Padělky dějinných události nejsou nikde ve světě žádnou výjimkou. Vládnoucí politická i hospodářská elita si vždy upravovala historii tak, aby tato legitimovala jejich mocenská postavení. V tomto ohledu se totalita, tak jako demokracie v ničem neliší. Nejde vždy o lži. Jde převážně o vědecky zpracované a širokým vrstvám podávané polopravdy. Ty jsou potom předkládány tak, aby byly akceptovatelné.

Napsal jsem o tom několik reportáží: Titanic nikdy na žádný ledovec nenarazil (největší pojišťovací podvod na světě). Gagarin nikdy v kosmu nebyl (komunistická manipulace s „prvním člověkem ve vesmíru“ s mlčenlivým souhlasem USA). A nyní: 1. květen se v USA neslaví a ani slavit nemůže. Proč? Protože se tam dne 1. května 1886 vůbec nic zvláštního nestalo…

Jaký byl vlastně důvod k padělání amerických dějin? V druhé polovině 19. století začalo v rozvinutých průmyslových zemích sílit tzv. „dělnické hnutí“. Šlo o to zavést osmihodinnou pracovní dobu, k čemuž se místní kapitalisté příliš neměli. V tomto ohledu vypukly 1. května 1856 v Austrálii masové dělnické demonstrace později pojmenované jako „Moving Day“ (Den svobody pohybu). Proletářům nešlo pouze o osmihodinovou pracovní dobu, nýbrž rovněž o svobodu nebýt vázáni na jednoho kapitalistu a tím možnost hledat si pracovní příležitosti po celé Austrálii. Pakliže by se měl mezinárodně slavit 1. máj, musela by být svátkem právě tato událost.

To se však komunistům a anarchistům z organizace I. internacionály (založena 1864) nezdálo. Nešlo totiž o žádný „revoluční“ násilný čin, nýbrž o dohodu zaměstnanců a zaměstnavatelů. Dělníci dosáhli pokojnou cestou to, oč jim šlo a tím byla věc vyřízená. To nemohli komunisté v žádném případě potřebovat, neboť plánovali „světovou revoluci“ podle hesla: „Proletáři všech zemí spojte se!“ Jakékoliv dohody a kompromisy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli považovalo vedení I. internacionály – Marx, Engels a Bakunin za naprosto nežádoucí. Bylo tedy nutné australské události z 1. května 1856 umlčet a nezmiňovat se o nich. To se také podařilo. Bylo žádoucí najít nějaký jiný „1. Máj“!

Naskytla se k tomu příležitost v květnu 1886 v USA. Dne 1. května se tam konaly v řadě měst celkem bezvýznamné demonstrace za osmihodinovou pracovní dobu, podobné té v Austrálii v roce 1856. Po skončení těchto demonstrací se nedělo nic. Avšak za několik dní na to, konkrétně 04. 05. 1886, se podařilo v Chicagu místnímu anarchistickému spolku IWPA, též zvanému „Black International“ (Černá Internacionála), vyprovokovat v tomto městě demonstraci, které se zúčastnilo několik tisíc anarchistů, kriminálníků, bezdomovců a proletářských povalečů. Tento druh „dělnické třídy“ nazývali Marx a Engels pojmem „lumpenproletariat“ a definovali jí následovně: „Tato sebranka zkažených elementů všech tříd…povaleči, vyhození vojáci, propuštění zločinci, podvodníci, šarlatáni, darebáci, kapsáři, fušeři, žebráci, nebezpečná třída, odpad společnosti, nečinně zahnívající masa vyvrhnutá nejnižšími vrstvami společnosti…“

Nepovolenou demonstraci se pokusila zastavit policie, když se běsnící dav řítil okolo továrny McCormick Harvesting Machine Company směrem na náměstí Haymarket. Před zahájením protestní akce vyzvali vůdcové anarchistů plakátem účastníky, aby se ozbrojili. Následek oné výzvy byl, že někdo z davu hodil na přítomné policisty bombu. Exploze usmrtila 7 policistů a 5 demonstrantů. V nastalém zmatku vypukla přestřelka. Ta si vyžádala dalších 35 zraněných. Organizátoři z řad anarchistů byli pozatýkáni. Jednalo se celkem o osm osob. Čtyři byli odsouzeni k trestu smrti oběšením. Dva obdrželi doživotí a jeden 15 let odnětí svobody. Anarchista bezdomovec Louis Lingg, patrně atentátník, který na policisty vrhl bombu, spáchal hned po zatčení, ve své cele sebevraždu…

Tato, nadmíru trapná a smutná událost se od té doby, skoro na celém světě, slaví jako „svátek práce“. Komu se tímto způsobem podařilo padělat americké dějiny? Pachatelem byla tzv. II. Internacionála, vzniklá v roce 1889. Aby mohl být zastíněn australský 1. květen 1856, vzali si komunisté II. Internacionály za základ chicagské události z roku 1886. Ze 4. května vyrobili „1. květen“. Z „nečinně zahnívající masy vyvrhnuté nejnižšími vrstvy společnosti“ (abychom citovali definici Marxe a Engelse), byla vyhotovena „dělnická třída“ a neexistující události ze dne 1. května 1886 se začaly slavit jako „1. máj - den práce“ o něž se ve skutečnosti až 4. května 1886, zasloužili američtí „…povaleči, vyhození vojáci, propuštění zločinci, podvodníci, šarlatáni, darebáci, kapsáři, fušeři, žebráci, nebezpečná třída, odpad společnosti…“

Tak jako v případech Titanicu a Gagarina se mi zdá, že masám tohoto světa lze nabulíkovat skoro všechno. Je pouze nutné, aby fabulaci vyslovila osoba mající autoritu a důvěru. Ona osobnost má potom schopnost miliardy lidí doslova opít rohlíkem a odvést je na vařené nudli. Tito mystifikátoři mohou slavit tak gigantické úspěchy, neboť lidstvo není schopno logického úsudku, což se pozná na charakteru permanentního a nesouvislého nadávání. Na základě mé publicistické činnosti jsem zjistil deduktivní faktum: V tomto světě nelze mluvit pravdu, protože vám nikdo nebude věřit. Lhát ovšem také nemůžete. Lež má krátké nohy a daleko neujde. Je tedy nutné vyrobit akceptovatelnou polopravdu, vybavit jí líbivými mystifikacemi, předsudky a lehko pochopitelnými fabulacemi. Polopravdy doplňované vhodnými frázemi jsou rovněž vděčnými lákadly všech společenských tříd. Tyto metody ovládají hlavně vrcholní politici tohoto světa. Kdyby mluvili pravdu nebo by lhali, nedosáhli by svých špičkových postavení.