Katastrofální záplavy mohou vznikat i mimo dosah řek, říček a potoků. Zdrojem nebezpečného vodního živlu jsou bezesporu i rybníky, jezera - a dokonce i prostinká studna. Člověk už doslova neví, čeho by se měl dřív bát. Voda valící se z polí, luk a přeteklých rybníků (protržených hrází) může mít ještě horší účinky než řeky vylévající se ze svých koryt. A právě to se stalo s barokním zámkem v Táboře-Měšicích. Během několika minut byly přízemní komnaty, zámecký kostel, stáj a sklep beznadějně zaplaveny vodou...

Přišlo to náhle a zcela nečekaně. V neděli ráno 2. 6. 2013 mě komorná zámku vzbudila hlasitým voláním z nádvoří: „Kdybyste ráčil vstávat a zavolal hasiče. Jsme zatopení!“ Vyhlédl jsem letmo z okna prvního patra zámku. Na nádvoří a v přilehlém zámeckém parku se nacházelo asi něco přes půl metrů silně proudící vody. Řítící se živel bral sebou vše, co mu přišlo do cesty. V silných vírech odtokových kanálů se motal nábytek všeho druhu, části oděvů, boty a hnízda utonulých vylíhlých ptáků, kteří ještě neopeření, neměli šanci ulétnout. Uprostřed nádvoří, vedle plovoucího koberce, dominoval utopený černý kocour...

Vyděšen tímto strašným panoramatem jsem zavolal hasičskou pohotovost. Sdělili mi, že jsou všichni požárníci v Táboře a okolí od půlnoci v plném nasazení. Prý samozřejmě přijedou, ale nebudete ho ihned. Přiřítili se jako dělová koule v 08:35 hod. Spatřil jsem naprosto vyčerpané, nevyspalé muže, bezradně pozorujíce valící se proudy vody okolo zámku, zaplavující v přízemí jednu komnatu za druhou.

“S tím se nedá nic dělat!“ sdělil mi velitel, jehož zdrcená tvář demonstrovala, že úporná noc ho přivedla na pokraj jeho fyzických i psychických sil. “Bude nutné dole v komnatách otevřít všechny dveře, aby přítok mohl volně proudit ven. V opačném případě se bude hromadit voda na nádvoří a bude stoupat až do prvního patra.“ Naprosto vyčerpaný hasič pokrčil rameny: „Lepší zprávu pro vás nemám. Doufejme, že ten zámek neodplave!“

V některých částech přízemních komnat však byl tlak proudu vody již tak silný, že dveře otevřít nešly. Požárníci je museli vyvrátit hrubým násilím. Živel se vřítil s veškerou dravostí do přízemních prostor zámku a otevřenými prostorami vyvěral opět ven, připomínajíc jakýsi vodopád s kalnou, hnědou polní půdou znečištěnou kapalinou, která snad kdysi mohla být vodou, ale nyní připomínala spíš něco mezi tekutým bahnem a močůvkou.

Živel se totiž vytvářel z přeteklého rybníka nad zámkem a proudícím bahnem z polí, mísící se s močůvkou vedle sousedícího zemědělského velkostatku. Ona pozoruhodná kombinace v dolních prostorách ničila vše, co jí stálo v cestě a ještě navíc horní část zámku naplnila tak intenzivním zápachem, že je prakticky dodnes takřka nevyvětratelný. Dočasně je vstup možný pouze s ucpaným nosem.

Brodil jsem se s ostatními obyvateli zámku dole v přízemí povodní, abych zachránil alespoň, to co se ze zátopy vylovit dá. Ovšem proud vody byl příliš silný. Místo, abych zachraňoval koberce před nejhorším, spíš jsem se jich přidržoval. Živel byl neobyčejně mohutný. Člověk neměl stabilní půdu pod nohama. Naprosto vytížená centrální jímka zámku, kam proudy vody, močůvky a bahna směřovaly - o vrchních rozměrech 3 x 2 metry čtvereční a hloubkou cca. 4 metry s přepadem do městské kanalizace, by neměla mít problém hravě strhnout do svého rotujícího víru až čtyři osoby najednou. Tam jsem logicky skončit nechtěl.

Držel jsem se zuby nehty koberce a odmanévroval jsem jej do blízkého kouta, kde proud smrduté kapaliny podstatně zeslábl. Kolem mě plavaly do odkryté jímky: dřevěná truhlice z 19. století, dva noční stolky (secese), stolička z 18. století, dřevěné vyřezávané džbánky z roku 1912, květinové truhlíky, cca. 2000 pohlednic a prospektů barokního zámku Tábor-Měšice. Na další si v tom strachu a chaosu už nepamatuji...

V zámeckém kostele byly pod vodou vyřezávané lavice z 18. století a modlitebna. Koberce odplavila voda, ale jeden se podařilo zachránit. Zůstal trčet na plynovém vytápění, které bylo zaplaveno jen částečně. Vchodem do kostela sice proudily záplavy, ale vstupní dveře z 18. století hasiči nevyvrátili, takže jsou pouze podmáčené.

Něco tak hrozného jsem doposud nezažil a nepřál bych to ani tomu nejhoršímu nepříteli. Nejen to, že síla vodního živlu s vámi smýká sem a tam. V panice navíc nabýváte dojmu, že se asi musíte utopit. Ještě k tomu, ona příšerně ledová voda se prakticky dostanete až do každého zákrutu vašich textilií i když nejste doslova pod hladinou. Začnou vám tuhnout nohy i ruce a máte ten dojem, jako byste se nemohli hnout z místa. Mnoho lidí se při povodních utopí (hlavně na jaře v ledové vodě), neboť tento zákeřný efekt podchlazení neznají, a nebo jej podceňují...

Prohlídky barokního zámku v Táboře-Měšicích se až do odstranění následků nekonají. Předběžný odhad škod se pohybuje okolo 1.5 miliónů Kč. Protože jde o částku, kterou nemůžeme financovat ze svých privátních zdrojů, žádáme a prosíme vás o naléhavou pomoc. Jsme vděční za jakýkoli finanční dar. Přispějte prosím na tento účet: