nás v běžném každodenním životě. Desítky šancí nám unikají, protože je prostě nevidíme. Každou schopnost v našem nitru můžeme vypěstovat každodenním tréninkem, anebo jí můžeme nechat zajít naprostou nečinností. Nikdo se nemusí potácet světem jako naprostý slaboch a selhávač, pakliže se nerozhodl jím být. Každý z nás se může stát positivním jedincem, rozhodným a slušným člověkem, disponuje-li dostatečným množstvím vůle. Duševní nehybností a tím slabostí, zaniknou v našem nitru positivní pracovní schopnosti tak radikálně, že i jinak nadaný člověk není schopen se orientovat, jednat rychle a správně a to dokonce v okamžicích, kdy jde o jeho celou budoucí existenci.
Existuje bezpočet lidí, hledajících všude okolo sebe nějaké nedostatky, na kterých se vyžívají. Obviňují za svá selhání kde koho a kde co, jenom ne sama sebe. Na těchto slaboduchých trampotách vyčerpají svou životní energii a potom se plouží životem jako zchátralé vraky, místo aby vykopali „poklad“ ležící takřka u jejich nohou. Nepomlouvej! Nezoufej! Nenadávej! Těmito vlastnostmi svůj životní poklad nikdy nenajdeš. Nauč se důvěřovat svému úsudku, založenému na věcnosti, charakteru, píli a vytrvalosti. Zůstaň při svém rozhodnutí a dotáhni ho do úspěšného konce. V opačném případě nikdy ničeho kloudného nedosáhneš! Schopnost rozhodovat se rychle a konečně, ale věcně, bez předsudků a zaujatosti je spojena se seriozním charakterem. Upřímnost, stejně jako odhodlanost být věcným a nezaujatým jsou základní rysy zdatného mozku. Mozek plný předsudků nemyslí jasně. Klopýtá, tápá, hledá cestu, motá se v kruhu a přešlapuje na místě. Konečným produktem je životní porážka.
Je třeba najít charakterové poklady v hloubce vlastního „Já“. Nikdo nemá rád rozvláčnost, nerozhodnost, okecávání, okolkování, pomluvu a závist. Přímost a zdatnost tak jako upřímnost charakteru, jsou příznaky úspěšného startu k vítězství v každém druhu povolání. Odložte kolísání, zanechte váhavosti, neproste se o radu každého člověka, anebo v opačném případě – zanechte neplodného rebelování, které pouze vyčerpává všechnu vaší energii. Myslete a jednejte pozitivně pro sebe a pro společnost, kde žijete. To vede k pokroku. Ten potřebujeme jako ryba vodu. Stagnace zničí „kapitalismus s lidskou tváří“ a to nelze připustit. Nemáme za něho žádnou lepší náhradu. Pakliže změníme ještě desetkrát své mínění poté, co jsme se rozhodli, zmenšuje to kvalitu našeho úsudku na beznadějné minimum.
Ať konáš cokoli, ať je tíha tvého momentálního osudu sebetíživější, nekapituluj, i když tě k tomu vnitřní hlas ďábla navádí. Neposlouchej tento zrádný hlas, jenž tě nabádá, abys změnil své rozhodnutí, o kterém jsi jinak přesvědčen, že je správné, charakterní, spravedlivé a lidské. Ať nastaly nesnáze jakékoliv, pokračuj ve své cestě ke svému cíli. Nech blbé kecat jejich blbosti. Neumějí dělat nic jiného. Připomínají živoření obtěžující mouchy, které se jednoho dne stane obětí plácačky. Pakliže odbočíš od svého původního předsevzetí, pouze proto, že nastaly nesnáze, jde o první krok ke zničení tvého charakteru. Nastoupíš cestu křiváka, na jejímž konci se místo dílčích úspěchů, třpytí konečná jasná zář absolutní porážky.
Někteří z nás byli velice překvapeni, když nalezli v sobě poklad svého konečného úspěchu, který vytrvale hledali, ať se to stalo ve třiceti, čtyřiceti, padesáti nebo dokonce v šedesáti letech svého života a náhle si vůbec nevěděli rady. Dovolte mi tedy, abych zde citoval moudrost Henryho Forda: "Je lepší být připraven na příležitost a zatím žádnou nemít, než dostat příležitost a nebýt na ní připraven." (It is better to be prepared for an opportunity and not have one, than to have an opportunity and not be prepared). Člověk hledající a pracující pro svůj úspěch by měl být vždy připraven na to, co učinit, když se dostaví, aby jej dokázal udržet a rozvíjet. Získat milion může být velmi obtížné, ale udržet jej je ještě daleko obtížnější.
Nikdo z nás tady není zbytečný. Každý člověk na této planetě je nenahraditelný a jedinečný. Kdyby tomu tak nebylo, Bůh by ho dávno poslal na onen svět. Představte si, že jste majiteli nepatrné zahrádky někde na okraji města, kde pěstujete petržel a mrkev. A právě v této zahrádce je zakopán poklad v hodnotě sto milionů korun. Ve skutečnosti jste tedy multimilionáři, aniž byste o tom měli nejmenší tušení. Ovšem, než se vám podaří poklad objevit a vykopat, zůstáváte pouhými majiteli zanedbatelného pozemečku s několika kousky polévkové zeleniny…
A tak je tomu také u každého z nás v běžném každodenním životě. Desítky šancí nám unikají, protože je prostě nevidíme. Každou schopnost v našem nitru můžeme vypěstovat každodenním tréninkem, anebo jí můžeme nechat zajít naprostou nečinností. Nikdo se nemusí potácet světem jako naprostý slaboch a selhávač, pakliže se nerozhodl jím být. Každý z nás se může stát positivním jedincem, rozhodným a slušným člověkem, disponuje-li dostatečným množstvím vůle. Duševní nehybností a tím slabostí, zaniknou v našem nitru positivní pracovní schopnosti tak radikálně, že i jinak nadaný člověk není schopen se orientovat, jednat rychle a správně a to dokonce v okamžicích, kdy jde o jeho celou budoucí existenci.
Existuje bezpočet lidí, hledajících všude okolo sebe nějaké nedostatky, na kterých se vyžívají. Obviňují za svá selhání kde koho a kde co, jenom ne sama sebe. Na těchto slaboduchých trampotách vyčerpají svou životní energii a potom se plouží životem jako zchátralé vraky, místo aby vykopali „poklad“ ležící takřka u jejich nohou. Nepomlouvej! Nezoufej! Nenadávej! Těmito vlastnostmi svůj životní poklad nikdy nenajdeš. Nauč se důvěřovat svému úsudku, založenému na věcnosti, charakteru, píli a vytrvalosti. Zůstaň při svém rozhodnutí a dotáhni ho do úspěšného konce. V opačném případě nikdy ničeho kloudného nedosáhneš! Schopnost rozhodovat se rychle a konečně, ale věcně, bez předsudků a zaujatosti je spojena se seriozním charakterem. Upřímnost, stejně jako odhodlanost být věcným a nezaujatým jsou základní rysy zdatného mozku. Mozek plný předsudků nemyslí jasně. Klopýtá, tápá, hledá cestu, motá se v kruhu a přešlapuje na místě. Konečným produktem je životní porážka.
Je třeba najít charakterové poklady v hloubce vlastního „Já“. Nikdo nemá rád rozvláčnost, nerozhodnost, okecávání, okolkování, pomluvu a závist. Přímost a zdatnost tak jako upřímnost charakteru, jsou příznaky úspěšného startu k vítězství v každém druhu povolání. Odložte kolísání, zanechte váhavosti, neproste se o radu každého člověka, anebo v opačném případě – zanechte neplodného rebelování, které pouze vyčerpává všechnu vaší energii. Myslete a jednejte pozitivně pro sebe a pro společnost, kde žijete. To vede k pokroku. Ten potřebujeme jako ryba vodu. Stagnace zničí „kapitalismus s lidskou tváří“ a to nelze připustit. Nemáme za něho žádnou lepší náhradu. Pakliže změníme ještě desetkrát své mínění poté, co jsme se rozhodli, zmenšuje to kvalitu našeho úsudku na beznadějné minimum.
Ať konáš cokoli, ať je tíha tvého momentálního osudu sebetíživější, nekapituluj, i když tě k tomu vnitřní hlas ďábla navádí. Neposlouchej tento zrádný hlas, jenž tě nabádá, abys změnil své rozhodnutí, o kterém jsi jinak přesvědčen, že je správné, charakterní, spravedlivé a lidské. Ať nastaly nesnáze jakékoliv, pokračuj ve své cestě ke svému cíli. Nech blbé kecat jejich blbosti. Neumějí dělat nic jiného. Připomínají živoření obtěžující mouchy, které se jednoho dne stane obětí plácačky. Pakliže odbočíš od svého původního předsevzetí, pouze proto, že nastaly nesnáze, jde o první krok ke zničení tvého charakteru. Nastoupíš cestu křiváka, na jejímž konci se místo dílčích úspěchů, třpytí konečná jasná zář absolutní porážky.
Někteří z nás byli velice překvapeni, když nalezli v sobě poklad svého konečného úspěchu, který vytrvale hledali, ať se to stalo ve třiceti, čtyřiceti, padesáti nebo dokonce v šedesáti letech svého života a náhle si vůbec nevěděli rady. Dovolte mi tedy, abych zde citoval moudrost Henryho Forda: "Je lepší být připraven na příležitost a zatím žádnou nemít, než dostat příležitost a nebýt na ní připraven." (It is better to be prepared for an opportunity and not have one, than to have an opportunity and not be prepared). Člověk hledající a pracující pro svůj úspěch by měl být vždy připraven na to, co učinit, když se dostaví, aby jej dokázal udržet a rozvíjet. Získat milion může být velmi obtížné, ale udržet jej je ještě daleko obtížnější.