Ze začátku jsem si opravdu myslel, že nový prezident ČR bude pokračovat v naprosto kontraproduktivní zahraniční politice svého předchůdce Václava Klause. Mýlil jsem se! A jsem tomu docela rád. Hned po zaznění nástupnického gongu, Zeman složil Klause na lopatky. Jeho předpotopní ideologii „euroskepticismu“ hodil nový prezident, před zraky světové veřejnosti, doslova do popelnice…

Antický řecký básník Alkois z Mitiléné prý kdysi prohlásil tato slova: „In vino veritas“ (Ve víně je pravda). Jak již jsem mnohokrát v mých minulých reportážích odhalil chybné pojetí událostí a lidských dějin, i zde tomu není jinak. „In vino veritas“ je chybná církevní latina, patrně až z poloviny 17. století. Pakliže klasik vyslovil výrok v latině ještě v době před naším letopočtem, musel by to říci takto: „In vino veritas est“. Ovšem i to je polopravda. Básník se ve skutečnosti nechal slyšet: "In vino veritas est, in aqua sanitas est" (Ve víně je pravda, ve vodě je zdraví). Dějiny lidstva citát poopravili a vodu se zdravím pro všechny případy zapřely…

S novým prezidentem Zemanem se vracíme zpátky do Evropy a vytlačujeme tím Klausovo tmářství podivínského šovinizmu, který by mohl být aktuální tak někdy v polovině 19. století. Ačkoli jsem původně volil Schwarzenberga, přesto ve vztahu na Evropu mohu s klidným svědomím říci: „In Zeman veritas – In Klaus stupiditas” (V Zemanovi pravda – V Klausovi hloupost).

Valná většina českého obyvatelstva je proevropsky smýšlející etnikum. Pozváním šéfa Evropské komise José Barrosa do Česka, vztyčením vlajky Evropské unie na Pražském hradě a podpisem dodatku Lisabonské smlouvy, který umožňuje vznik tzv. „eurovalu“ (ostatně Česká republika dokončila ratifikaci textu jako poslední v EU), se Miloš Zeman katapultoval na nejpopulárnějšího politika aktuální české politické scény. Podle statistiky Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) jsou v současnosti nejdůvěryhodnějšími osobnostmi prezident Miloš Zeman a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Oba získali 51 procent hlasů dotazovaných lidí. Bývalé hlavě státu Václavu Klausovi vyslovilo důvěru pouze 27 procent občanů, přičemž další tendence jeho oblíbenosti má klesající charakter. Klausovi se nepodařilo vyrobit z Čechů „euroskeptiky“ – In Klaus stupiditas – a drtivá většina českého národa mu prostě ukázala „červenou kartu“.

To ovšem pro dlouhotrvající Zemanovu popularitu v žádném případě nestačí. Nový prezident sice slíbil znovusjednotit národ, ale prozatím neučinil nic, čím by se mu podařilo přimět volební stoupence Karla Schwarzenberga k podpoře vlastní politiky. Jeho pozvání Barrosa do Prahy, vztyčení vlajky EU, tak jako konečně podpis dodatku Lisabonské smlouvy, jsou sice kroky, které je třeba hodnotit jako vysoce cenná vstřícná gesta vůči Evropě, ale vymanévrováním ministra zahraničí Schwarzenberga z celé této procedury se prakticky jedná o útok na vlastní branku. Miloš Zeman si prakticky vstřelil vlastní gól. Určitě tak neučinil úmyslně, ale nepromyšlenost některých jeho politických tahů ho degraduje na úroveň státnického diletantismu.

Zemanova nekompromisní cesta zpátky do Evropy nadchla celou řadu zahraničních novinářů. To ovšem neznamená „usnout na vavřínech“. Oni totiž zatím nevědí, že pan prezident je za určitých okolností schopen onen zahraniční tisk během několika minut plebejsko-proletářskými výroky urazit na tolik, že o něm do konce jeho volebního období nenapíší ani jednu jedinou pozitivní řádku. S tiskem vnitrostátním se mu to podařilo již dávno a dokonale. Opravdu, nevypadá to na to, že by se na této skutečnosti mělo v nejkratším čase něco měnit…

Když už se Zemanovi podařilo ze současné politické scény vyřadit Klausův nonsens českého izolacionizmu vůči Evropě a má-li v úmyslu sjednotit český národ, bylo by dobré, aby mu jeho poradci vštípili, že bez podpory multimedií tak náročné předsevzetí uskutečnit nelze. To ovšem předpokládá mít skutečné poradce a nikoli patolízaly. V opačném případě by byla na místě otázka: Sice „In Zeman veritas“, ale jak dlouho?

Opraveno 9. 4. v 19.00 hod